Stoka 2

Anotace: Pokračování.

Letištní hala nepřipomínala mraveniště, jak tomu většinou bývá. Čas jako by se v ní zastavil, což nebylo zapříčiněno tím že už byl potemnělý večer. Byl to spíše pocit, který momentálně v každém nově příchozím musel ten klid evokovat, podivné ticho před bouří. A nebo za to mohla hutná aura šířící se kolem muže jehož letadlo před chvíli přistálo a on důstojně kráčel letištní halou. Mohlo mu být okolo čtyřicítky, měl tvrdé rysy, vlasy barvy havraního peří a i přes oblečení byly vidět jeho vypracované svaly. Měl pevný pohled, takový jako mají jen tvrdí muži, ke kterým se život staví stejně tvrdě. Snad jen ten kolárek obepínající široký krk k němu příliš neseděl. Bylo na něm něco zvláštního, podobnou osobnost potkáte jen párkrát za život. On, tvářící se jako aristokrat by si vás ale zřejmě nevšiml, procházel halou jako přízrak z jiné doby.

Bez jakéhokoli zaváhání šel směrem k letištnímu parkovišti. Přitom tady nikdy nebyl. Ale lidé jako on, silní lidé, se nemýlí. Prošel branou a ocitl se v automobilovém sadu. Auta byla seřazena vedle sebe, jako ovocné stromy bez plodů. Zastavil se a začal zkoumat, hledat. Nemusel. Na konci parkoviště na něj předními světlomety bliknul černý sedan. Byl to prakticky veterán a mezi moderními vozidly okolo působil jako zjevení. Muž se k němu ihned vydal, věděl přesně co dělat. Otevřel zadní dveře a nastoupil. Uvnitř seděli dva muži. Za volantem mohutný blonďák s vojenským sestřihem v obleku bez kravaty. Za to muž na sedadle spolujezdce byl zcela odlišný, hubený bělovlasý šedesátník, jež měl na sobě černý oblek, taktéž bez kravaty. Ale na rozdíl od řidičovy bílé košile se pod jeho krkem skvěl bílý obdélník v černém poli. Kolárek. Promluvil jako první:
„Vítejte otče Maximiliáne. Jsem otec Martin.“ řekl. „Toto je jeden z našich noviců Lucas. Bude vám k dispozici s čímkoliv.“ pokračoval otec Martin „Cesta proběhla v pořádku?“
„V naprostém. Rád vás poznávám. Nicméně nejsme tady abychom se poznali.“ řekl suše otec Maximilián.
„Jistě, jistě, neztrácejme čas. Všechno probereme u nás v klášteře.“ Odpověděl poplašeně otec Martin a dal řidiči pokyn. Ten nastartoval. Motor okamžitě naskočil a černý sedan se vydal směrem k rušnému městu. Chvíli za nimi se rozjela i malá modrá Toyota.