Kompromis s Nemesis 9

Anotace: Kapitola 9 / 19.3.2044 / Gomora /

Sbírka: Kompromis s Nemesis

 

Kapitola 9 / GOMORA /

Hit, co si zpívala jeho manželka v koupelně, končila slovíčkem "love". Nunez nevěřil, že Jesus využije služeb prostitutky. Jesus byl totiž na čtyřicátá léta nezvykle slušný. Ale kdo ví ... jeho šéf se nakrátko vzdálil a dal si ruce do kapes. Kde jaký narkoman si mohl pomyslet, že dealuje on. Což o to, uniforma by byla senzační zástěrka. Popelnici s dolarem sledoval jen koutkem oka. Ztratil zájem? Opak byl pravdou! Tu s culíky monitoroval. Chica ležérně tancovala. Musel být trpělivý. Čekal a čekal, než se stalo to, co předpokládal. Zamířila ke Gomoře! Následoval jí! Málem mu zmizela z očí. Ty její copánky, které mu připomínaly anténky, by poznal v jakémkoliv hustém davu. Byly originální.

Hlasitost dostávala grády. Nunez si razil cestu davem. Nikdo se ho nebál. Dosahovala jeho pravomoc až do Jungla? Očividně nó. Nezabýval se tím. Sledoval jen ty anténky, anténky, anténky ... chica z davu vystoupila a u vstupu zamávala vysokému Číňanovi. Ten ustoupil, posuvné dveře se otevřely a sotva zmizelo její pozadí v Gomoře, dveře se zase zavřely. Musel přidat do kroku. Gomora byla klub, trh, herna, privát a bůh ví co ještě. Měla nevalnou pověst a jméno se hodilo. ,,Místo zatvrzelého hříchu,‘‘ řekl zasněně Nunez, když si vybavil bibli svatou. Modlil se k bohu, aby Gomoru zasypal meteority a ušetřil mu práci. ,,Očividně ho jen tak něco nerozhodí.“

Polda pozoroval, jak Číňan prohazuje neo-frankistu průhlednou stěnou. Kriminalista si intuitivně zakryl oči. Sklo se rozletělo do ...

,,Kill you next time!‘‘ vyhrožoval, že ho příště zabije. Nunez pomohl padlému na nohy. Číňan ho za to proklel očima, zíral i Nunez, který souboj zraků nakonec vyhrál. Soupeř zatarasil hlavní vchod. Nuneze to neodradilo, využil nově vzniklou díru a tou vnikl do Gomory. Hudba ovládala interiér. ,,Stop constable!‘‘ zaslechl i přes randál. Znovu ten souboj v zírání. Číňan zlostně pozvedl ruku. Zdobilo jí tetování tygra ...

Nunez dělal, že ho neslyší. ,,You are not welcome! Understand?‘‘ sdělil mu anglicky, že není vítán. Nunez cenil zuby. ,,Espanyol?‘‘ chtěl, aby mu to přeložil do místní řeči.

Číňan zavrtěl hlavou. Nunez pokrčil rameny. Souboj skončil zdánlivou remízou. Polda se rozhlížel jak surikata. Zanedlouho našel v potemnělém chodbě anténky! Musel za nimi, nicméně musel zmizet i z dosahu vyhazovače. Nepodařilo se. Číňan se vynořil ze tmy a zatáhl ho za límec. ,,Our world, our rules!‘‘ upozornil ho na pravidla klubu. Váhavost nepatřila mezi slabé stránky kapitána Nuneze. Nečekaně mu pustil jednu na bradu, takže tygr nestačil ani vycenit zuby. Okamžitě se poroučel k té zemi, jejíž rodný jazyk ani neovládal.

,,Espaňa!“ zvolal patrioticky Nunez.

Ω

Objevil nazaměnitelné anténky. Nunez kráčel po popraskaném mramoru, jenž musel v minulosti budit dojem luxusu. Ovšem ta doba pominula. Nunez minul kiosek, kde se prodávali zbraně a narazil i na Subway, Vodafone, New Yorker, jež však původnímu účelu dávno nesloužily. Gomora nabízela vše, co nabízel šedý trh. Zaujal ho tančící hubeňour, co byl napíchnut ve virtuální realitě. Zrak vrátil na anténky. Neonová trubice na nimi poblikávala. Zdali šlo o účel nebo závadu, to jistě netušil. Nespouštěl ji z očí.

Anténky zamířily k oddělení "Farmacia" s rudým křížem. Pochopitelně se jednalo o bývalou lékárnu. ,,Jak příznačné,“ řekl sofistikovaně a následoval jí. Jenomže nechtíc do ní vrazil!

,,Že vás nařknu z voyeurství šerife!‘‘ rošťácky vyplázla jazyk.

,,Lo siento,‘‘ opáčil omluvně. ,,Dřív jsem hrát rugby.‘‘

,,Kdysi dávno v jedné, v jedné  velice vzdálené galaxii,“ vytasila se z úvodem hvězdných válek, což ho pobavilo, i když ho ti vlastně urazila. Poté stočila zrak na frontu. Naštěstí nebyla dlouhá. Anténky byly čtvrté v pořadí. To, že se do ní zařadil i on, nikoho ani v nejmenším nezajímalo. Nunez si vybavil návštěvu lékárny se svou mamá. Zde by však hledal lékárníka marně.

Zde jeho místo zaujal vyzáblý běloch v purpurovém kožichu, jenž seděl v luxusním křesle a něco hledal v digitální kartotéce. Mdlé světlo odrážela jeho bledá tvář. Našel kořist. ,,Neo-E? Nepřipadáš mi jako Oncerio!‘‘ smál se na zákazníka.

,,Nejsem. Chci se jen bavit,‘‘ pokrčil rameny první na řadě.

,,V tom případě,‘‘ postavil se distributor, otevřel jeden z regálů a z něj vytáhl lahvičku s víčkem, která připomínala kapky. ,,V tom případě ti Úvé naordinuje Imp! Stačí kapka do oka a budeš klouzat po ledovcích Antarktidy.‘‘

Polda šetrně odsunul anténky. ,,Jedinej, kdo půjde do chládku, jsi ty!‘‘ prohlásil velitelským hladem. Ten zanikl v dunící hudbě.

,,Are kidding me?‘‘ zajímal se mladý cizinec, k němuž polda tak šetrný nebyl a vrazil do něj tak, že upadl na zem. Usoudil, že váží  míň než Eslavo. Za moment stanul před někdejší kasou.

Úvé rozmlouval. ,,Kokain říkáš? Tomu už dávno odzvonilo amigo! Imp je teď horkou novinkou. Imp vyhrál Novgorodu válku! Můžeš to samé říci o kokainu? Nó! Žádná Grande Colombia neexistuje! Kokain je pro starý jako ...‘‘ odmlčel se a všiml si Nuneze. ,,Třeba jako tenhle tio!‘‘ nazval ho strejdou.

Adolescenty to rozesmálo. Nuneze to zamrzelo. Chránil právě je! A za odměnu takový nevděk? Snažil si to nevzít k srdci. Úvé byl na koni. ,,Chceš mi něco fízle?‘‘

,,Jedinej, kdo půjde do chládku, jsi ty!‘‘ hlášku slyšel i cíl.

Dealer vycenil pochromované zuby. ,,Pokud tím máš na mysli úlet do Chamonix …‘‘

,,Carajo! ‘‘ běsnil Nunez. Zběsilá muzika mu ke klidu nepřidala.

,,Jsi zatčen!‘‘ zařval jako nepříčetné zvíře.

Dealer se nezalekl, postavil se a navzdory tomu, že připomínal spíš kostlivce, hrdě se vyprsil. ,,Zde jsi maličký seňor fízle!‘‘

,,Silencio ty cero! Za porušení zákona půjdeš do Carabanchel!‘‘

,,Zákony? Jungla má vlastní zákony,‘‘ odmlčel se Úvé a zvesela se usmál na zákazníky.

Ti mu do jednoho fandili. ,, Ukaž se Úvé!‘‘ znělo to tak nějak.

To mu dalo odvahu a dál diskutoval. Šlo o jakési pofidérní klání filosofů, kteří žili na protilehlých stranách společnosti. ,,Co se týče katru v Carabachel. I tam jsem, ehm, abych užil archaismu tobě vlastní tio, tak i tam jsem panoval!“

Doprovodil to aplaus mládeže. Kde bral tu sebedůvěru? Nunez zauvažoval nad tím, jestli ho nechrání nějaké skryté zbraňové systémy. Jinak si nedokázal vysvětlit, proč z něj ta mátoha nemá nahnáno.

,,Úvé,‘‘ oslovil jej Nunez už poněkud otráveně. ,,Spí se bien, když tou mierdou ničíš životy?‘‘

,,Naopak! Rozšiřuju jim obzory!‘‘ Následoval další aplaus.

Hrdost policisty procházela zkouškou. Pohrával si s myšlenkou, že ho prostě oddělá a nechá ho tu ležet v kaluži krve. Prošlo by mu to? Mohlo by. V Jungla platili zákony Jungle! Jenže čím by se pak odlišoval od dealerů a mafiánů?

Hájil se dál. ,,A spánek? Kdo by spal? Úvé nemrhá časem!‘‘

Střetli se pohledy. Úvé poznal, že ten tio váhá. Změnil strategii. ,,Poslyš amigo,“ odmlčel se spiklenecky dealer. ,,Vždyť ty fráze znáš. Byznys je byznys. Legalita je jen otázkou dolarů.‘‘

Nunez překvapivě přikývl. Úvé mu posunkem ruky dovolil, aby se přiblížil. Aplausu se dočkal i on. ,,Kolik stojí tvá loajalita?‘‘

Zlákaný stydlivě pozvedl ruku. Za gesto byl odměněn nabídkou. ,,Znám hackera čaroděje, co hýbe desetinou čárkou na účtu ...‘‘

Nunez se zeširoka usmál. Všechno byl totiž jenom klam. ,,Zřejmě ho moc neznáš, pokavaď skočíš na trik s pouty.‘‘ Udělalo to cvak a dealer byl v okovech! Polda ho uchopil za kožich, strkal do něj a odváděl ho ven z lékárny. Potom sjel pohledem zákazníky.

,,Teď netleskáte niňos?‘‘ zeptal se jich vítězně. Odpovědi se nedočkal. ,,Tak upalujte za madres, jinak vás seberu taky.‘‘

Zatímco jim mluvil do duše, kluzkému dealerovi se nějak podařilo vysoukat z kožichu a aniž by si toho Nunez všiml, dal se na útěk! Když mu to konečně došlo, hubeňour se už už soukal do šachty vedle regálu. ,,To by se mi v Madridu nestalo!‘‘

Chtěl poukázat na vadnost pout, ale dočkal se jen skandování.

,,Úve! Úve! Úve! Úvé!‘‘

Nunez doběhl k regálu a sahal po něm. Kluzké nohy zmizely.

,,Úve! Úve! Úve! Úvé!‘‘

Pokusil se vlézt za ním, do šachty se robustní postava nevlezla.

,,Úve! Úve! Úve! Úvé!‘‘

Nunez jim věnoval zklamaný pohled. Když ještě válel v rugby, byl na negativní ovace zvyklí. Teď byla rozvaha ta tam. Nepomohl tomu ani další z monotónních songů. Zmocnil se ho vztek! Vytasil výstavní magnum, čímž rozehnal zbytek fronty. Zbraň namířil k šachtě a ... prásk! Kovový zvuk se nesl šachtou.

,,Teď už se nevrátíš Úvé,‘‘ prohlásil Nunez, hodil na sebe jeho purpurový kožich a v něm farmacii opustil. ,,Já tu šachtu najdu,“ zavrčel. V pološeru chodby se mu nehledalo snadno. Stáčela se k toaletám. Položil na ni zvenčí ruku. Vibrovala.

Zamířil tedy na toalety. Prvně ho napadlo, že tam vletí hned, ale vzhledem k tomu, že měl čas, neunáhlil se. Skryl se a čekal, než se dostaví sám. Někdo šel. Tu byly zaneřáděné dveře dokořán! Už už jeho mohutná ruka svírala zápěstí příchozího. Jenže … byl to jakýsi výstřední oncerio. ,,Fuck!‘‘ zařval rozezleně. Nunez se mu neomluvil. Dealer mezitím stačil proklouznout. Polda měl v očích překvapení. ,,Tio,“ ukázal mu dlouhý nos a prchal.

,,Carajo!‘‘ zavrčel Nunez a prohlásil. ,,Na rugbystu si nepřijdeš!‘‘

Nespouštěl ho z očí. Musel uznat, že dokáže účinky drogy skvěle využít. Pohyboval se obratně. Nunez by se rád rozběhl, jenže Úvé byl bystrý a své hubené tělo vtěsnával mezi hloučky přítomných existencí. Nakonec se mu ale odhalil. Vstoupil totiž na eskalátor. Vstup lemovaly busty neznámých mužů.

,,Ten kožich si můžeš nechat poldo!‘‘ posmíval se mu.

Nuneze tím dopálil a aby toho nebylo málo, cestu mu přehradilo trio Číňanů. Zřejmě šlo o přátele tygřího vyhazovače. Kamufláž byla ta tam. ,,Stop cop!‘‘ poručil mu ten nejsmělejší.

,,Mrháš mým časem žluťáku,‘‘ odsekl nekorektně Nunez.

Ten druhý uměl španělsky. ,,Ty nemít čas, ale my čas mít!‘‘

Nunez se zazubil, neboť čekal souboj v kung-fu. Když však stáli  tváří v tvář, ukázalo se, o kolik je polda vyšší. Ten první ustoupil, druhý však sebral odvahu a bez rozmyslu se vrhl jeho směrem. ,,Uááá!“ zařval Nunez posměvačně. Číňan však bojové umění neovládal. Nunez ho chytil a mrštit s ním o bustu.

,,Grazias Caligulo!‘‘ poděkoval té mramorové hlavě.

Hned nato vběhl na eskalátor. Když to Úvé zaregistroval, přestal se mu posmívat a raději bral sunoucí se schody po dvou. Slyšel jen. ,,Na rugbystu si nepřijdeš!‘‘

Úvé zařval do virválu. ,,Strč si ty hlášky do prdele!‘‘

Zdálo se, že se blíží epicentru. Hudba byla téměř ohlušující. Do horního patra dorazil chvíli po dealerovi. Nabil dojmu, jakoby se octl v jiné dimenzi. Patro se ponořilo do tmy, kterou jen tu a tam prořezávaly světelné pruhy. To mu přišlo vhod. Viděl totiž kudy Úvé uniká. Zatímco si razil cestu davem, ptal se sám sebe, kdy naposledy navštívil klub? V civilu léta nó. Nebyl už v kurzu? Zaujaly ho čtyři go-go tanečnice, co byly oděné v průhledném ponchu. Kde jim byl konec? Měl za to, že jde o hologramy. Dejme tomu, že se na ně hezký dívalo, věru, hypnóza nezabrala. Reproduktory lomcovaly s podlahou. Nunez vzhlédl ke stropu, kde se promítaly tematické videoklipy. ,,Meteority,‘‘ poznal v hořícím kamení. Že by mu Bůh přání vyplnil? Nedumal dlouho. ,,Nejsem přece Eslavo!“

Úvé mezitím vnikl na jednu z teras, kde chtěl splynout s davem. Nápadný byl i bez kožichu. Nunezovi ten připomínal dav vodní masu v neklidném oceánu. Nicméně polda se do těch vln nevrhl. Úvé se mu nakrátko ztratil z dohledu. Panika ale nebyla na místě! Rozhlížel se stejně jak před Gomorou. Náhle si všiml aktivního výtahu, nad nímž poblikával zelenkavý nápis Exit. ,,Takže do ulic chceš utéct. Chyba Úvé! Na smetišti se možná schováš, ale pod širým nebem však nó!‘‘ řekl Nunez, dorazil k sousednímu výtahu a navzdory tomu, že byl mimo provoz, užil ocelového lana jako liány. ,,Mohl bych se dát na herectví,“ zubil se. Připadal si totiž jako akční hrdina minulého  milénia. Budova neměla mnoho pater. Směle se tedy spouštěl dolů. V přízemí stanul zakrátko. Nefunkčnímu výtahu vykopl stropní dveře a seskočil. Pohlédl unavenýma očima své odřené ruce, zdali se mu to jen nezdá. Opřel se do odpojených dveří.

,,Nejsem sice Herkules, ale …“

Ω

Samozvaný hrdina se vyskytl v potemnělé uličce, kde se kouřilo z kanálů a kde poblikával jeden poblikávaly vadné lampy. Najednou ho spatřil! Daleko neutekl. Úvé sebejistě kráčel, neboť toto bylo jeho království. Melodii z klubu doprovázelo jeho poklidné ťapkání.

,,Nepostrádáš kožich?‘‘ zavolal na něj. Úvé sebou trhl. Toto nečekal! Na okamžik se zarazil, ale hned jak mu došlo, o co jde, dal se na útěk. Teď byla sebejistota na straně Nuneze! Dostane ho na jeho hřišti! Rozběhl se rugbyovým způsobem!

,,Mluvím s tebou!‘‘ zařval. Žádná odpověď. O to víc chtěl učinit spravedlnosti za dost. Toužil ho potrestat, toužil, chtěl, běžel a zrychloval, u čehož se i jeho touha stupňovala, než ho konečně dohnal. Co tak náhle? Ukázalo se, že je ta ulička slepá. Úvé se však vzdát nehodlal. ,,Zabal to mátoho!‘‘ radil mu Nunez.

Úvé se pokusil vydrápat na drátěný plot, který onu uličku svou existencí oslepil. Nebylo sporu o tom, že si šplh představoval úplně jinak. Klouzalo mu to. Nunez podlehl škodolibosti. Pohled na marně šplhajícího ho neskonale těšil. Fandil mu i on!

,,Vamos Úvé! Vamos Úvé!‘‘

Dokonce mu daroval čas, aby se přece jen dostal k vršku plotu, jenže Úvé sklouzl dolů. ,,Máš další pokus amigo,“ prohlásil Nunez a dohlížel i na pokus druhý, třetí, když už se Úvé přibližoval okraji. Ležérnost tedy musela jít stranou. Nunez kopl mocně do plotu, divže ho neprotrhl a v poklidu sledoval, jak dealer zase klouže dolů. Když na něj dosáhl, natáhl po něm paži s vytetovaným křížkem. Úvé se nó a nó pustit plotu. Měl snad kovové ruce? Muselo to pekelně bolet! Nunezovi už docházela trpělivost ... Zhluboka se nadechl a učinil něco, co ani nechtěl a uštědřil mu herdu do zad, že i nadrogovaný zařval bolestí. ,,Zlomíš mi páteř!‘‘ Nato dopadl na zem.

,,Mrzák by těžko zásoboval niňos tím jedem,‘‘ odsekl Nunez.

,,Víš mierdu o tom, co niňos chtějí,‘‘ odsekl Úvé, načež schytal jako bonus facku. Vyznal se v trendech? Úvé nahodil i v takové situaci samolibý výraz. ,,Nic na mě nemáš zasranej fízle!‘‘ Nunez mlčel. ,,A kdyby si přece jen sí, nahradí mě někdo jiný!‘‘

Nunez se nebál, že by to někdo natáčel. Nebyl v hlavním městě. V Jungla si každý hleděl svého. Neodpustil si výhrůžku.

,,Dej si pozor na jazyk a buď rád, že jsi narazil na někoho, kdo ctí zákony. Pokavaď bych uznal za vhodný, mohl bych tě mohl v týhle prázdný ulici zamordovat,‘‘ prohlásil Nunez. ,,V Madridu by tě drony dostaly, sotva bys otevřel krám!‘‘

,,Úvé jen tak nepostřehneš poldo,‘‘ prohlásil sebejistě Úvé.

Nereagoval. Vzal ho za límec. Za zmínku stojí, že už nekladl žádný odpor a jen odevzdaně seděl. Brzy se však zastavil a usmál se. ,,Proto Úvé! Ultrafialové záření, že?‘‘

,,To ti došlo až teď ty génie?“ zavrčel Úvé, čímž to potvrdil.

Nunez přikývl. ,,Připouštím, že je to celkem moudrý.‘‘

Nunez ho vlekl kalužemi a vším tím svinstvem ulice. Znenadání se zase zastavil. Uvědomil si totiž, že ty oči, do kterých před chvílí hleděl, nebyly rozšířené. Že by drogy s krátkým účinkem? Řekl si, že se optá Eslava. Sotva si nejlepšího amiga vybavil, vzpomněl si i na zajímavost, o níž se spolu bavili. ,,Kvízuješ rád seňore Úvé?“

Úvé si odplivl. ,,Nejsem žádnej tio tio,“ odsekl jen.

Nunez si to neodpustil. ,,Znáš nějakou vlajku, v který figuruje fialová barva?‘‘

Úvé se zamračil. ,,Nó tio. Záleží na tom?‘‘

,,Žádná taková není,‘‘ prohlásil Nunez. ,,Víš proč tomu tak je?‘‘

,,Cena?‘‘ napadlo věcně Úvého.

Nunez překvapeně přikývl. ,,Perfecto! Je v tom cena!“ potvrdil to. Měl tu čest s narkomanem, jemuž drogy otevřely oči.

,,Purpura je vzácná! Tu nenosí jen tak někdo a ty jí nejsi hoden!‘‘