Kompromis s Nemesis 10

Anotace: Kapitola 10 / 19.3.2044 / Metro /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

 

Kapitola 10 / ZHOUBA METRA /

Nunez dovlekl krále triumfálně před Gomoru. Samozřejmě to žádný král nebyl, jen jakýsi dealer Úvé. Nicméně když se na něj pasoval, proč to tak neprodat? Nunez neočekával, že ho za to budou oslavovat. Přesto ho těšilo, že se ho berou vážně. Cítil se jako císař, jenž přemohl barbarského krále. Ostatně, druhým jménem se ... ,,Seňore!“ zaslechl dívčí hlas.

Nunez se rozhlédl, aby poznal růžovovlasou s Jesusem, jenž se frajerský opírá o zeď. Došlo k tomu? Buď jak buď, za zobákem již bledlo graffiti s poselstvím "muerte rey". Nunez tedy vlekl dealera jejich směrem a ono grafity ho inspirovalo k další hlášce.

,,Král je mrtev, ať žije král!‘‘ zubil se u toho. Sklidil aplaus? Nic. Totální distanc od padlého krále ... Ten vyštěkl. ,,Říkal jsem ti fízle, ať si ty hlášky strčíš do prdele!“

,,Nauč se prohrávat,“ pronesl Nunez a už se nemohl dočkat, jak všechno vylíčí své manželce. Možná jí přeceňoval, možná jen blouznil v představách. Přesto by uvítal, kdyby ho za jeho odvahu odměnila polibkem. Náhle mu došlo, že pro romantismus není v v čtyřicátých letech místo. K tomu se nervovala kvůli dodatečnému studia a on by ji rád podpořil, jenže netušil jak. Sportovní "dáš to!“ jí akorát vytočilo. Namísto blouznění zabloudil očima k zobákovi.

Chavez vyrazil jeho směrem. ,,Šéfe! Posbíral jsem info od tuctu niňos, který Úvé zásoboval. Překvapilo mě, jak sdílné, ehm, sdílní byli,‘‘ zasekl se. ,,Řekl bych, že jsou ztracení, nebo jen znudění.“

Úvé se zamračil, Nunez zase zazubil. ,,Bien,“ chválil ho po svém. Chtěl dodat něco nemravného, jenže odpustil si to. Už ho využil dost. ,,Ráda jsem tě poznala Jesusi,‘‘ zamávala mu růžovovlasá.

,,Hasta luego,“ popřál jí Chavez, ať se má. Dealer se cítil zrazen. Odplivl si. Nunez s ním zatřásl. ,,K mujer se chová galantně!‘‘

,,Mujer? Ty fízláckej pedofile,“ zavrčel Úvé. Trestu se nedočkal.

Nunez se místo toho naklonil k zobákovi. ,,Kolik jí je? Identifiko ...“

Zobák mu prvně ve službě skočil do řeči. ,,Mio Dio! Šéfe! Já s ní nic neměl! A pro vaši informaci, je jí šest ...“ Zbytek se dozvěděl, poté co zpacifikoval Úvého. Znovu se mu pokusil vyklouznout.

,,Neutečeš!‘‘ okřikl ho Nunez a zakroutil mu rukou.

,,Víš jak to bolí ty fašisto?“ vyčítal mu brutalitu.

,, …náct,“ dokončit mezitím větu Chavez.

Nunez odpověděl oběma zároveň. ,,Nevím a to není trestné.“

Pomalu se dali do kroku. Chavez to nechtěl nechat být. Bral se až moc vážně. ,,Přísahám! Fakt k ničemu nedošlo!“

Úvé se chechtal. ,,Víš jak jednoduše se dá zfalšovat identifikační karta?“

Odměnili ho mlčením. Možná proto, že to byla pravda a možná i proto, že je přemohl úžas. Dav se před nimi náhle rozestoupil.

Zastavili se až před elektromobilem. Než si nastoupili, šéf řekl.

,,Něco ti prozradím milý Jesusi,‘‘ pravil spiklenecky. ,,Uniforma, to je magnet na ženské! Jsi pro ně něco jako polobůh…‘‘

Úvé se smál. ,,Polobůh? Leda tak poloblb!‘‘ dodal pohrdavě.

Nunez dostal vztek. Mrštil mu hlavou o kapotu. ,,Brutalita!‘‘

,,Lo siento,‘‘ omluvil se ironicky, načež pokynul na zobáka, jenž věděl, co po něm chce. Posléze přispěchal s pouty, cvaklo to a nežádoucí prvek byl z ulice odstraněn.

Ω

Překonali most Puente del Alamill. Šéfovi problesklo hlavou, že všechno je zase takové, jako má být. Domníval se, že by se měl na Jungla autonomní předseda zaměřit. Životní styl ztracených existencí se mohl rozšířit do Sevilly jak rakovina. Nudil se totiž kde kdo. Úvé byl izolován za protihlukovou clonou. Hýbal sice ústy, ale nad čím lamentoval, to věděla pouze kamera. Zanedlouho se rozezněla palubní vysílačka.

,,Mio dio,‘‘ pozoufal si pro změnu Nunez. ,,Dejte nám svátek!“ Už se totiž viděl v posteli vedle své Valentiny. Zbláznil se celý svět? Holt, noční bývá občas šílená. Nemohl to ignorovat. Hovor přijal.

Displeyi vykreslil ebenovou policistku, na níž bylo nejzvláštnější, že měla navzdory etniku modré oči. Bylo mu povědomá. Znal jí?

,,Sevi sss,“ zasekla se a tu se usmála. ,,Ignazio?‘‘ dodala opatrně.

,,Nunez. Co se děje?‘‘ zeptal se jí on spíš formálně.

Reagovala s lehkým zklamáním. ,,Ty jsi na mě nepamatuješ?“

Zkoumal jí očima. Odkud jí jen znal? Mezi černochy neměl mnoho přátel. Zobák se tvářil překvapeně. Nečekal, že je šéf milovníkem exotiky. Tu chica z Magrebu, tu chica z rovníku ...

Použil hlas, jako když hovořil o polobozích. ,,Jistě,‘‘ zalhal.

,,A já si myslela, že si na Talii zapomněl,‘‘ řekla a tu si jí zařadil.

To byla ta mladá muchacha, co mu fandila v dobách, když ještě hrával rugby za Tarragonu. Dokonce jí věnoval žlutorudý dres s číslem 91! Došlo mu, že o tom Tině neřekl. Na jeho obhajobu … rugby jako takové stejně považovala za sport barbarů.

,,Jak bych mohl!‘‘ vrátil jí úsměv Nunez a upřímně jí rád viděl.

Talia se zazubila a spustila. ,,Pokud se divíš, že mě vidíš, má se to tak. Sevi-Cen přeskupilo sbory. Někdo byl přivelen, někdo zase odvelen, což je i můj případ. Adios Huelvo!‘‘

,,Santi tě vzal pod svá křídla?‘‘ skočil jí do řeči Nunez.

Pohlédla kamsi mimo display. ,,Kapitán Gato?‘‘ vyznělo to až přehnaně uctivě. ,,Sí, sí.‘‘

,,Santi je bien mentor,“ zkonstatoval.

Hovořila netrpělivě. ,,Ignazio. Půjdu rovnou k věci. Máme objev v metru. To v Huelvě nemáme. Nerelevantní. Proč vám voláme ... Objev byl objeven napůl cesty mezi stanicemi Battúta a Xibalba.“

Nunez odsekl. ,,Zpropadená korektnost. Kdo to tak pojmenoval?‘‘

,,To vykládáš zrovna mně?‘‘ nahodila podrážděný výraz. Chavez pochopil, že tím naráží na etnikum. Sledoval, co se z toho vyvine.

,,Nechápu, co tím chceš říct Talio,‘‘ dělal hloupého Nunez.

Modré oči mířily mimo kameru. ,,Napůl cesty mezi našimi rajóny.“

,,Bien. Do minuty jsme tam,‘‘ slíbil jí Nunez. Čeho se bude objev týkat? Neptal se fanynky. Chtěl se nechat překvapit.

,,To nemáme šanci,‘‘ namítl Chavez tak, aby to neslyšela.

,,Já vím. Šlápni na to,“ pošeptal mu, aby fanynka nepochybovala  o jeho schopnostech. Poté zkontroloval Úvého. ,,Spí,“ usoudil. Běsnění ho nejspíš omrzelo. Nunez dumal nad tím, co s ním. Zasloužil si klidný spánek? ,,Jsi tam ještě Talio?“ zeptal se.

,,Sí, sí,“ potvrdila to. Zřejmě byla jedna s těch, co nepotřebuje hovor. Byl rád, že s ní nikdy nechodil. Sám totiž dělal to samé.

,,Hodila by se nám chůva na hlídání,‘‘ nechal se slyšet.

Znovu to vyznělo nekorektně. ,,Piješ?‘‘ pozvedla obočí.

,,Prostě vyřiď Santimu, že potřebujeme pohlídat elektrokáru!“

,,Slyšel. Pošle. Potkáme se napůl cesty,‘‘ odmlčela se a předtím, než se odpojila, zaskandovala. ,,Tar ra gona!‘‘

Potěšila tím jeho ego. Nunez nepochyboval, že si to za dopadení toho travitele niňos zaslouží.

,,Tar ra gona!‘‘ zopakoval její skandování. Spojení bylo přerušeno.

Ω

Řítili se k smluvenému místu. Nutno podotknout, že cesta trvala hodně přes minutu. Úvé se naštěstí neprobudil.

Nunez zakroutil hlavou. ,,Vidíš toho bastarda Jesusi? Spí bezstarostně jak niňo,“ pošeptal překvapivě ohleduplně.

Chavez mrkl do zpětného zrcátka. ,,Vidím,“ dal mu za pravdu.

Tichý elektromobil odstavil před nehybným eskalátorem. Kousek od něj v přítmí "flexil" mladík, jehož rozeznali podle modré záře  tabletu. Nunez si vystoupil. Ve vzduchu zavětřil sůl, načež praštil dveřmi. Chico se ani nehnul. ,,Hej zobáku!“ upozornil na sebe.

Mladý polda z centra nezvedl ani bradu. Nejznuděnějším hlasem prohlásil. ,,Vy nevíte kolik má minuta sekund? E?‘‘ 

Nuneze jeho drzost dopálila. ,,Koho soudíš zobáku? My nemáme tak vyspělá auta jak vy v centru!‘‘

Konečně jim věnoval pohled. ,,Vždyť je to …‘‘ sekl se, neboť chtěl namítnout, že mají tentýž elektromobil, ale kapitán z jihu Sevilly ho odbil. ,,Hlídej!‘‘ rozkázal a hodil po něm klíče. Chico je chytil. Měl postřeh! Že by šlo o hráče? Nunez nepovažoval hry z app storu za hry. Na povrchu už další slovo nepadlo. Sestoupili do podzemí. Zvuky kročejí se odrážely od monotónně šedých zdí.

,,Battút, Battút ... Kdo to vůbec byl?‘‘ netušil Nunez, zatímco si unavenýma očima měřil prázdné nástupiště. Název mu přišel nešpanělský. Pro jistotu zkontroloval jízdní řád a ubezpečil se, že v brzké době nic nepojede. Měli půlhodiny. Zadíval se na mapu, kde objevil zelenou čáru spojující ony zastávky. Bodl prst k boční římse. ,,Možná by to věděl detektiv,‘‘ vrátil se k Battútovi zobák.

,,Eslavo! Na co jsem se ho to chtěl jenom zeptat? Že by na tu Maurku?‘‘ pověděl ještě před tunelem. Chavez pokrčil rameny. Nejprve pochodovali směle, přičemž jejich kroky se díky akustice odrážely od obloukovitého stropu. Nunez vzhlédl a bodová světla mu vytřela zrak. Viděl šmouhy a měl dojem, že i jejich stíny jsou jaksi pokřivené. Za pár minut světla vyhasla úplně, nejspíš z úsporných důvodů, takže kráčeli šerem. Sotva zahnuli za zatáčku, tunel ovládla absolutní tma. ,,Že jsem mu ten tablet nezabil,“ zavrčel Nunez, ale svůj hlas nepoznával. Vybavil si dvacátá léta, kdy z oblibou poslouchal analogové horory a jednou dokonce natočil odstrašující video na téma Backrooms, které ironicky nazval - Pakliže žíti chceš, kanál pod Mortalaz obloukem vezmeš! Byl dřív stejný jak ten chico? Byl si jistý, že nó! Šel do sebe a dal přednost rugby. Museli se šinout. ,,Mohli jsme si vzít čelovky šéfe,“ slyšel hlas, jenž soudě dle oslovení patřil Chavezovi. Nunez zastavil a Chavez do něj nechtíc vrazil. ,,Lo siento,“ omluvil se nadřízenému.

,,Mohli jsme si vzít i oční snímače,‘‘ zavrčel, načež sebevědomě prohlásil. ,,Přesto jsem ho dostal!“ Hned jak to dořekl, zatočili za roh. Konečně viděl aspoň něco. ,,Vidíš tu tečku na konci tunelu?‘‘

,,Neumírám,‘‘ řekl ten za ním, přesto ho poslušně následoval a když světlo ve tmě uviděl i on, opravil se. ,,Beru to zpět. Možná sí.‘‘

Zakrátko se přiblížili k osvětlenému výklenku. Slyšeli obludné hlasy, nicméně byli při smyslech. Toto nebyl přeci žádný horor! Muselo to mít racionální vysvětlení. Výklenek měl už normální klenbu. Smrtelníci, co se tam už nacházeli, mluvili normálně. Příchozí však museli zapojit i poslední smysl. Tím byl čich!

,,Cítíš to Jesusi?‘‘ zeptal se ho Nunez, poté co zavětřil hnilobu.

Zobák si mával rukou před nosem. ,,Mrtvola!‘‘

,,Correctamente,‘‘ potvrdil tu domněnku cizí hlas. 

Výklenek ve tvaru "V" byl osvětlen halogeny. Ve středu toho V leželo to, co nikomu nevonělo. Nunez dal přednost živým. Stín v jednom směru vrhala Talia Furtado. No a ten, co promluvil, byl Santiago Gato, zkušený, mírně šedivý kapitán ze Sevi-Cen. Za zmínku stojí, že to byl jeho mentor a zároveň i amigo. Nunez měl za to, že jestli si někdo zaslouží povýšení, je to tenhle harcovník.

,,Hola,‘‘ odrazil se od stěn pozdrav Talie.

,,Neexistuje nějaká podzemní policie Santi?‘‘ pronesl Nunez.

,,Kde je ti konec? Už jsem chtěl volat Collóna,‘‘ provokoval ho Gato.

,,He, he,‘‘ zasmál ironicky Nunez. ,,Dělali jsme pořádky v Jungla.“

Gato přikývl. Legrace šla stranou. Nunez se zhluboka nadechl a obrátil se. Zaměřil se na mrtvolu. Objev však nebyl okouzlující. I když ... pokud by byla dotyčná naživu, možná by i byl ... neboť měli tu čest s okouzlující nebožkou, co ležela na prosté dřevěné paletě se zastaralým označením EU. Mladičká, plavovlasá, ve tváři sinalá lolita, jež na sobě měla ezoterické šaty a na hlavě jí  seděl věnec z jarního kvítí. Byla to áríjka z Nepálu? Čímsi to dalo vzpomenout na oltářní oběti, jež byly součástí zvrácených rituálu v dávnověku.

Gato spustil. ,,Objevitelem byl strojvedoucí, jehož spoj uzavíral po půlnoci metro. Je tedy jasný, že tu ta blondýnka neleží dlouho a podle stavu bych hádal, že ještě včera žila. Víc nám poví patolog.‘‘

Naslouchali poutavému hlasu zkušeného kolegy. Nunez ho poslouchal se zaujetím. Sotva pohlédl na paletu, přemítal nad tím, zdali ta kráska nesymbolizuje pád Evropské unie. Musel si ale připustit, že by se na takovou šílenost nechytil ani Eslavo.

Tu ho zaujala krvavá skvrna v oblasti ... ,,Vážně nemá ...‘‘ načal větu, jenže ztratil řeč. V ten okamžik si něco hrůzného uvědomil.

Gato pokračoval. ,,Srdce? Sí Ignazio. Nemá ho. Někdo jí ho o něj připravil.‘‘

Nunez rád tvrdil, že má odolný žaludek. Rozhodl se, že si to ověří. Neměl sice rukavice, přesto jí odkryl šaty v místech, kde mělo její srdce být … a opravdu. Tam, kde mělo být levé ňadro, pod nímž se měl tlouct nejdůležitější orgán těla, zbyla jen krvavá jáma, hrudní koš napadrť a za ním jen prázdnota.

Chavez mu nakoukl přes rameno. Ten pohled nesnesl! Hbitě se otočil a vyzvracel.

,,Že by nový Rozen?‘‘ zubil se škodolibě Gato.

,,Dej mu svátek Santi! Mrtvolu už viděl. Ale vyrvané srdce? Z toho se zvedá žaludek i mně,‘‘ bránil svého svěřence až s otcovským zaujetím.

,,Grazi ...‘‘ zachrčel vděčně Chavez, jenže žaludek se mu zvedl nanovo.

Do hovoru se vkradla Talia. ,,Viděl jsi už něco podobného Ignazio?‘‘

Zíral na bezejmennou z úkosu. ,,Pamatujete si na starý bojovky?“

,,Nehraju,“ odsekla Talia.

Nunez i tak pokračoval. ,,V jedné takové jsi mohla, pokavaď jsi teda vyhrála, což vím, protože jsem jen vyhrával ...“ zamotal se do myšlenky. ,,Mohla jsi dost morbidně zneuctít soupeře. Postava prostě vrazila holou ruku přímo do žeber a vyrvala mu srdce!‘‘

,,Vím,‘‘ vzpomněl si Gato. ,,Že by byl vrah retro hráč?‘‘ dodal.

Na hrdinu dne padala únava. Namísto toho, aby mu odpověděl, popadl ho splín. Poté, co se mu začaly klížit oči, na okamžik ho dostihly i nežádoucí vidiny. Potom spatřil na té paletě muchachu z univerzity, do které se zamiloval, i když byl přesvědčen, že pro ni není dost dobrý. Navzdory tomu si ho ale vzala! Co kdyby jí někdo zabil? Rozhodně by se mstil. Oko za oko, srdce za srdce. Na pomstu nemá monopol jen bůh ...

Nunez přišel k sobě. ,,Nezlomila někomu srdce?“ pronesl úplně mimo úvahu, poklekl jí k nohám, jakoby chtěl požádat o ruku i ji. Když v tom objevil stopu! Kaluž krve, v níž smáčela bledé bosé nožky, totiž nebyla pouhou kaluží, nýbrž nápisem. Poukázal na to.
Postavili se vedle něj. Talia se ušklíbla, Gato jen pokrčil rameny.

,,Co to znamená?‘‘ zeptal se Nunez. Nebyl s to to rozluštit. Přesto byl přesvědčen, že jde o nějaký typ písma.

,,Nedávno jsem byl v Petrohradu,‘‘ načal větu Gato a promnul si prošedivělou bradku. Proč to vytahoval?

,,Santi, Santi. Co si ty dělal v Nové Rusy?‘‘ zvedl koutky Nunez.

,,Petrohrad je kouzelný. Nechej mě to dokončit chico!“ nazval Nuneze klukem. Současná kadetka vycenila bílé zuby.

,,Lo siento,‘‘ neurazil se jeho někdejší kadet.

Gato tedy dokončil myšlenku. ,,Hádal bych, že je to azbuka.‘‘

Talia si věcně přisadila. ,,Hodím to do překladače.‘‘

Gato nic nenamítal. ,,Bien.“

Ovšem její pager byl proti. ,,Není tu signál. Skočím na povrch.‘‘

Gato opět přikývl. Zatímco naslouchali abnormální ozvěně jejich kroků, zasekli oči na jejích dlouhých nohách. Hned nato se střetli pohledy a celé té situaci se zasmáli. Rugbysta zapochyboval nad svou volbou. Proč jí odmítl? Vždyť ním byla posedlá! Přesně to chtěl! Nebo snad nó? Inu, z únavy už blouznil stejně jak Eslavo.

,,Obecně se ví, že Rusáci jsou na ženský. Třeba takový Eslavo,“ zmínil ho nahlas.

Gato zvedl koutek. ,,Jak se má můj druhej kadet? Všechno při starým?“

,,Asi sí. Pije víno, kouří, sní … klasika. Jak budeme postupovat Santi?“

Mezitím se vzchopil i trpící Jesus. ,,To je trapas,‘‘ zabručel.

Gato protentokrát zvolil empatický tón. ,,Každý polda má svůj trapas Jesusi,“ odmlčel se a vzápětí si něco vybavil. ,,Představ si, že třeba takovej Ignazio vzal útočnou pušku a …‘‘

Nunezovi se to podařilo zamluvit. ,,Co ten postup?‘‘

Tím, že měl rázný hlas, velitele centra rozhodil. ,,Kde jsem to skončil …‘‘

,,Postup! Postup!‘‘ opakoval se Nunez. ,,Chceš vyšetřovat unisono? Nó probléma! Na tisíc procent jde o masochistu. Nikdo nechce v metru škodnou. No nó? Zburcujeme celou Sevillu! Ten magor křižuje tunely a ať už je to Rusák, nebo nó, vytypuje si další muchachu, vyleze ze stínů, vyrve jí srdce a potom jí položí na posranou paletu. Nesmí dostat ani píď prostoru Santi!“

Gato se hrdě pousmál. ,,Se vším, co si právě řekl, naprosto souhlasím,“ sotva to dořekl, zakabonil se. ,,Jsi skvělej polda Ignazio. Všechna čest. Jenže já mám své rozkazy od komisaře. Vidí v tom příležitost, jak zviditelnit jeho elitní jednotku. Komisař upřednostňuje centralizaci a na místo toho, aby se soustředil vrahy, mafii a dealery, řeší jen to, kdo se postaví před média. On musí on stát za řečnickým pultem! On musí být spasitel! Comprende? Kéž by toho egoistu autonomní předseda odvolal.“

Nuneze to dopálilo. ,,Takže to máme pustit centrále? Carajo! Se vší úctou Santi. Zbláznil ses? Uvědomuješ si, že se to zbytečně povleče? Že mu dáme prostor?“

Gato mlčky přikývl. Vyvolalo to negativní napětí. Respekt se v tu ránu vytrácel.

Tu se ze tmy vynořila Talia. ,,Není to azbuka, ale řecké písmo!‘‘

,,Opa!‘‘ lekl se jí Gato. ,,A znamená to …“ odmlčel se poté, načež zkontroloval její odznak, protože si ještě nezapamatoval její jméno. ,, … co Talio?‘‘

,,Foneticky se to čte Néos Chrónos, což je Nový rok.‘‘

Gato měl ve tváři údiv. ,,Nesnaž se mi namluvit, že tu leží od Silvestera!‘‘

,,To rozhodně neleží. Navlečená je jak na karneval,‘‘ přisadil si Nunez.

,,Nechce tím říct, že vraždí jen jednou do roka?“ napadlo do změnu Chaveze.

,,Nevím zobáku. Ale na to se nemůžou spoléhat,“ odsekl Nunez.

,,Nemůžou?“ nechápala jeho prohlášení Talia.

Gato jeho narážku pochopil. ,,Je v tom cosi rituálního,“ usoudil.

Když jeho slova odezněla, zaregistrovali blížící se zvuk, jenž z nepatrného, přesto však chaotického šumu přecházel v lomoz! Nebylo pochyb o tom, že se to blíží. Že by šlo o ječící smrtonošky zvěstující smrt? Nic tak lunatického. To jen kolem prosvištěla první ranní souprava, jež ukončila jejich dialog. Byla liduprázdná.

Ω

Co nevidět mělo vyjít Slunce. Z metra vylezli i Nunez s Chavezem. Cestou na povrch minuli hordu lidí. Nešlo však o Vandaly, co dali provincii jméno, ale o jejich potomky Andaluzany. Nunez zase jednou zavětřil sůl. Zdali to byl pot, nebo moře, tím si nebyl úplně jistý. Houf je minul, aniž by někoho jejich přítomnost znervózněla. Uvědomovali si nebezpečí? Nemohli totiž tušit, že je v podzemí dost možná čeká zhouba ...