Fialová

Anotace: Prvotina (prosím o věcnou kritiku, díky). Jedno ráno, jeden muž, jeden boj.

Oprýskaná vínová Toyota Camry stojí kousek od patníku a za jejím volantem se choulí postava. Je sychravé nedělní ráno a v celé Praze potkáte na ulici jen ožraly a šlapky. Všude jsou cítit zbytky prokalené noci. Tuhle jsou zvratky, tamhle kondomy, sáčky od fast foodových sraček. Občas se odněkud vynoří nějaký důchodce se psem a zase zmizí, jako by byl duch.
Z poza jednoho rohu se vypotácely dvě zprostředkovatelky rozkoše. Děvky, které už ztratily vnitřního ducha, jen píchaj a fetujou. Je patrné, že nemají ani tušení kde mají domov. Takovým jako jsou ony, ten pojem stejně nic neříká. Pro ně je domov tam, kde dostanou koks a prachy. Dnes mají smůlu. Chvíli za nimi se vynořily dvě obrovské postavy. Dva statní muži, jejichž obličeje prozrazovaly mnohé. Především agresi, pěknou řádku pěstních soubojů a výraz lovce, který je už velice blízko své oběti.
„Kam jdete zasraný shlyukhi?“
O původu těchto chlapů nemůže být pochyb. Ženy se daly na úprk, ale v podpatcích, sjeté a ještě s dvojkou v žíle neměly moc šancí. Hošani ty dvě křehutinky doslova vzali do podpaží a zavlekli je do postranní uličky.
Mezitím se postava v Toyotě pohnula a bylo zřetelné, že něco hledá. Dveře se otevřely a společně s odérem se ven derou plechovky od Red Bullu, krabička tvrdých máček a nakonec i samotná postava muže. Má metr osmdesát, kolem devadesáti kilo, vybělené zuby, na sobě hadry jako kdyby vykradl výlohu Jozefa Slobody. Takoví lidé nejezdí ve vracích. Muž se pohybuje stejným směrem jako ona čtveřice osob před chvílí. Letmý pohled do uličky a je mu jasné, co se děje. Nářek žen je tlumený díky obrovským tlapám agresorů, které jim překrývají ústa. Oni nechtějí jen spropitné. Chtějí mít důvod k zapálení cigarety a není nic lepšího než si po probdělé noci zapíchat a pak se uchýlit k osvěžujícímu spánku. Muž ani cuknutím víčka nenaznačil nějaký zájem se jakkoliv zapojit do této vypjaté situace. Jeden z hromotluků vzdává svůj pokus. Je zřejmě dost unaven, ovšem ne natolik, aby své vyvolené neuštědřil pravý hák pro zapamatování. Trefuje nadočnicový oblouk, tam kde je hrana nejostřejší. Tolik krve překvapí i jeho samotného. Druhý agresor je ovšem pevně odhodlán si zašukat. I přesto, že vypadá, jako by do desíti neuměl napočítat, velice fundovaně a zručně si nasazuje kondom.
„Derzhi yeye ruku,“ nabádá svého kolegu ke spolupráci.
„Okey“, odpověděl parťák zcela znuděným dojmem.
Soulož probíhá v nastoleném trendu. Agresor vrazil své péro do ženy tak prudce, že i takové ulicí zkoušené šlapce vyhrkly slzy do očí. Páteř se jí prohnula jako luk a všechny prsty se jí našponovaly. Takovou bolest ještě nikdy necítila a přitom věděla, že tohle ještě není konec.
O pár desítek metrů dál si muž z Toyoty kupuje krabičku jeho evidentně oblíbených červených máček. V kapse bundy nachází plato Aulinu, který se dnes bude hodit. Jeho pokřivený výraz v obličeji jasně deklaruje těžkou noc, tak proč si neodpustit alespoň těžké ráno. Zvedá oči k prodavači.
„Tak kolik chcete?“
Prodavač jej vůbec nevnímá. Takřka bez dechu sleduje nebo spíše poslouchá to peklo, co se kousek od nich odehrává. U Asiatů je strach v obličeji daleko čitelnější, než u Evropanů.
„Nechte to být. Jsou to kurvy. Vybraly si to“, nabádá muž z auta prodavače, aby neudělal nějakou hloupost.
Prodavač otáčí hlavu o 45 stupňů zpět na muže. Během toho manévru se výraz v obličeji prodavače změnil ze strachu na zlost. Kurevsky zakořeněnou zlost!
„Moje dcera kurva nebyla, a přesto ji znásilnili jen o pár ulic dál. Je jedno kdo jste, nikdo nemá právo si brát Vaše tělo bez dovolení,“ vyprskl ze sebe prodavač.
Muž se na něj podíval pohledem, který připomínal pohled ateisty, když ho navštíví jehovista. Nechápal, jaký důvod dal prodavači k tomu, aby se s ním dělil o svou bolest. Nezajímalo ho to. Stejně jako ho nezajímaly ty dvě šlapky, kolem kterých před pár minutami šel a které kvílely o pomoc. Položil kilo na pult a hned ve dveřích si zapálil. Ale ten šluk ho neuspokojil. Šel tu samou trasu zpět do svého auta. Avšak v hlavě se mu začal ozývat hlas, který už dlouho neslyšel. Na tváři mu bylo patrné, že v něm byl zažehnut vnitřní boj! Zastavil se opět na začátku oné uličky. Pohlédl na tu ženu, která se krčila pod hordou svalů a doufala, že tento den přežije, aby ji to mohlo potkat zítra znovu. Boj byl skončen. Věděl, co musí udělat.
„Kurva,“ ta hlasitost tohohle zvolání překvapila i muže samotného.
Oba agresoři se otočili směrem k muži. Nechápali, co ten maník, který v porovnání s nimi vypadá jako strýček Pompo, vyvádí.
„Zasraní Rusáci, nemůžete aspoň v neděli ráno dát pokoj,“ zvolal muž a blížil se k agresorům.
Ten adrenalin, který cítil, ho ochromil. Poznával ho z minulosti a chtěl víc. Vše se odehrálo tak rychle. Dva kopy do rozkroku, prokopnutí kolene, jeden loket za druhým. Žena, která ještě před pár vteřinami prožívala znásilnění, nevěřícně sledovala svého zachránce. Když bylo po všem a oba agresoři se váleli bolestí na štěrkem posypaném asfaltu, přistoupil muž k ženám a předklonil se k nim. Nechápaly, kde je vzal, ale v rukou mu dřímaly dvě cihly. V pražských ghettech se dají najít rychle.
„Víte, jaký je rozdíl mezi spravedlností a trestem,“ pronesl na ženy tichým hlubokým hlasem a podal jim cihly.
Poté se narovnal, otočil a vyrazil zpět ke svému vozu. Po pár vteřinách uslyšel tlumené vlhké zvuky. Jako když basebalovou pálkou tlučete do melounu. Neotočil se, došel ke svému vozu, nasedl a odjel.
. . . .
„Dobrý den podpraporčíku, nechci otravovat, ale copak se tady stalo? Nepotřebujete mou pomoc, jsem z kriminálky, major Daniel.“
„Dvojnásobná vražda pane majore. Nějaké šlapky umlátily dva Rusáky.“
„Ženské umlátily dva Rusy?“
„No, Rusáky nebo ÚKáčka, ještě nemáme totožnosti“
„Spíš mě zarazilo, že samy dvě.“
„My to taky moc nechápeme, ale zapřísahaly se, že jim nikdo nepomáhal. Je to zvláštní.“
„A tu mou pomoc chcete?“
„Díky pane majore, ale SVSko už je na cestě. My máme pachatele a zajištěné místo činu. Takže pokud tady chcete vstoupit, musíte si to domluvit přes vedoucího výjezdovky.“
„To nebude potřeba, jen jsem chtěl pomoct. Díky, mějte se.“
„Na shledanou pane majore.“
„Kdo to byl, Honzo? “
„Ale, nějakej major od kriminálky. Chtěl vědět, co se tu děje.“
„Aktivista, tyhle úplně zbožňuju. Kdyby se raději nesral tam, kde nemá a raději si spravil tu plechovku. No koukni! Nechápu, jak může chlap a ještě policajt jezdit v autě, co má vínovou barvu.“