Schůzka se smrtí-4

Anotace: Anglie - srpen, 1940

Zrak seržanta Jiřího Málka se upíral na dolní křídlo Hurricana, pod nímž ležel v jeho stínu. Cítil se jako ostatní unaven denními vzlety proti německým letadlům. Bitva nad Británii začala vrcholit. Myšlenkami se vrátil do nedaleké minulosti. Uvědomil si, že touhle dobou před rokem byl v Čechách. Zavřel oči a poté si vybavil rodiče, kamarády…
Pak se jeho myšlenky zaměřily na Janu. Copak asi teď dělá? Shledají se ještě někdy?
Všechny tyhle vzpomínky mu připadaly jako z jiného světa, které se odehrály strašně dávno. Kdyby mu tak někdo před rokem řekl, že bude létat u RAF a bojovat s Němci nad Anglií a Londýnem, určitě by mu nevěřil.
Pootevřel oči. Kokršpaněl Wili, maskot perutě, mu začal olizovat ruku. Ten, komu patřil, už nebyl několik dní mezi živými a Wili je teď začal považovat všechny za své páníčky.
„Dneska maj Germáni nějaký zpoždění, viď?“ řekl mu a sotva to dořekl, rozezvučela se siréna. Rychle byl na nohách, přičemž se praštil hlavou o křídlo letadla.
Mechanik pohotově nahodil motor stíhačky a on hbitě vlezl do jeho kabiny. Připásal se k sedačce a pak s letounem začal popojíždět po trávníku letiště. Jeden Hurricane za druhým záhy startoval ze vzletové dráhy do vzduchu. Zformovaná peruť ve vzduchu poté letěla tím směrem, kam byla naváděna ze země.
Už zdálky spatřil letící velké formace bombardovacích německých letadel. Podle několika černých a bílých proužků kouře tušil, že před nimi zuří na obloze boj.
„Je to dobrý! Už to do Němčourů šijou i Spitfajry!“ ozvalo se z éteru české zvolání.
Hned rozsvítil pohotově zaměřovač, odjistil kulomety a přejel očima vzdušnou arénu. Uviděl padající bombardér, z jehož obou motorů šlehaly plameny. Nad ním se vznášelo několik postav na padácích.
Před ním nalétal z boku na bombardéry jeden Hurricane. Následoval jej. Přitom mu neunikla palba střelců v bombardérech. Vybral si hned jeden Heinkel z kraje. Bíle trasující čáry střel od německých střelců se mihly kolem jeho letadla. V zaměřovači trup bombardéru rostl závratnou rychlostí. Vzápětí stiskl spoušť, načež zahlédl bílé čáry střel z kulometů jeho letounu, jak dopadly na bok Heinkelu.
Rychle se od něho odpoutal a manévroval před odvetnou palbou. Vyvázl nepoškozen a měl v úmyslu se k bombardérům vrátit. Zahlédl ale z výšky se spouštět dvoumístný stíhací letoun Me-110. Provedl strmý úhybný manévr do strany. Vražedná palba kanónů a kulometů ho zcela minula. Poté se pohotově stočil za německou stíhačku. Měl jí hned před sebou, trochu pod sebou. O pár vteřin později palcem stiskl spoušť. Trasírky střel vzápětí prolétly těsně nad ní. Zadní střelec okamžitě střelbu opětoval. I on pokračoval v palbě a v pravém motoru německého letadla se zablesklo, načež se objevil proužek černého kouře. Ale ve stejný okamžik inkasoval motor Hurricana zásah.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a poodlétl do strany, ale poté pokračoval ve stíhání. Hned na to dostal Me-110 do zaměřovače. Vystřelil další dávku, přičemž motor jeho letounu začal ztrácet na výkonu. Německý pilot klesal s letadlem dolů a on i přes unikající dým z motoru jej počal pronásledovat. Zadní střelec zase na něho vypálil. Poněkud sklopil let Hurricana a dlouze stiskl spoušť. Prchající nepřátelská stíhačka přešla do pádu s hořícím pravým motorem. Nemohl jí však sledovat, protože mu motor počal vynechávat. Začal tedy klesat.
Čekající cestující na nádraží pozorně hleděli na oblohu, na níž letěl britský stíhací letoun, který za sebou nechával dlouhý chvost dýmu. Velmi se vyděsili, když proletěl nízko nad nádražím a pak se vytažená kola podvozku mihla těsně nad střechou nádražní budovy.
Málek se rozhodl nouzově přistát na silnici. Jedoucí řidič v autě byl užaslý poté, co jej předletělo letadlo a dosedlo několik desítek metrů před něho na silnici. Pak z ní sjelo a zůstalo stát o něco dále v poli.
Málek zdárně z letounu vyskočil a rychle utíkal pryč.
„Jeďte pryč. Mohlo by to bouchnout!“ vykřikl na řidiče auta ne moc dobrou angličtinou. Ten v poklidu už na něho i letadlo hleděl a vytáhl dokonce fotoaparát. Zanedlouho dorazilo několik členů místní domobrany a pak i hasiči.
„Ten vlak jede do Londýna?“ optal se pojednou Málek, když spatřil do nádraží vjíždět vlak.
„Yes,“ odvětil jeden ze členů domobrany a on se rozeběhl rychle k nádraží. Na něho se vřítil v plné polní s nafukovací záchranou vestou na sobě, leteckou kuklou a leteckými brýlemi na hlavě. Takto vymóděn usedl do jednoho z kupé a dorazil do Londýna i bez zaplacené jízdenky.