All the way back

Anotace: Příběh co není zas tak důležitej,abyste si ho vůbec četli. (ne to není obrácená psychologie, fakt si to nečtěte)

Škarpa... není to zrovna místo, ve kterým by ste se každé ráno chtěli probudit. No, ale právě tam začal ten hroznej a deštivej den. Co sem tam dělal, nevěděl sem, jedno jak moc sem se to snažil zjistit, důvody mi prostě unikly. Ale stát uprostřed toho deštivýho lesa by nikam nevedlo. Musel sem jít a rozřešit to. Najednou jsem cítil tíhu celýho světa na mých bedrech, něco bylo špatně. Muž, který žije příliš dlouho sám může věřit jen svým pocitům. Pocity nikdy nelžou, alespoň jsem si to myslel. Na cestě do města, sem narazil na chlápka, dívat se cizím lidem do očí je nebezpečný, zvlášťe pak když maj cizinci špatný svědomí. Přesto. Neodolal jsem. Co následovalo bylo, jak bych to řekl : Předvídatelné. Díval se na mě, já na něho, zamračil se, mezera, rána, mezera. Bolelo to, jen chvíli. Zvedl sem se, pokračoval v cestě. Ten den nemohl začít lépe. Připadal jsem si jak v hloupym němym filmu, kde výstřel ze zbraně nahrazujou varhany. Město už se blížilo. Byl sem tam. Tohle město bylo plný krys, ty bipedální byli ty nejhorší, prosšel jsem kolem baru. Bezdomovec na zemi zdvihl ruku s kloboukem v ní. Lidé kolem procházeli, bez povšimnutí, dělali, že je neviditelný... byl. Vlezl sem do baru. Celej vod bláta a jinejch věcí co bejvaj v žumpách. Každý si všímal jen svýho. Očima jsem rentgenoval bar. Byl to bar v baru jménem Bar, za normálních okolností, by to bylo i vtipný, ale okolnosti normální nebývaj. Přešel jsem k baru, objednal Jacka, a posadil se vedle Ja..eh ne... Stana.
Místní opilec. Byl na mol. Natočil ke mně hlavu. Řekl mi to co už sem tušil. Netušil jsem, ale kdo zemřel. Stillwater, samotář jako já. Někdo koho bych možná nazval přítelem. Potkal jsem toho chudáka tady v tom baru, před pár měsíci. Občas jsme sem chodili, a mluvili o všem možném. Normálně by mě to nezajímalo, ale se Stillwaterem bylo všechno tak jednoduché. Jaksi. Stillwater byl zavražděn před dvaceti hodinama. Rozhodl sem se to vyšetřovat, protože tentokrát to nebyla jedna z těch ''každodenních vražd''. Tentokrát to bylo osobní.

Pohřeb. Byl jsem jediný tajemný a nezřetelný , co dbal mezi ostatními. Kdokoli ty ostatní byli. Něměl jsem ponětí. Nevzpomínám si, že by se o někom Stillwater zmiňoval. Myslel sem , že byl samotář. Něco bylo v nepořádku... Cestou z pohřbu mě sledovali dva hrdlořezové. Bylo to, jako by věděli, že hledám Stillwaterova vraha. Jestli jo , člověk nemusí bejt detektiv, aby pochopil co se stalo včera. nejspíš mě knokautovali a vyhodili mě v lese, abych tam zemřel. Mysleli si snad, že vím něco o tom případu, co by je mohlo ohrozit. A pro koho pracovali? Tolik otázek, kterým jen scházeli odpovědi. Odpovědi. Musel jsem si je zajistit.
Lehce jsem je setřásl, potom co jsem jim párkrát zahrál na varhany. Jen jsem je vylekal.
Šel jsem do jeho bytu, ještě týž den. Hledal sem stopu. Jediný co jsem našel byl deník. Stillwaterův přítel číslo 2. Jak sem ho začal číst, uzel trochu povolil. Stillwater pracoval pro může jménem Blueberry Bill. Skladiště, ve kterém Stillwater pracoval byl nejspíš sklad pro zboží té společnosti, kterou vedl, právě BýBý. Donedávna si Stillwater myslel, že to zboží bylo šatstvo. Vypádalo to, že zjistil, něco co neměl. Také napsal, že ta společnost měla vzdálené skladiště na západní části města, nějaká jeskyně. Proč byste potřebovali jeskyni. Raději půjdu a zjistím to.

Nejprve jsem šel za Janette.Mojí EX s velkým E. Řekl jsem jí všechno. Řekla mi ať to odnesu na policii. Policii se věřit nedá.
Byl to špatný nápad, poradit se s ní. Zapálil jsem její krb. Jen na malou chvíli. Vytáhl jsem jeho deník. Zakřičela na mě. Ať to nedělám. Chtěl jsem to vyřešit po svém hodil jsem jej do ohně. Potom co mě poslala do né tak svátého místa, mě vyhnala pryč. Ve světě, kde není nic svaté to bylo jednoduché. Ale bez Janette v cestě tam bylo něco o co sem se musel postarat jako první.

Jeskyně byla studená. Vlhká a studená. Někdo to má rád.
Blueberry Bill už na mě čekal. Vytáhl sem svou malou kamarádku. Řekl mi, že sem bystrej, ale tak bystrej sem nebyl. Ti hrdlořezové mě zase pronásledovali. Dovedl jsem je k Janette. Býbý dnes nezemře. Řekl mi, že už po mě nepůjde, ale za předání jistého obnosu jí pustí a budeme si kvit. Nebudeme si kvit, ale nic jiného mi v tu chvíli nezbývalo. Opravdu jsem za ní neměl chodit.

Sehnal sem ty prachy od toho chlápka co mě předtím uhodil, nabídl jsem mu na usmířenou pánáka. Byl v něm jed. Když jsem mu to řekl, utekl. Utíkal rychle na tak pomalého, ale pomalu i padl. Sebral jsem mu je. Život za život.

Bill se jen smál, když sem mu ukázal prachy. Na chvíli jsem si myslel, že se zbláznil. Pak jsem si uvědomil, že nejsme sami. (varhany) Vypadá to, že historie se zopakovala. Byl sem vhozenej to tý samý škarpy a probudil se to samý ráno. Možná, že se kruh uzavřel nebo tak něco. Nikdy jsem nebyl dobrej ve filosofování. Ale věděl sem, že už se nemusím honit za žádnými fantómy, prestože sem nevěděl po kom jsem vlastně šel. Ten důvod byl čirý, jasný v mý hlavě. Musel sem pomstít Stillwatera a vrátit pár ran do prázdnejch míst v mý hlavě. Ale to je zas jinej příběh.