Shade

Anotace: Povídka o tom, že dobro asi vždycky zvítězí. Ale bude to pořád dobro..?

Ne, takhle nízko přece vrtulníky normálně nelítají. Kdybych to nebyl já, dál bych seděl. Nějaký vnitřní hlas mi ale napověděl věc, kterou jsem se stejně chystal udělat — "Skoč!"
Když jsem prolétl oknem trolejbusu, stala se z něj ohnivá koule. Výbuch mě odmrštil trochu dál, než jsem měl původně v úmyslu, každopádně jsem dopadl do kotoulu. Při provádění tohoto úkonu mi kolem rukou postupně zesilovala modrá záře. Po prokoulení se kotoulem jsem se otočil směrem k vrtulníku a záře opustila v celkem silném proudu moje ruky. Narazila do vrtulníku plnou silou, předtím z něj ale vyskočila bíle oděná postava.
"Rád tě zase vidím, Shade," řekl mi.
"Věříš, že já tebe ne?" odpověděl jsem, s neskrývanou nechutí a bůhvíčímještě v hlase. "Tys mi tu, Silvere, fakt chyběl."
"No jo, no."
"Ty toho ještě nemáš dost? Po všech těch porážkách? Dyť jsi musel odvařit regenerační nádrže na té vaší základně."
"Víš ty co, Shade? Už se nenechám vyprovokovat..." Vypadal, že si to ujasňuje spíš sám se sebou, než že by to říkal mně.
"Vsadíš se?" zeptal jsem se, se značnou nechutí jsem zvedl ze země lejno a hodil ho po něm. "Máš na rouše hovno..." řekl jsem mu s úsměvem.
To už nevydržel. Sundal ze zad meč a vrhl se na mě. Před obličejem se mi objevil můj vlastní loket a litinový chránič zachránil hlavu před rozpolcením. Sundal jsem ze zad dva krátké mečíky a začal tanec.
Výpad pravým, kryt levým, otočka. Tak to pokračovalo pěknou chvíli, než se Silverovi podařilo vyrazit mi jeden z měčů z ruky. Přehodil jsem si zbývající do pravé ruky, levou opsal ve vzduchu ovál a na levé ruce se mi objevil zářící štít. Bohužel jsem nějak neodhadl Silverovu sílu a štítek nevydržel hned první útok.
"Zlepšil ses," řekl jsem mezi výpadem a úskokem. "Ale stačit ti to nebude!" S těmito slovy jsem se odrazil co nejvýš do vzduchu a začal připravovat další proud energie. Silver se taky odrazil a začal šerm ve vzduchu. Po chvilce jsem se jej chytil za ramena a vymrštil se ještě výš. A dovolil energii projít. Silver něco takového bohužel čekal, takže se proud zastavil o jeho zatnutou levou pěst a rozplynul se.
Pomalu se stmívalo — museli jsme bojovat už pěknou chvíli. Pro policii byl naštěstí viditelný jen trolejbus v plamenech a helikoptéra roztříštěná opodál. Silvera to viditelně nebavilo — přešel do útoku tak rychlého, že jsem měl co dělat, abych stíhal. Krvavý šrám na tváři se objevil znenadání. Setřel jsem si krev a přešel do útoku, mezi námi nazývaného "Tanec bez jednoho meče". Další krvavý šrám se mi objevil na noze. Ještě chvíli, říkal jsem si v duchu.
Ve chvíli, kdy se další šrám objevil i na mé druhé noze a podlomily se pode mnou kolena, slunce konečně zapadlo. "Shadeee!" zařval jsem z plných plic a stále v kleče jsem vykrýval rány. Konečně jsem si ho všiml — černý stín s obrysy lidské postavy na úplné hranici mého periferního vidění. Silver ztuhl, když viděl, jak do mě vstupuje ten, jehož jméno nosím.
"Aaargh!" vydralo se ze mě a vyskočil jsem na nohy. Souboj pokračoval, ale Silverova sebedůvěra klesla pod bod mrazu.
O čtvrt hodiny později jsem propustil Shadea a klekl si k polomrtvému Silverovi. "Já ti říkal, že na mě nemáš," řekl jsem mu. "V tomhle boji dobro nezvítězí."
Když jsem dořekl větu, uviděl jsem Silvera, jak drží v napřažené ruce meč. Tedy jeho jílec, zbytek byl ponořený ve mně. Nevěřícně jsem na něj zíral. Síly mě pomalu, ale jistě opouštěly.
"Pořád si to myslíš? Že dobro nevyhraje?" zeptal se Silver, chraptící, ale naživu.
"Ur.. určitě ne tak... ergh.. tak jak ho známe...." dostal jsem ze sebe se značnýma potížema. "Zmrde," znělo moje poslední slovo.
Silver vytáhl ze zakrvaveného a potrhaného, kdysi bílého, oblečku mobil a vytočil nějaké číslo. "Je po něm. Shade je mrtvý. Vyhodil do vzduchu autobus a málem mě zabil. Potřebuju pomoct." Nic víc říkat nemusel...