Mrtvé údolí

Anotace: Je to jen kraťoulinká povídky o smrti - moje první =o)))

Petra šla v noci městem domů... Město bylo temné. Nebylo jí to příjemné. A navíc musela projít kolem té vysoké hory… Pod tou skálou leží údolí. A ona musela projít přímo kolem nejvyššího vrcholku.
Zrovna když jej obcházela, zaslechla za sebou kroky. Nezastavila se, ale raději přidala do kroku. Ale to, co zaslechla, ji naprosto zastavilo. Tak sladký hlas. Věděla, že se musí otočit.
„Petro…“ Ježíš, to byl tak krásný a laskavý hlas! Otočila se a pohládla na krásného chlapce. Vypadal jako Anděl! Chtěla k němu dojít, ale on začal couvat, různě se posunovat a otáčet. Neustále šla za ním a ani si neuvědomila, že jde špatně. Najednou se její Anděl zastavil. A ona se také zastavila… proč? Uvědomila si totiž jednu věc. Tedy, že za zády měla propast a před sebou krásného Anděla.
Najednou dostala strach. Je pravda, že každý, kdo vypadá jako Anděl, nutně musí být Andělem? Bylo to podezřelé. Jestli jí chce pomoci, tak ať uhne a ona může odejít. Ale on se ani nehnul. Petra byla vyděšená.
„Vyber si,“ pronesl teď už ne tak příjemným hlasem. A najednou se začal měnit. Pokřivila se mu tvář a prodloužily se špičáky. Nejprve si nebyla jistá, co je to, ale pak si vzpomněla na obrázek v jedné knížce o magii a svitlo jí. Byl to upír. Proč si proboha s sebou nevzala nějaký křížek? Nebo česnek? Nebo třeba něco ze stříbra? Věděla, že tohle všechno upírům vadí. Protože na upíry ve skutečnosti nevěřila. Před ní stála obluda a ona netušila, co dělat…
„Vyber si.“ Znovu zachroptěla obluda. Ukazovala přitom na sebe a pak na propast. Petře bylo jasné, o co jde. To je tedy výběr. Nechat si prokousnout krk obludným upírem nebo skočit ze srázu?!? Neměla žádnou zbraň... Nůž, klacík nebo alespoň nějakou tyč. Ale ona neměla vůbec nic. Polil jí studený pot. Hrůza. Děs.
Další den ráno náhodný kolemjdoucí objevil dole v údolí mrtvé tělo. To tělo mělo prokousnutý krk. Od té doby se tomu údolí říká Mrtvé údolí.