Unforgetable love...

První propletení našich prstů, ten neopakovatelný pocit, kdy slova byla zbytečná. Slyšet to kouzelné slůvko z Tvých rtů a zkoumat, jak Ti při tom září z očí nevinnost, upřímnost, stydlivost, láska (?)…

Tenkrát to všechno patřilo jen nám. Nikdo jiný pro nás v tu chvíli neexistoval. Nic, jen my, naše sny…

Voněla Ti košile, kterou sis brával, abys mě zaujal. Voněl jsi tak moc, že už jsem si nepřála citít žádnou jinou vůni, jen tu tvou… Usmíval ses. Hladil mě ve vlasech, po tvářích. Já Ti ležela v náruči a byla v sedmém nebi.

A teď?? ……… Je třeba vážit si momentů plných lásky. Protože… nic netrvá věčně…