Neznámý vojín

Anotace: Další příběh s válečnou tématikou...

„Pane, nikoho jsme nenašli. Není tady ani živé duše.“ Zahlaholil četař německé armády, když vyšel z poslední neprobádané místnosti. Poručík něco polohlasně zavrčel.
„No dobře.Balím…“Zastavil v polovině věty a vojáci na něj zvídavě pohlédli. Jejich velitel teď připomínal pitbula na stráži. Poručík nakonec ukázal hlavní Parabely na jednoho vojína z davu.

„Ty…Vylez po tom žebříku a podívej se ještě jednou tam nahoru. Mám takový pocit, že jsme něco přehlédli.“Voják neochotně poslechl a začal tedy pomalým tempem lézt po žebříku. Nahoře nakonec strčil do dveří zabudovaných v podlaze.

Na půdě byla tma, vydýchaný vzduch a strach. Již den se schovávali před německými jednotkami a s nadějí očekávali spojeneckou armádu, jejíž postup se nakrátko zastavil u Normandie, kde hrůzy války stále pokračovaly stejně jako tady. Němci už několik dní hledali uprchlé židy, kteří se nechtěli podrobit jejich plánu. Nakonec zůstali s největší pravděpodobností jen oni – čtyři dospělé ženy a několik dětí. Muže i nestarší děti buď odvedli do vyhlazovacího tábora, nebo je před očima všech zastřelili. A pak…přerušil ticho nenáviděný zvuk. Panty u dvířek v podlaze zaskřípaly a do místnosti vnikl proužek světla, ve kterém bylo však dostatečně vidět scenérii vyděšených obličejů i nevěřícných pohledů tupě zírajících na německého vojína, který vylezl po žebříku, aby je udal…

Neznámý vojín pohlédl na obličeje židovských žen a dětí, kteří mu splývaly s tolika, již mrtvými, lidmi. Byl chycen v pasti – udat ženy a děti a tím jim zajistit jistou smrt v komorách naplněných jedovatým Cyklonem B nebo zajistit sobě smrt zastřelením za zradu své vlasti. Zavřel oči a v duchu si vybral druhou možnost.

„Tak co?“ Ozvalo se netrpělivě ze zdola a neznámý vojín se otočil.

„Nikdo tady není. Tahle vesnička je úplně čistá.“ Řekl sebejistým hlasem a počal slézat zpět dolů. Ostatní vojáci mezitím zamířili k zaparkovaným obrněným autům a vojín už jen zaslechl velitele něco prohodit k nižšímu důstojníkovi: „Přísahal bych, že jsem slyšel dětský výkřik.“ Neznámý vojín se musel usmát a zamířil za svými přáteli do auta.