Schůzka se smrtí-5

Anotace: Anglie - 15. září 1940

Bylo pozdě odpoledne. V podzemním operačním sále 11. skupiny Fighter Command bylo rušněji, než v jiných dnech. K Londýnu se totiž přibližoval ohromný svaz bombardovacích letadel doprovázený velkým počtem stíhacích letounů.
Britský premiér Winston Churchill se zapáleným doutníkem hleděl upřeně na světelnou tabuli, na které zářily veškeré červené kontrolky. To znamenalo, že všechny stíhací perutě 11. skupiny vzlétly do boje.
„Panebože, máte všechna letadla ve vzduchu,“ řekl premiér operačnímu důstojníkovi, a pak se zeptal: „Jaké máte zálohy?“
„Žádné, sire,“ zněla lakonická odpověď operačního důstojníka.

Na obloze poseté několika málo mráčky se rýsovalo velké množství bílých kondenzačních čar všelijak zakroucených. Zároveň z oblohy byl slyšet hluk velkého množství motorů.
„Dnes přiletěli Němci ve velkým množství,“ řekl starší muž, který měl na sobě civilní šaty, na hlavě helmu a přes rameno pušku. A na krku mu visel dalekohled, kterým se občas zadíval na oblohu.
„Určitě bude skákat hodně skopčáků,“ mínil druhý muž, který vyhlížel obdobně a též se přes dalekohled zahleděl k obloze.
„Teď to jeden bombardér dostal!“ vykřikl vzápětí, načež zaměřil dalekohled na německý bombardér, z kterého šlehaly plameny.
Podobný pohled se naskytl i seržantu Jiřímu Málkovi, který seděl v kabině Hurricana. Zasažený bombardovací letoun doslova vypadl z formace ostatních letadel. Vzápětí se od jeho trupu oddělilo několik postav, které klátily končetinami. Chvíli padaly jako kameny. Pak se ale nad každou postavou otevřel padák.
Neměl však čas sledovat seskok posádky Dornieru, protože obloha se proměnila v bitevní arénu o stovkách letadel. Současně s tím byl éter plný směsice anglických a českých výkřiků.
„Jirko, mezek za tebou!“ ozvalo se naléhavě přes praskot v jeho sluchátkách. Málek bleskově pohlédl do zpětného zrcátka. V něm uviděl předek stíhací Me-109. Zároveň se její křídla “rozsvítila“. To znamenalo palbu. Pohotově strhl letoun do strany. Bílé čáry střel prolétly kolem Hurricana. Současně při úhybném manévru zaslechl, jak jeho letoun inkasuje zásahy.
Zrakem pohotově přehlédl palubní desku. Přístroje na ní neukazovaly žádnou změnu. Srovnal letadlo a rozhlédl se obezřetně kolem sebe. Zavčas spatřil další německou stíhačku. Vykopl letoun do strany nahoru. Pak postřehl, jak se po levé straně mihla Me-109.
„Tebe si podám,“ řekl si a strhl letadlo na záda. V poloze hlavou dolů se spustil za nepřátelským letadlem. Před sebou, pod sebou uviděl německý stíhací letoun. Stiskl krátce spoušť. Hurricane se otřásl pod palbou kulometů. Poté spatřil trasující čáry, které míjely těsně zadní část německé stíhačky. Pak vyrovnal pohotově letoun, aby neletěl stále hlavou dolů. Německý pilot vzápětí začal obratně manévrovat. Vypálil další dávku. Nepřátelský stroj se při úhybném manévru postavil na levé křídlo. Rychle napodobil jeho manévr.
O vteřinu později vytřeštil oči. Ze předu, z boku se u pronásledovaného letounu ocitl britský Spitfire. Vše bylo dílem okamžiku. Obě stíhačky se srazily. Vzápětí se směry rozprskly kusy letadel. V další vteřině viděl, jak na přední část překrytu kabiny jeho letadla dopadá konec křídla britské stíhačky. Namalovanou modročervenou kokardu na křídle pak na okamžik spatřil přes sklo kabiny, které nárazem naprasklo.
Okamžitě provedl prudký manévr, aby se vyhnul dalším troskám. Pak se mu naskytl pohled na utrženou přední část německého letounu. V ní se pokoušel vztyčit pilot. Otevřel překryt kabiny do stran, a odpoután od sedačky se pokusil vyskočit. Překryt kabiny jej ale náhle praštil do hlavy. Německý stíhač poté vypadl. Vzduchem tak padal předek Me-109 a o něco dále její pilot. Nepřátelský letec byl patrně omráčen, protože se nad padajícím tělem neobjevil padák.
Málek odtrhl zrak od hrůzného pádu. Zapátral zrakem, co se stalo s pilotem Spitfira. Padák však nikde nezahlédl. Zato mnohem níže postřehl letět osamělý bombardér, který za sebou nechával dlouhou černou vlečku kouře.
„Říkáte si vo doražení,“ pomyslel si a sklopil let letounu. Za nedlouho dostal bombardér do rozsvíceného zaměřovače. Střelci v něm rozhodně nespali. Brzy zahlédl jeho směrem letí bílé trasírky střel. "Postavil" Hurricana na pravé křídlo, aby poté zahájil palbu.
Nalétl na Dorniera ze strany. Trasující čáry střel od střelců prolétly kolem něj. Znovu stiskl spoušť. Bílé čáry střel kulometů Hurricana dopadly na trup bombardéru, ale vzápětí Málek vystřílel veškerou munici. A zároveň se ozval kovový zvuk. Pancéřové sklo, za nímž byl uvnitř kabiny zaměřovač, bylo zasaženo. Ve vteřině se na něm objevila hustá “pavučina“. Okamžitě strhl letadlo do strany a dolů. Přitom se rozletělo sklo překrytu kabiny, které naprasklé nevydrželo. Ve vteřině pronikl do kabiny prudký nápor větru. Velké kusy skla ho zasáhly do letecké kukly i ramennou. Odpoutal se co nejrychleji od bombardéru, který se ve vzduchu spíš vlekl, než letěl. Jeho případný návrat do okupované Francie byl velmi nejistý.
„Hrome. Nebejt toho pancéřovanýho skla, tak jsem v Pánu,“ řekl si a v nízkém letu nad zemí směřoval k letišti.

Německé letectvo v tento den ztratilo několik desítek letadel. A i když nálety stále pokračovaly, byla plánovaná invaze do Velké Britanie zrušena.