Slunné odpoledne na dětském hřišti

Anotace: Sídlištní groteska

Sprostý darebák hokejkou tříští lebku rychlonohého soupeře a představa přátelského hokejbalového zápasu se tříští s ní. Bylo jen otázkou času, než hladinu žluči v cholerickém těle darebáka vystupňují techničtější hráči do nesnesitelné míry. Prohra je jev, který tenhle sídlišťový lump ovládá velmi těžkopádně, jestli vůbec nějak. Brzy ztrácí trpělivost, vře to v něm jak v papiňáku, z uší syčí pára, a když už je hůl ve vzduchu, všechna varování hráčů kolem jsou v tu chvíli bezcenná. Rychlonohý chlapec teď leží na zemi a z vlasů mu odkapává život.

Kluci nachází jediný druh pomoci v pomstě a honí po parku lumpa, který si uvědomil svoje počínání přibližně v době, kdy k němu dolehly zvukové vlny praskající lebky. Utíká vystrašen, zděšen z trestu, kterému se těžko vyhne, berouce v potaz své sportovní vlohy.

Chlapec krvácí a nejeví známky života. Tlouštík hrající vždy brankáře je jediný, kdo zůstal na hřišti. Měl by něco udělat, ale nenapadá ho co. Co by udělal superman? Co by udělal Spiderman? Utírá si litry potu z čela a rozhlíží se kolem. Nikde nikdo. Přiměje své mozkové buňky k aktivitě a po nějaké době ho napadne, že telefon, který mu koupila maminka, aby o něm vždy věděla, by mohl sloužit i jinému účelu. Volá záchranku a směřuje ji více méně k místu nehody. Dokázal to. Dojde k oběti a při pohledu na krev omdlévá.

Darebák zakopl. Zakopl nešikovně, nečekal to, ale nohy plné laktátu se už prostě odmítly zvednout. Gravitace ho neúprosně táhla k zemi a jeho ruka instinktivně chránila hlavu před nárazem. Křuplo to jako větev. Ruka se ohnula do tupého úhlu a pronásledovatelé zakopli pro změnu o tu druhou. Křup! Nějakou dobu si hokejbal nezahraje, to mstitelům stačí. Nechají ho řvát a se svěšenými hlavami se loudají zpět ke hřišti.

Pohled na dvě ztuhliny působí strašidelně. Jako by půda mezi brankami byla prokletá. Kudrnatý hoch chce zachránit situaci a pouští se do improvizovaného dýchání z úst do úst tlouštíkovi. Ten záhy otevírá oči a ve stejném okamžiku pouští z úst proud zvratků, který padá do krku přes zmatený epiglotis do dýchací trubice zachránce i zachraňovaného. Uhrovitý zrzek se začne smát, ale brzy ustane, když dušení vyvolá modrý odstín na tvářích obou účastníků polibku. Dětské hřiště ovládá panika.

Cholerikův řev se rozléhá čtvrtí a netrvá dlouho, než si ho všimne důchodce venčící psa. Poznamená něco o zkaženosti dnešní mládeže, odplivne si a kroutíc hlavou jde dál. Náhle se však zarazí a kdesi v zadním mozku se mu promítne obraz z jeho mládí. Bojiště; výhled zastřený proudem krve z kamarádovi krkavice; čvachtání střev na zemi; přerušovaná palba. Vojín se krčí s puškou za hradbou mrtvých těl a sleduje domino z mužů ve stejnokroji. Nemůže se hýbat, po stehnech mu tečou vlastní výkaly. Jak dlouho nemohl pořádně spát a pln výčitek upíjel z láhve. Dnes je jeho okamžik. Otočí se ke grázlovi s přelámanýma rukama a poklusem mu běží naproti. Grázl přestává řvát a překvapen kulí oči, dokud přes jedno nedostane kopanec. Důchodce nevzal v potaz svůj zkažený zrak a špatně odhadl vzdálenost rošťáka. Zakopává, v letu stačí něco zaklít a padá hlavou na pařez. Rošťák si i přes vlastní bolest podruhé v krátkém intervalu vyslechne tříštění lebeční okostice.

Ozývá se siréna auta, jejíž zvuk se rychle přibližuje. Cholerik jde sanitce z posledních sil naproti, důchodcova psa v patách. Bezradný zrzek běží k silnici, aby nasměroval pomoc k místu neštěstí. Netuší, co se podělo s cholerikem, ale hodlá ho napráskat, všiváka, vždyť to celé způsobil on. Proč vůbec chodil ven, když rozehrál tu novou počítačovou hru, ptá se sám sebe. Stoupne si na odbočku a mává.

Když se sanitka vyřítí ze zatáčky, reakce zrzka je šokem nulová. Rozplácne se o čumák auta, které v zoufalé snaze zabrzdit smykem naráží do pouliční lampy, jež padá na hlavu grázla, který právě dorazil. Třetí praskání už slyší jen dutě. Záchranáři zjišťují, že na jatkách již není co zachránit a plnými doušky zvracejí své obědy z žaludků. Druhý den budou ležet u primáře dvě výpovědi a v márnici pět dětí.

Pes si líže koule a myslí na to, jak je lidská rasa ubohá.