Lež má krátké nohy....

Anotace: Je to malý stručný příběh o tom, že lhát se nevyplácí.. Je to příběh z podsvětí, drog, překupníků... Bohužel musím dodat, že to je i z částí dle skutečnosti...

Je večer asi končícího podzimu. Momentálně se nacházím ve vězení a v mé malé cele není moc velké okno, takže to nemůžu přesně posoudit, jak je na tom počasí, a mně zatím nedovolují chodit ani na ten dvorek. Dostala jsem natvrdo 5 roků… Jen vím, že už sněžilo… Mé jméno je Zuzka a rozhodla jsem se napsat moji zajímavou životní zkušenost, píšu to jak z nudy, tak snad i pro to, abych nalezla klid v mé rozbouřené mysli. Můj nejlepší kamarád, dalo by se říci skoro přítel Michal, je o 3 roky starší. Mám ho hrozně ráda, neboť mě má rád takovou, jaká jsem, nemám zrovna normální život.. Moje matka je v protidrogové léčebně a otce nemám, když jsem se narodila, zdrhl... Musím přiznat, že mám za sebou pár odvykacích kůr, a uznat, že už jsem vyhrála.. Jenže stále pokračuji s pašováním, předala mi to má drahá matinka, myslím, že je to můj jediný smysl života.. I když Michalovi nemám dost odvahy to říct… Možná je i dobře, že to neví..

Dneska mám večer jít s Michalem do kina, docela se těším, neboť už dlouhou dobu se chová podivně, aspoň si na mě udělal konečně čas, neustále mi říká, jak je zaneprázdněný, ani nevím čím, ale ani já to nemám lehké se svou prací… Zrovna dneska večer mám stihnout i menší obchod s někým, kterého vůbec neznám, jsem z toho docela nervózní, nerada obchoduji s někým, o kterém nevím nic..

Nakonec ten film nebyl tak špatný, Michal někam zase spěchal.. A tak už stojím na domluveném místě, jsem oblečená celá v černém, přesně tak, aby nešlo poznat, že jsem holka, to být účelem.. blíží se ke mně osoba v černém kabátu a s alarmujícím stříbrným opaskem, to bylo naše znamení… nevím už přesně, jak se to seběhlo, ale v mžiku jsem ležela na zemi, bez obálky, kde bylo přesně 12 tisíc… pak jen vidím, jak nasedl do auta a je pryč.. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, co se stalo.. Po chvílí, když jsem si sedla na protější lavičku, přišla další osoba v černém se stříbrným opaskem. Ahoj, já jsem Dan, máš to?? Já se na něho nechápavě podívám a on pardon, s někým si Vás spletl.. No fajn, volala jsem šéfovi, jsem si myslela, že to nerozchodím, neboť to už je další obchod, který jsem zmrvila.. úspěšně se mi podařilo vylíčit scénu, a nebyl ani moc naštvaný na to, že to bylo už po 3 za sebou.. zas to byl ten černý neznámý chlap! jak já bych ho chtěla dostat!!.. Nejradši bych šla za Michalem a vše mu řekla, ale dnes ne, tak aspoň za ním zajdu. Nemohla jsem ho najít ani u něho doma, tak jsem tam na něho počkala, přišel až k ránu, a divil se, co tu dělám, byl nějaký zamyšlený jako vždy a snažila se z něho dostat, co je mu, chvílí nic, ale pak mi malinko naznačil .. Když ti řeknu něco, co už dlouho dělám, a stále ti to nemůžu říct, odpustila bys mi to?? Cože?? nechápu, co tím myslí… Ty mi snad něco tajíš?? řekla jsem mu, ale když jsem to říkala, bodlo mě u srdce, já mu stále neřekla o té mé práci, Ale nic, to je v pořádku a usměje se, jakoby to najednou nebylo tak důležité, jak to vše vyznělo..

Na další obchod jsem dlouho čekat nemusela, tentokrát jsem byla vybavena zbraní a za rohem stál jeden z šéfovy ochranky. Blížil se zase ke mně další vysoký chlápek, v modrém saku, s květinkovanou kravatou.. Měl silné černé brýle, tak aby mu nešlo vidět do tváře. Já jsem v policejním obleku taky s velkými černými brýlemi, pistol mám však v kapse.. (pro jistotu) Je to on, vyrazila jsem k němu, ale já stále musím myslet na Michala, co tím vším myslel?? Vtom ten chlápek zpomalil a já hned, to bude určitě zas on ,,pan neznámý!" stisknu pistol více, a to vtom po mně zase vyskočil, já nečekala na nic, vytáhla zbraň a střílela, zařval a spadl na zem, elegantní klobouk mu spadl na zem a černé brýle, co mu zakrývaly obličeje, se rázem ocitly na zemi a tvář byla odkryta… byl to Michal… Zůstanu stát na místě a vše mi rázem došlo, shodím čepici i brýle a utíkám za ním, poznal mě… Proč?? ptal se, proč? naposled se mi podíval dlouze do očí a tiše řekl, já nevěděl… Po chvílí se objevila sanitka a nedávali Michalovi moc šancí…

Nyní si odpykávám trest za ublížení na zdraví, on Michal totiž díky Bohu přežil, odpustil mi… Slíbil mi, že až se uzdraví, tak za mnou bude pravidelně chodit, a budeme spolu plánovat na založení naší vlastní firmy!

A tak nějak to bylo…