Rota A - 5. díl: Procházka lesem

Anotace: První, rozhodně ne klidný, den na základně

Konvoj dorazil na základnu v pozdních večerních hodinách a vše proběhlo bez dalších komplikací. Ŕídil Schmeichel a mrtvé tělo Fourlonga bylo naloženo do jednoho ze strykerů. Když se přiblížili na dohled k základně, znovu promluvil do vysílačky major Fuller:
,,Tak jsme tady pánové, váš nový domov, OP (Outpost) Moulin Rouge, v běžné komunikaci mu říkáme MR nebo Mike-Romeo." Tato komunikace probíhala na společné síti, na níž měli vysílačky naladěné pouze velitelé, ať už čet, či jednotlivých týmů a samozřejmě také velitel celé kolony. Proto komunikaci neslyšel nikdo z dalších pěšáků ve voze, kteří měli pouze slabší vysílačky naladěné na společnou frekvenci první čety. Rum jim tedy přetlumočil zprávu od majora.
,,Moulin Rouge? To si z nás dělají srandu!" Začal se na celé vozidlo chechtat Karparowski, sedící sám vzadu. Byl to však pouze hraný a nucený smích, všichni byli těžce otřesení ztrátou jejich spolubojovníka.
Fourlongovo tělo bylo později odvezeno, spolu s několika vážněji raněnými Američany a ostatky Američanů z prvního humvee, zasaženého výbušninou, v konvoji který se vracel zpět do Lóhranu, kde měl naložit druhou četu a dopravit ji na OP Moulin Rouge. Z Lóhranu také mohli být vrtulníkem evakuováni zranění a odvezena mrtvá těla.
Po několika formalitách se celá první četa odebrala na svoji ubikaci. Ykalymnoští vojáci byli ubytovaní ve třech stanech: dvou větších, v nichž byli ubytováni vojáci z první a druhé čety a ve třetím, který byl menší a ve kterém byli ubytováni velitelé čet se svými zástupci a velitel roty. Vojáci z první čety se, jak to jen bylo možné, nahnali do svého stanu, rozdělili si postele, přičemž opět nechyběla nějaká ta přátelsky míněná rvačka a tuna urážek, vyčistili svoje zbraně a už se chystali zalehnout, když do stanu vstoupil velitel čety Rossi, v doprovodu svého zástupce Franca. Oba vypadali hodně unaveně a starší alespoň o deset let. Právě ztratili svého prvního muže, prvního mrtvého v bojovém střetu v poválečné historii Ykalymnosu. Rossi chvíli sledoval všechny ve stanu, načež promluvil:
,,Tak jo, poslouchejte chvíli. Dnes za sebou máme asi nejtěžší den našich životů. Bylo to těžké, ale společně sme to zvládli. Přestože vím, jak vás všechny trápí ztráta vašeho kamaráda, chci abyste věděli, že mě trápí stejně jako vás. Ale musíme se z toho rychle dostat. Zítra ráno vyrážíme s Američany na patrolu. Rumovo družstvo je oslabeno, proto zůstane tady na MR v záloze a na hlídku pojede druhé a třetí družstvo. Mám zprávu od druhé čety, zatím postupují bez kontaktu s nepřítelem. Pevně věřím, že to tak zůstane a dostanou se sem v pořádku. To je vše, zkuste se vyspat." Poručík pokývnul hlavou svým mužům na pozdrav a i se svým zástupcem odešel ze stanu.
Další ráno odjel druhý a třetí tým na patrolu, zatímco celá druhá četa šla na pěší hlídku po nejbližším okolí.

Albers měl pohotovost u vysílačky společně s jedním Američanem původem z Mexika, vojínem Hernandézem. Houpal se na židli, vykuřoval cigaretu kterou se svým současným kolegou vyměnil, opakovaně čistil a kontrolovat svůj téměř dvanáct kilo vážící kulomet M240 a pozoroval okolí, když náhle, podle jeho odhadu tak tři kilometry severovýchodně, zaslechl nějakou střelbu a zároveň s ní se ozval hlas z vysílačky: ,,WILDCAT 2 PRO MIKE-ROMEO, JSME POD PALBOU RUČNÍCH ZBRANÍ, SYPOU TO DO NÁS SNAD ZE VŠECH STRAN, NA POZICI PĚT JEDNA OSM DEVĚT DEVĚT FOXTROT JULIET, ŽÁDÁM O OKAMŽITOU PODPORU! POŠLETE SEM NĚKOHO, PROBOHA!"
Během minutky bylo posbíráno vybavení a dohodnut postup - Rumovo družstvo Wildcat 1-1 společně se dvěma americkými družstvy Crazyhorse 3-1 a 3-2 vyrazí pěšky na pomoc. Napadení Ykalymnosané byli v hustém lese, kam se vozy nedalo dostat. Po krátké domluvě za účelem sjednocení frekvence vysílaček, postupů a řetězci velení týmy vyrazily. Vojáci běželi lesem a zvuk střelby stále sílil, jak se s každým dalším krokem blížili k místu přepadu.
Američan v čele sestavy náhle zvedl levou ruku zaťatou v pěst a poklekl. Spatřil před sebou mezi stromy střílející talibance, kteří však byli zády k němu, takže jej nemohli vidět.
,,CRAZYHORSE 3-1 PRO WILDCAT 2, SME U VÁS, PŘIBLIŽUJEME SE Z JIHOZÁPADU, OPAKUJI, NESTŘÍLEJTE NA JIHO-ZÁPAD, JDEME VÁM NA POMOC!"
,,DÍKY BOHU CRAZYHORSE, RYCHLE NÁM DOCHÁZÍ MUNICE!"
Velitel amerického 3-1 si k sobě zavolal Ruma a velitele druhého amerického družstva a začal klacíkem kreslit do země plán: ,,Ok, uděláme to takhle. Moje družstvo jde středem, 3-2 jde po pravém křídle a 1-1 po levém, Dávejte pozor po kom střílíte a jakmile se dostanete na pozici Wildcat 2, přerušte útok, přeskupíme se a rozhodneme o dalším postupu. Jdeme na to!"

Rum v rychlosti vysvětlil svým sedmi mužům postup a vyrazili. Postupovali v rojnici, zhruba dvacet metrů od amerického družstva, s malými rozestupy, kolem pěti až deseti metrů. Hustý les neumožňoval vidět daleko před sebe, avšak podle střelby usuzovali, že už musí být velmi blízko. Rum uslyšel jak Američané vstoupili do kontaktu s nepřítelem a střelbou a granáty již útočí na nepřítele. Náhle se vynořil zpoza stromu muž s puškou v ruce, snad dvacet metrů od Ruma a zíral přímo na něj. Ve zlomku vteřiny, který mu však připadal jako věčnost, Ykalymnosan odjistil zbraň, ohlásil kontakt na dvanácti hodinách, zamířil a vystřelil několik ran. Jedna z nich muže trefila do stehna, druhá a třetí někam do břicha. Muž se složil na zem, aniž by stihl vystřelit, nebo vůbec něco udělat. Pokusil se zvednout, ale krátká dávka z Albersova kulometu jej dorazila. Rumovým tělem opět cloumal adrenalin. Včerejší střelba na vzdálené siluety se s tímhle vůbec nedá srovnat. Ptal se mnohokrát sám sebe, jestli dokáže zastřelit člověka. Teď to udělal, aniž by nad tím musel nějak víc přemýšlet, provedl to zcela automaticky, byl to pouze mechanický úkon, namířit a vystřelit Jako na střelnici. Necítil vůbec nic, snad jen doznívající šok z toho, že se cíl objevil až tak blízko. Pokračovali v postupu, několik nepřátel střelili do zad při tom, jak pálili na obklíčenou pozici Wildcatu 2. Po chvíli však Talibancům došlo, že jsou přepadeni zezadu, proto se dali na ústup. V tom okamžiku Rum spatřil mezi stromy běžet ozbrojence, nějakých třicet metrů daleko. Kličkoval mezi stromy a běžel směrem od Ykalymnosana. Rum zaklekl, na vteřinku zaváhal nad střílením do zad prchajících nepřátel a pak stiskl několikrát spoušť. Viděl jak kulky odlupují kůru ze stromů a lámou větvě, poslední dvě střely však našly svůj cíl a ukončily mužův úprk. Po chvíli již střelba úplně ustala a všichni se shromáždili na pozici obklíčené druhé Ykalymnoské čety - Wildcatu 2. Před talibanci se kryli částečně v několika přírodním zákopech, pravděpodobně od vyschlé řeky, či za stromy a různými vyvýšeninami. Očividně si však počínali velmi dobře. po okolí byla spousta mrtvých těl talibanců, avšak druhá četa žádné mrtvé neměla, pouze několik lehčeji zraněných, za což jim velitel Američanů, poručík Petersen vysekl poklonu. Poté podal zprávu na základnu, ze které bylo nařízeno, aby se všichni vrátili zpět, že prý bude vysláno bezpilotní průzkumné letadlo, které se pokusí zjistit, odkud talibanci přišli. Michal Rum si zhluboka oddechl. Včera nadělal spoustu chyb a ztratil jednoho svého muže. Dnes si ale počínal mnohem lépe, stejně tak všichni pod jeho velením.