Našeptávač - Listopad

Anotace: Radka si všímá, a pak raději nevšímá jistých skutečností.

Sbírka: Našeptávač: Deník láskychtivé maturantky

Milý Deničku,
tak jsem si ho nevymyslela. Stála jsem frontu v KFC a on byl přede mnou. Se svým novým objevem. Tentokrát zrzka. Dělá si sbírku, nebo co?!
Pozn. Zajímalo by mě, jak dopadla černovláska?
Nemohla jsem jinak, vzala jsem si jídlo a šla si sednout ke stolku vedle nich. Pak jsem uslyšela šepot. Nejdřív jen potichu a nesouvisle, ale když jsem pořádně napjala svůj stoprocentní hudební sluch, mohla jsem rozeznat jednotlivá slova. Jejich smysl byl hrůzný. Zatímco jí říkal, že se s ní rozchází, vkládal jí do hlavy myšlenky na sebevraždu. Když je přijala, upřesňoval místo, čas a způsob. Zrzka se oběsí ve tři ráno doma ve stodole.
Jenže copak já vím, kde ta holka bydlí? Nemůžu s tím vůbec nic dělat!
Zvedli se a odešli, ale já tam ještě hodinu seděla jako opařená. A jídlo za nekřesťanské peníze stydlo.

„Vyzvednu tě na nádraží!“
„Ne, Ráďo,“ smál se mé nedočkavosti. „Uvidíme se večer, jo? Sejdeme se před radnicí.“
„Dobře, souhlasila jsem a začala tancovat po kuchyni. Příští pátek přijede Ondra. René neměla pravdu. Není typ kluka, který jen slibuje.

Milý Deníčku,
tentokrát jsem zaslechla místo a čas. Kolem šesté hodiny večerní skočí na fialovo obarvená holka pod vlak. Nejspíš už stojí za mostem a čeká na něj. Běžím tam.

Vrhla jsem se ze stráně a chytila ji za paži.
„Co děláš?“ začala vřeštět.
Jenže to bylo záhadou i mně. „Zachraňuji ti život, huso!“ odpověděla jsem stejně hystericky jako ona.
„Můj život za nic nestojí,“ prskala a chtěla se mi vysmeknout.
Najednou mě zalil strach, že mě s sebou vezme do pekel. Vrazila jsem jí facku.
Nejdřív se dívala vyjeveně, pak vyděšeně. Nakonec nasadila zmatený výraz. „Co tu dělám?“
„To nevím,“ řekla jsem a hooodně si oddychla. „Měla bys jít domů.“
Tak jsme šly. Zjistila jsem, že ‚temný anděl‘ se jmenuje Petr a potkala ho u koní. Měla jsem pocit, že má koně rozhodně radši než Petra, takže rozhodně nemá důvod kvůli rozchodu s ním skákat pod vlak. Od chvíle, kdy jí řekl, že ji nechce, si nic nepamatovala.
Popřála jsem jí více štěstí na kluky a šla domů.

Milý Deníčku,
Je to zvláštní pocit zachránit někomu život. Nechci si ho zopakovat, ale nemůžu Petra nechat, aby dál zabíjel (jsem si jistá, že v jeho případě opravdu jde o vraždu). On má jistý dar a nakládá s ním dost nešťastně.
Otázkou zůstává, čím to je, že ho slyším?

„Musíš se víc starat o své nehty,“ prohlásila René.
„Mačkám struny, zlato, pěkné nehty jsou mi k ničemu.“
„To je výmluva. Kam se ti lidé dívají, když hraješ?“
„To nevím. Kam?“ povytáhla jsem obočí.
„Na ruce! Držíš v nich zpívající dřevo!“
„Zpívající dřevo?“ začala jsem se smát. „Opravdu jsi řekla zpívající dřevo?“

Milý Deníčku,
zachraňovat puberťačky fackami, to je boj s větrnými mlýny. Někdy mám pocit, že se s nimi Petr přede mnou producíruje záměrně. Za poslední dva týdny jsem měla dalších pět adeptek na cestu na smrt. Ale už na to opravdu kašlu. Zítra přijede Ondra, to je hlavní!!!

Elán-Ak nie si moja
Ak nie si moja
potom neviem čija si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
za tisíc dotykov
postačí jediný
skúsme byť obaja
vinní aj bez viny
-
Ak nie si moja
potom neviem čija si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
cestičkou vo vlasoch
prejdem ti v ústrety
pesnička o nás dvoch
už nie je pre deti
-
Ref.: Všetci nám môžu závidieť
vravia, že lásky dávno niet
Všetci nám môžu závidieť
že ťa mám rád
zostanme takto chvíľu stáť
na všetko krásne máme čas
viem, že si práve, práve tá
ktorú mám rád
-
Ak nie si moja
potom neviem čija si
máš detskú tvár
a hrozne dobré vlasy
za tisíc dotykov
postačí jediný
skúsme byť obaja
vinní aj bez viny
-
Ref

Milý Deníčku!!!
Já ho miluju. Miluju Ondru =). Je tak milý a zábavný a utápím se v jeho očích, v jeho úsměvu! Tenhle víkend byl ten nejlepší na světě! Nikdo nemohl být šťastnější než já =).
Počasí teď sice za nic nestojí, ale bylo nám to jedno. Líbali jsme se a líbali, ach, jak úžasně líbá!
Zítra po škole mě vyzvedne <3.

„Ahoj, jak ses měla?“ Ondra seskočí ze zábradlí před školou a obejme mě.
„Ani nevím, jen jsem se na tebe těšila,“ usmívám se.
Můj zrak padne na strom za silnicí. Opírá se o něj Petr a pozoruje nás. Jsem vyvedena z míry, ale neslyším šepot, tak to nechávám plavat.

Milý Deníčku,
je fuk, jestli se dostanu na medicínu nebo ne. Můžu přeci dělat tolik jiných věcí! Třeba sociální pracovnici. Nebo chůvu v dětském domově. Nebudu se stresovat.
Představila jsem Ondru René. Byla nadšená. Když se s námi rozloučil, začala mě bombardovat různými radami a otázkami. Jedna z nich mě obzvlášť zaujala: JESTLI UŽ JSEM S NÍM SPALA. Měla bych snad? Říká se, že tři měsíce jsou přiměřená doba. Ale chodím s ním tři měsíce nebo týden?

„Máš chuť to udělat? Je on ten pravý?“
„Ano,“ řekla jsem.
„Pak to udělej,“ usmála se René.

Milý Deníčku,
Ondra zůstane ještě další týden. Štěstí, že do maturity zbývá ještě tolik času, nemám vůbec náladu na učení! Zato hodně hraju. Bach by na mě byl pyšný.
Znepokojuje mě Petrova přítomnost. Dívá se na mě. Možná si mě vybral jako další oběť. Jenže může mnou manipulovat, když vím, co dělá? Také je možné, že zjistil, že to vím, a proto mě sleduje. Každopádně mě děsí.

Tvá Radka