Jen nestřilej

Anotace: Bosna 1994 I profesionální odstřelovač se musí potýkat s dilematy. A to i ve válce...

V tuhle roční dobu bývá v Bosně dost chladno. Své o tom věděl i nadporučík Dimitri Plachý. Spolu se svým pozorovatelem poručíkem Axelem Reiner ležel v tomto úkrytu téměř nepřetržitě už třetí den. Před zimou je chránila goretexová maskovací uniforma s českým maskovacím vzorem. Od chladu ze země tu zase měli karimatky.

Mrzli tu kvůli jedinému člověku - Vladovi Slobodanovičovi. Měl se objevit v asi půl kilometru vzdáleném statku. Měl. Ale už před dvěma dny.

Dimitri pozoroval situaci dalekohledem: „Vidíš někde Vlada?“

Axel se zahleděl do monokuláru: „Ne jen se objevilo pár Srbů s civilisty.“

„Kolik?“

„Srbů pět. Civilistů asi tak deset.“ To není dobré. Oběma bylo jasné, co bude následovat. Těch deset lidí se nedožije rána. Ale před vysvobozující kulkou je ale dělilo mlácení pažbami. Pokud to byli muži. Ženy ještě posloužily chlapům pro zábavu.

Během jejich mise tahle situace už jednou nastala. Nářeky. Prosby. Řev. Střelba. Naříkání. Křik. Střelba.

Axel vyjeveně pohlédl na Dimitriho: „Jsou to ještě děti.“

Dimitri se pořádně zadíval na statek. Ano. Nebyli to tak úplně děti. Vš Všechno to byli dívky. Ne starší než jeho dcera. Věk tak od čtrnácti maximálně do sedmnácti.

Zaostřil na jednu. Pod nánosy bahna ji ještě zářily blond vlasy. Měla na sobě šaty, přes bláto ale nešla určit barva.  Před zimou ji chránila česká vojenská blůza. Otočila se jejich směrem. V jejich hnědých očích se odráželo zoufalství a strach, hlavně strach. Tohle nepůjde. To nemůže dovolit. Potkal ji v Sarajevu. Nevěděl o ní nic. Přesto mu utkvěla v paměti. Tu blůzu dostala od něho.

Zapřel si do ramena pušku SVD, kterou měl odstřelit Slobodanoviče.

„Hlas údaje.“

Axela reakce překvapila. Měli úkol. Přece nešli půl dne, další dvě hodiny nehledali nejvýhodnější odstřelovačskou pozici, aby našli další méně výhodnou a neleželi tři dny kvůli pár civilistům. Zabitím Vláda By zachránili stovky možná tisíce lidí.

„Údaje!“

Axel poslušně nahlásil údaje. Dimitri si podle toho seřídil optiku PSO. Jednoho Srba, jejich velitele měl přímo na mušce.

„Člověče, neblázni. Máme úkol. Zastřelíš je, Vlado nepřijede. Jeho smrt zachrání mnohem víc lidí. Prosím tě nestřílej.“

Dimitri ho ale nevnímal. Věděl, co je v sázce. Přesunul prst na spoušť. Měl stoprocentně jasno, co udělá, až se vrátí. Odejde z armády a možná přejde ke kontraktorům. Ti tyhle situace nemusí řešit.

S tím co udělá teď, ale váhal. Zachrání ty dívky nebo je nechá zabít. Ale smrt Vláda dost vyřeší.

Už se rozhodl a věděl, že ho to rozhodnutí bude dlouho v noci pronásledovat.