Světlo stínů-Začátek

Anotace: Lucy se začíná dozvídat kdo je...

Bylo léto. Otevírám svoje rozespalá víčka od sebe, abych se podívala na okna plná prvních denních paprsků slunce. Jsou prázdniny, což znamená žádná škola a žádné brzké vstávání. Ležím si tak v posteli s hlavou na polštáři podepřeným rukou v tílku s šortkami z levného textilu, což je moje pyžamo. Dole slyším, jak se máma s tátou hádají, jak se má slívat čaj, podle mě jsou to kraviny, ale je to jejich rozhodnutí.
Už mě začalo nudit jenom tak ležet a koukat na něco, co není až tak zajímavé, vždyť léto jako prázdniny tu mám dva měsíce, což je dost dlouhá doba na to, abych si prohlídla moje ranní okna.
Levou rukou si zvednu telefon pod postelí na koberci a vytáhnu ho z nabíječky.
Otevřu ho, zapnu si wi-fi a čekám, jaká nová upozornění mi naskočí. A co by ne, hned zpráva od kamaráda Lukase: ,,Kde jsi byla celý večer? Myslel jsem, že se podíváme na ten film, jak jsi říkala.“ Hned jsem mu odepsala, že jsem byla moc unavená a že jsem musela hlídat bráchu. Nebyla to pravda. Chtěla jsem si jenom najít výmluvu, abych k němu nemusela. Znám ho už docela dlouho, ale pořádně bavit (spíš psát) jsme se začali až poslední 3 měsíce. Když už to začínalo být takové, že se mi zdálo, že by chtěl být něco víc než kamarád, napsala jsem mu to rovnou: Že teď kluka nechci a že bych byla ráda, kdybychom zůstali přátelé.
On to ale asi nepochopil, protože mi pořád píše pusinky a srdíčka a tak dále. Pak musí všichni pochopit, že už nemůžu.
Odložím telefon zpátky na koberec, posadím se na postel a co bych zase neudělala, jenom sedím a koukám. Asi po dvou minutách se zvednu z postele a přejdu k zrcadlu u toaletního stolku, který mám vedle postele.
Podívám se na sebe a sepnu si vlasy do drdolu, který nejspíš neviděl drdol ani ve tmě. Znovu se na sebe podívám a jdu dolů, abych se nasnídala.
Brzy poté, co jsem přišla dolů rodiče odjeli na chalupu a moje sestra Angela mohla jít konečně za svými kamarádkami. Takže jsem zůstala doma sama jenom s mojí a sestřinou rybou.
Když jsem došla zpátky do svého pokoje, i po ranní hygieně, spatřila jsem na mém okně zvláštní znak s barvou něco mezi neonem a perlou. Vypadalo to jako X, nebo plusko a nebo kříž ze špatného úhlu.
Nicméně jsem šla hned do koupelny, kde jsem si opláchla oči studenou vodou. Když jsem se vrátila do pokoje, okno bylo bez poskvrny, nic tam nebylo. ,,Asi se mi to jenom zdálo,“ pomyslela jsem si. No nic, oblékla jsem se, učesala, dala si tužku s řasenkou a sbalila si nejpotřebnější věci do kabelky.
Vzala jsem si klíče a šla do města za svým kamarádem Lukasem na pomoc, jako číšnice, do kavárny jeho mámy. Stejně bych asi zůstala doma a koukala se do počítače, takže tohle bylo lepší než nic.
Měla jsem na sobě džínové šortky, tenisky a tílko s nápisem ,,I LOVE USA“ . Taky zástěrku, ale to se nepočítá. Vlasy stažené do culíku, abych si furt nemusela dávat spadlé vlasy z obličeje, jelikož mám menší patku.
Už byly čtyři hodiny odpoledne a jelikož má kavárna otevřeno do pěti, Lukasova mamka nám řekla, že by si potřebovala dojet nakoupit a skočit si na úřad, takže máme potom zavřít a jít domů. Nevadilo nám to, protože teď v podvečer už stejně nechodilo moc lidí.
Už se schylovalo k večeru, a tak jsem šla vynést smetí do vedlejší boční ulice, kde bylo spoustu popelnic. Když jsem tak vhazovala pytel do popelnice, asi 50 metrů ode mě v té ulici se smetím stáli kluci s dívkou oblečení v černém (černé kalhoty, černé tričko a černá kožená bunda), kteří drželi kluka, podle mě mu mohlo být tak 28 let, a ten jeden kluk v černém měl kapucu, nebylo mu moc vidět do tváře, ale všechny jsem je odhadovala přibližně na 18-20 let. ,,Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá“ zaječela jsem, když jsem viděla, jak kluk s kapucou sekl dlouhým nožem do toho kluka. Najednou se kolem mrtvého objevil kouř, prach a chapadla, která si ho brala do země. Můj výkřik donutil ohlédnout se vrahy v černém.
Já se rozeběhla zpátky do kavárny, ale než jsem zaběhla za roh, ještě jsem se ohlédla a spatřila kapucáče, jak mě pozoruje udiveným pohledem spolu s dalšími jeho spoluhráči. Když jsem přiběhla zpátky do kavárny celá vyděšená, najednou se přede mnou objevil Lukas ,,Panebože, Lucy, jsi v pořádku?“. Moc jsem mu to chtěla říct, ale jenom co jsem otevřela pusu, jako by mi někdo zašeptal do ucha ,,Nedělej to. Všechno ti vysvětlím, ale nikomu nic neříkej. Hlavně nezapomeň zítra zase vynést smetí“.
Takže jsem asi udělala největší chybu ve svým životě, ale rozhodla jsem se říct ne úplně pravdu ,,No, šla jsem vynést smetí a tam jsem viděla jak bezdomovec vybírá popelnice a já nesnáším bezdomovce, protože jsou mastný, smrdí, jsou často opilí a někdy jsou i agresivní“. Začala jsem mluvit tak rychle, že jsem netušila, že to vůbec jde. Lukas mě chytl za ramena a tím mě umlčel. Řekla jsem mu ahoj a rychle šla domů. On se za mnou ohlédl starostlivým pohledem a potom odešel do místnosti pro zaměstnance.
Když jsem přišla domů, lehla jsem si na postel a dokavaď jsem neusla, tak jsem si pořád přehrávala, co se stalo,
a přemýšlela, co se stane, jestli zítra zase půjdu vynést smetí. Toť otázka…