Kompromis s Nemesis 4

Anotace: Kapitola 4 / 28.4.2044 / Alhambra /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

 

Kapitola 4 / ODRAZ /

Rozen se zhlížel v narudlém jezírku jako v zrcadle. Oční kontakt sám se sebou příliš nevyhledával. Viděl, jak na něm visí košile, jak má moc rozcuchané vlasy a ani orlí nos mu na půvabu nepřidal. Byl rád, že alespoň jeho odraz není bledý. Rozen nebyl žádný Narcis. Jaktože okouzlil celou plejádu žen? Netušil ...

Zapálil si cigaretu a jedna z plejády se vyskytla vedle něj ...

,,Tak jsem hotová,‘‘ pronesla zrovna příchozí Valentina Nunez.

Skrz kouř se úlisně usmál. Zamračila se, neboť jeho úsměv vypozorovala v hladině. ,,Areaio!‘‘ nadávala baskicky.

,,Že ty si pod pojmem hotová představil úplně něco jiného, co?‘‘ Hned jak to dořekla, výhružně nazvedla bradu.

,,To jsi řekla ty,“ odpověděl neurčitě. Co jí bylo do jeho představ ...

,,Měl by si raději něco sníst Mateo,‘‘ podotkla ještě. Toto už nekomentoval. Díval se sám sobě do očí. Nevyznal se v nich. Nevyznal se sám v sobě ...

,,Zesnímala jsem půlku Alcazáru,“ sdělila mu a rázem se uchechtla. ,,Mám nápad! Chci slyšet, co ty na to! Co kdybych snímky založila do alba? Samozřejmě ty, kde není mrtvola. Mohla bych rodičům tvrdit, že mě vzal Ignazio do Orientu,‘‘ zamyslela se a i ona se zadívala do sunoucí se vody. ,,Máš pravdu Mateo. Nevěřili by mi,‘‘ odpověděla si sama. Hladina vyvolávala zádumčivost i v ní. Hned nato se vrátila se k tématu. ,,Imáma mám do detailů. Až dorazím do labu, pošlu ti to.‘‘

Žádná odpověď. Vtom zafoukalo a jejich odrazy se rozmazaly. Rozen tedy odvrátil zrak z hladiny. ,,Grazias Jitřenko!‘‘

Iniciativu si vzala patoložka, co měla v terénu na starost i dokumentaci. ,,Domenico není kdovíjak osvícený muchacho. Věčně jen chicas, auta a reggaeton,‘‘ soudila je kriticky, přesto s uznáním dodala. ,,Nicméně než seňor soukromník konečně dorazil, položil si celkem věčnou otázku.‘‘

Detektiv jí skočil do řeči. ,,A ta zní Jitřenko?‘‘ Z její vyčítavé poznámky si nic nedělal.

,,Proč se obtěžovat s věšením, když není nic jednoduššího, než vzít pistoli a poslat mu projektil do zad?‘‘ citovala ho.

Rozen se nemístně zazubil. ,,Protože v tom vidí něco víc.‘‘

,,A to?‘‘ mrštila otázkou Tina.

Neznal odpověď. Přesto ho něco napadlo. ,,Není dnešní.‘‘

Chytila se za bradu. ,,Myslíš, že by mohlo jít o nějaký rituál?‘‘

,,Pokud sí, tak nó japonský.‘‘ pak trošku zaváhal. ,,Optám se.‘‘

,,Koho?‘‘ patlala se v tom patoložka. Vyznělo to zvídavě.

Rozen si jí změřil očima a tu si uvědomil, jak drobná vlastně je. ,,Vrah ho zbavil očí. Ale proč? Co vím, Mongolové řezali nepřátelům uši jako trofej, ale …‘‘ odmlčel se a mimoto postřehl, s jakým zaujetím ho sleduje. Těšilo ho to. Rád držel řeč. ,, … nemyslím si Jitřenko, že je to tenhle případ.‘‘

Zklamalo jí to. ,,Nemohl by Mongol sloužit pod Jakuzou?‘‘

Zavrtěl hlavou. ,,Nemohl by Fin sloužit v Cosa Nostře? Jistě že mohl!‘‘ mávl cigaretou. ,,Ale troufám si tvrdit, že by šlo o ojedinělý případ. Multikultura je totiž opakem kultury tradiční a obě zmíněné organizace ctí tradice až za hrob. Netuším, co se v Mongolsku děje, ale rozhodně si neřežou uši.‘‘ 

Valentina zkoumavě přimhouřila oči. ,,Užíváš si to, že?”

,,Mohlo by jít o něco většího a navíc...‘‘ potáhlo si soukromé očko, načež důležitě změnilo jazyk. ,,I need money.‘‘

Obráceně osolila vzduch. ,,O to se neboj. Královna je štědrá,“ ujistila ho. Rozen to samozřejmě věděl. Jinak by to přeci nedělal. Dodala k tomu. ,,Když ho dostaneme, můžeš se poohlédnout po novém autě.“

,,S Nissanem jsem nad výsost spokojenej!“ prohlásil Rozen a po menší odmlce dodal. ,,Co Jesus?“

Nechápala. ,,Mluvila si o Domenicově postřehu, jenže o Jesusovi nic,“ vysvětlil jí, co tím měl na mysli. Dejme tomu, že rád rozvíjel i cizí nápady a ty pak zdokonaloval.

,,Mateo,“ odmlčela se pobaveně. ,,Někdy ty tvé myšlenkové pochody nepobírám,“ zamyslela. ,,Jesus, Jesus. Vlastně sí. Na něco se toho duchovního ptal! Jesus na to šel z náboženské stránky. Prý jestli existuje mezi muslimy něco jako exkomunikace, jakože by někoho vyloučili z muslimské ...“

Rozen jí skočil do řeči. ,,Vím co je exkomunikace ... A?“

,,Ipurdian! Neskákej mi do řeči, když se na něco ptáš,“ zaklela baskicky a zdálo se, že ztratila nit.

,,Exkomunikace,“ připomněl jí ono prastaré slovo.

Přikývla svou blond kšticí. ,,K něčemu takovému došlo. Nějaká pře mezi muslimkami z Itálie. Nazval to ale jinak.“

Rozen se nemístně usmál. ,,Hádka Italek? Nic neobvyklého. To nebude relevantní.“ Představa Italek věřící v Alláha mu nepřišla neobvyklá. Jednu takovou dokonce znal osobně.

,,Ignazio věděl, proč ti dát echo,‘‘ řekla jen, aby přešla do stěžujícího tónu. ,,Občas mám pocit, že to není žádný génius. Divím se, že mi na prvním rande veršoval,‘‘ zoufala si bůh ví proč, přičemž si podezíravě ho prohlížela. Flirtovala s ním? Možná tak v jiné dimenzi. Kouř najednou něco převonělo.

,,To nikdo z nás!‘‘ opáčil Rozen na jeho obhajobu. Pach pomalu získával na intenzitě.

,,Překvapil tě rugbysta že?“ ptal se. Přikývla. ,,Kadidlo?‘‘ odklonil hovor k pachu. ,,Nevím jak voní,‘‘ odmlčela se, aby pak opatrně dodala. ,,To ty jsi Žid!‘‘

Rozen nechal rodokmen být. ,,Nestěžuj si,‘‘ vrátil téma k Iggymu. ,,Vzala sis čestnýho a milujícího chlapa.‘‘

Dala mu za pravdu. ,,Lépe bych to neřekla Mateo.‘‘

,,Vymámili jste z toho jediho ještě něco užitečného?‘‘ přeletěl předchozí téma, jakoby nic. Jedim měl na mysli toho duchovního. Jí to došlo. Už měla od manžela geekovskou už průpravu.

,,Kromě toho, že si mám navléct burku?‘‘ zamyslela se. ,,Asi nó. Vypotil totéž, co potil tobě Mateo,‘‘ sdělila mu, načež se škodolibě usmála. ,,Je pozoruhodné, jak umí Maurové zkrotnout.‘‘

,,Nedivím se,‘‘ opáčil on a v ten moment hodil nedopalek do křišťálového jezírka … frnk ... Patoložka ho přejela pedantským zrakem.

,,Vidím, že romantičku ovlivnila Iggyho škola!‘‘ dobíral si ji.

,,Ty nech toho Mateo! Když na to přijde, jsem z Baskicka a kdybych si potřebovala najít nepřítele, začala bych Madridem. To se dělá? Házet vajgl do vody? Mořské bohy na tebe!?‘‘

,,Lo siento Poseidóne,‘‘ omluvil se vodě. ,,A ty zapadni Jitře ...‘‘

,,Nechej těch dvojsmyslů, nebo půjdeš za ním!‘‘ Poté ukázala na vajgl, který se otáčel na hladině. Fascinovalo ho to. Došel k závěru, že kdyby byl malířem, nedopalek v jezírku by zvěčnil na plátno. Spatřoval v tom jakousi dekadentní nádheru. Zřejmě byl však jediný.

,,Stejně bys neměl tolik kouřit…‘‘ promlouvala mu do duše.

Rozen jí skočil do řeči. ,,Už máš ty tituly?‘‘ zeptal se jí na dodatečné studium, jenže chtěl jen zamluvit svůj problém s kouřením. ,,Skoro. Ale o to nejde Eslavo!“ prohlédla jeho lest. Rozen neodpovídal. Tasil totiž další cigaretu. Hbitě mu jí ale sebrala. ,,Éj!‘‘ vykřikl on.

,,Plivni!‘‘ poručila mu Valentina.

,,Proč bych tu měl jako…‘‘ opáčil on s otazníky v očích.

,,Plivni na zem! Ipurdian!‘‘ opakovala se. Inu, těžko se jí odporovalo. Nechutné přání jí tedy splnil, akorát s tím rozdílem, že poplival odraz ve vodě. Rozmazal tím jak kopii svou, tak i tu její. Roztancovaly se společně s hladinou. Kruh za kruhem, houpajíc se, unikal do stran jako rádiový signál. Měl v tom hledat metaforu? Důvod byl objasněn krví.

,,Chováš se jak moje mamá,‘‘ odsekl Rozen. Nikotin si odpustil.

,,Chytrý je seňora Isabel. Madre opatrného nemusí plakat.‘‘

,,Neměj péči,‘‘ zvedl koutky zlehčujíc. Tu zaslechli výkřik, možná i zpěv, co se rozléhal z vrcholku jedné z věží. Soukromé očko poznalo ve pěvci duchovního a pozoroval, jak haleká modlitbu adresovanou věřícímu davu. Zastupoval přece jen samozvaného emíra? Zanedlouho mu věřící zástup poslal odpověď. Zvuk se nesl právě tím směrem a upřímně řečeno z toho šel mráz po zádech, přestože Slunce nesnesitelně žhnulo.

,,Alláhu akbar Alláh, akbar!‘‘ souzněly spolu ty hlasy.

Patoložka na to reagovala věcně. ,,Bude poledne. Měl by si něco sníst.‘‘

Rozen přikývl. ,,Dal bych si Gyros.‘‘

Šťouchla do něj. ,,Ignazio říkal, že jsi maurofil.‘‘

Rozen jí poslal vzdušný polibek. ,,Gyros je z Řecka puso!‘‘

Hned nato se v hladině zjevil o poznání vyšší i mohutnější odraz. ,,Lezeš mi do zelí Eslavo?‘‘

,,Je to venku Jitřenko!‘‘ potvrdil to v legraci. Manžel se nevěry ani zrady z jeho strany neobával. ,,Slyšíte je?‘‘ pronesl místo toho varovně. ,,Hned jsem si vybavil Tarikovo poslední video,‘‘ rozhlédl se kolem sebe, aby se ubezpečil, že ho nikdo nesleduje. ,,To jsou ohlasy, to vám povím! Má víc fanoušků, než ten zpívající kmet Iglesias!‘‘ doplnil to o vtip.

Rozena tím rozesmál a kde koho by mohlo napadnout, že se posmívá zpívajícím. ,,Odebíráš Tarika a Enriqua?‘‘

,,Občas se rád vztekám,‘‘ obhajoval se Nunez.

,,To můžu potvrdit,‘‘ dosvědčila to jeho manželka.

,,Jste povedený páreček,‘‘ zkonstatoval Rozen, protáhl se a rázem si uvědomil, že by mohl zmizet. Nazvedl nohu a nechal ji ve vzduchu.

,,Buď sbohem,‘‘ rozloučil se duchovně. Nepakoval se brzy?

Soukromý detektiv měl ve zvyku vyšetřovat v soukromí. V čtyřicátých letech si mohl nasimulovat celý román vražd a to hezky "home office". Neřídil se žádným manuálem, kde bylo psáno, že musí zpovídat každou bábu z Granady. To měli na starost zobáci a když už na to přišlo, stejně si myslel, že svědci ve většině přpadech lžou. Ty dva to nepobouřilo. Znali jeho asociální sklony. ,,Agur,” rozloučila se baskicky Valentina.

Uklonil se, až málem upadl. ,,Adios Jitřenko.‘‘

Vrátila mu cigaretu. ,,Grazias!‘‘ poděkoval jí a vykročil.

,,Doprovodím tě, ať tě nezlynčují,‘‘ dohnal ho poklusem Nunez.

,,To je čest,‘‘ opáčil Rozen, tentokrát se oblouky nekochal.

,,Mám radost, že si přijal naši nabídku,‘‘ přiznal se Nunez.

Rozen zvedl koutky. ,,Sevi-Sur je bílý balet kriminálek!‘‘

,,Co to je za mierdu?‘‘ nechápal ten protimluv Nunez.

,,To jsou tvoje slova Iggy!‘‘

,,Kdy jsem to řekl?‘‘ nevěřil mu amigo.

,,No když ti bylo tolik, co zobákům Iggy!‘‘ sdělil mu Rozen.

Nunez pokrčil svými robustními rameny. ,,Nejspíš jsem si chtěl ten úprk z hlavního města zdůvodnit.‘‘

Blížili se k Nissanu. ,,Rozumím amigo,‘‘ culil se Rozen, stiskl spínač a auto samo před majitelem vyklopilo dveře.

Nunez položil ruku na kapotu. ,,Když zmiňuješ Sevi-Sur,‘‘ měl ještě něco na srdci. ,,Něco podobnýho se událo v Seville.‘‘

Rozen se posadil za volant. ,,V jakém smyslu?‘‘ zeptal se, spojil se s řídící jednotkou a poté pustil motor.

Nunez se zazubil. ,,Elektromobil bych ti nechal odtáhnout!‘‘

Rozen ho popohnal rukou. ,,Vymáčkni se Iggy!‘‘

Reagoval vyhrnutím rukávu, poškrábal si tetování a pravil. ,,Jednoduší bude, pokavaď ten soubor připojím k rozboru mé drahé jako bonus. Budeš zírat.‘‘

Přikývl a potom i vřískot odezněl. ,,Nabídku jsem přijal rád.‘‘

,,Za ty money bys byl blbej, kdyby nó,“ řekl Nunez. ,,A to ty nejsi!“

Sotva se dveře kabiny zavřely, Nunez cosi podotkl, jenže Rozen ho už neslyšel. Jen si zamávali. Nissan se dal do pohybu. Když míjel obrněné vozy, všiml si, že si ozbrojenci dávají pauzu. Zamával na ně, ať mu uvolní cestu. Stalo se. Proč už nehlídali? Nebylo se čeho obávat. Věrné stádo zabitého imáma klečelo u silnice, zíralo na východ a házelo sebou hlava nehlava. Rozen vzhlédl ke Slunci a divže neoslepl. Výzvu přijal. Zastřenýma očima si představil imáma, jak bodá prst k nebesům a odvolává se na vyšší moc. Viděl něco, co neměl?