Kompromis s Nemesis 13

MatyhoZmaty Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné

Anotace: Kapitola 13 / 25.5.2044 / Almería /

Kapitola 13 / INTERMEZZO /

Mateo Rozen si té noci smluvil sezení s psycholožkou. Nežádal jí však o to, aby mu napravila jeho duševní zdraví. Pozval jí totiž na rande. Co výjimečné místo k tomu vybral? Soukromý detektiv byl nenapravitelný symbolista. Sešel se s doktorkou napůl cesty. Rande se konalo v pohoří Sierra Nevada.

Rozen zíral do hledáčku teleskopu. Mířil na jih. Chata, co si na dluh pronajal, neležela přesně uprostřed hor. Ovšem to jim náladu nezkazilo. Klima se blížilo ideálu. Kdyby chtěl, okulárem by našel i rodný dům, nicméně nezkoušel to. Hleděl do vesmíru. Hledal totiž něco určitého a nebyly to planety, galaxie, ani satelity. Nebylo to ani černé mikádo …

,,Máte lupy signoro doktorko!‘‘ žertoval Rozen polohlasem.

,,Za prvé, žádné lupy nemám, za druhé, nejsem vdaná a za třetí …‘‘ řekla a přeskočila do japonského přízvuku, i když to bylo španělsky. ,,Co si to dovolujete Rozen san!?‘‘

Pobavila ho. Teď však viděl místo černých vlasů své vlastní řasy. Odvrátil tedy zrak z okuláru. ,,Ty jsi número Ayoko!‘‘ soudil o ní a se zájmem si jí prohlédl. Soudil, že jí to v modré jukatě tuze sluší a díky ní byla v kontrastu s nocí.

,,V korporaci jsem až sto padesátá,“ zlehčila jeho výrok.

,,I s Osakou?“ reagoval Rozen s pozvednutými koutky.

,,Hai!“ potvrdila to. ,,Upřímně jsem čekala lichotku Rozen san!“

,,Jsou slepý,“ zubil se Rozen a tu ho něco napadlo. ,,Říkám si, co by se stalo, kdyby města San Franscisco a San Antonio obsadili Japonci.“

,,Blouzníš?“ uchechtla se. ,,Vždyť jsou stejně jak my v NATO.“

Rozena těšilo, že se považuje za Španělku. Měl pro to pochopení.

,,Já jen, že by mohli tvrdit, že San neznamená svatý, ale seňor!‘‘

Ukázala mu ďolíčky. ,,To by mě ani ve snu nenapadlo!“

Zubil se a sledoval, jak smyslně pije šampaňské. ,,Bien,“ chutnalo jí. ,,Víš ty, že mi tohle tvé hloubání imponuje?‘‘ přiznala se mu.

,,Nejsem sice psycholog, ale i já pozoruju,‘‘ potvrdil po svém, že o tom ví.

Doktorka mu odkryla výhled. Měl dilema, co si chce prohlížet raději. Nebe nebo jakutu? Zase se dal do hledaní. Rozen nebyl bůh ví jaký hvězdář, ovšem vzhledem k tomu, že byl detektiv, vesměs našel to, co si zamanul. ,,Mám je!‘‘ prohlásil vítězně.

,,Co?‘‘ ptala se, k pacientovi se nahnula a opřela o něj své přednosti.

,,Sleduj a važ si toho!‘‘ doporučil jí Rozen.

Přiblížila orientální očko k okuláru. ,,Čtverec?‘‘ usoudila zklamaně.

,,To je souhvězdí Vah!‘‘ upřesnil to Rozen.

Musela se opakovat. ,,Já vidím čtverec.‘‘

Rozen jí obdařil úšklebkem. ,,To nemáš ani špetku představivosti Ayoko?‘‘ Noc byla totiž čarokrásná a i měsíc byl ta tam. Ideální podmínky! A ona to neocení? Nafoukl se ...

,,Nezlob se Mateo. Rozumím, co si tím zamýšlel,‘‘ šeptala mu konejšivě do ucha. ,,V tom znamení jsem se narodila. Milé gesto. Grazias,“ poděkovala a přihodila nesmělý polibek.

Chtěl se vytasit s nějakou zajímavostí, ale odpustil si to. ,,Bien,‘‘ odsekl a zakrytoval teleskop. Vzápětí se postavil, načež jí věnoval neutrální pohled. Cítil se nedoceněně. Bylo to od něj sobecké? Nebo povrchní? Líbila se mu její drobná postava a cenil si i její vlídnosti. Koho mu připomínala? Že by gejšu? Na jeho vkus byla příliš praktická. Možná to bylo tím, že dřív pracovala v Santa Orosia, což byla léčebna pro duševně choré. Znala tedy i stinné stránky fantazie. Měl si najít jinou ... ?

,,Zlobíš se? Dělala jsem si legraci,‘‘ šeptala a vzala ho za ruku.

,,Nó,“ usmál se zase jako malý chico. Doktorka jej odvedla k zábradlí, o nějž se svůdně opřela, mrkla na rádoby hvězdáře a mrkly na něj i hvězdy. Díval se tím směrem, jenže ať se snažil sebevíc, musel jí přehlédnout. Celá ta představa jí přesahovala, přestože byla její součástí. Zasnil se. Toužil ji namalovat. Krásku v jakutě, za kterou září jak hvězdy, tak i pobřežní města a daleko v pozadí šumí středomoří. Žel bohům, on malovat neuměl.

,,Mateo?“ probudila ho ze snu.

,,Ayoko?“ předstíral, že je celou dobu na příjmu.

,,Zahrajeme si tvou hru,‘‘ navrhla a u toho svraštila čelo.

,,Bien,“ souhlasil, i když netušil jakou.

,,Věděl jsi, že v Japonsku leží vesnice, kde je pohřben Jesus Christo?‘‘

Rozen se rozesmál, protože nic hloupějšího ještě neslyšel. Smál se tak halasně, až se jeho smích odrážel od skal. ,,Nó Ayoko! To jsem nevěděl!‘‘

,,Vím, že to zní směšně, jenže Shingo, což je ta vesnice, skutečně existuje!‘‘

,,Koho teda ukřižovali?‘‘ zeptal se Rozen.

,,Jeho bratra Isukiriho!‘‘ řekla Ayoko a zvedla poučně prst.

Zase se smál. ,, Isukiri! Isukiri, syn Boží! To nezní ani hebrejsky, ani aramejsky. To jsem jaktěživ neslyšel! Ayoko Ayoko. Grazias za to!‘‘ bavil se náramně.

Těšilo jí, že zabodovala. ,,Lidé věří v ledacos,“ odmlčela se, aby změnila tón hlasu. ,,Někdo věří dokonce svým snům.“ Vyznělo to filosoficky. Tušila, že létá myslí bůh ví kde?

,,To je i mio případ! Vysnil jsem si tebe!‘‘ prohlásil namísto hloubání.

Doktorčiny líce se rázem zbarvily do ruda a jednalo se o tak roztomilý jev, že se mu i srdce rozechvělo. Nemohl se vynadívat na její ďolíčky, na její chytré oči, zkoumal ty její vysedlé lícní kosti a i tlak mu šel nahoru. Jakým právem vypadala mladší, než ve skutečnosti byla? Koho mu připomínala?

,,Zaspal jsi dobu Mateo,‘‘ usoudila, pozvedla oči, takže měl dojem, že se v nich zrcadlí hvězdy. Něco v něm zapálila. ,,Nejenom ji Ayoko. Nejenom ji!‘‘

Potom jí objal a nutno říci, že se vůbec nebránila. Tiskla se k němu a on jí přivoněl k vlasům. Cítil z ní parfém, což mimo jiné značilo, že byl výrazný. Situaci se rozhodl narušit nemelodickým zpěvem. ,,Ooo darling, darling, stand ...‘‘ zazpíval do tmavé noci. Ayoko udělala něco, co by od seriózní psycholožky čekal málokdo. Odrazila se jako ten mladý Maur a skočila mu do náruče! Mýlil se v její povaze?

,,Stát nehodlám!‘‘ prohlásila Ayoko.

Nepustil jí, přestože nebyl žádný kulturista. Voněla. Hřála. Šeptala mu něco japonsky. Zřejmě tušila, že jí má rád. Detektiv si jí odnesl do pronajaté lóže. Neřešil, že si bude muset říct o zálohy. Cestou už jen broukal. Stabilizovala jeho mysl. Potřeboval jí.

Rozen ležel na zádech a tu, kterou měl přitisknutou na bledém hrudníku, si prohlížel jak povedenou sochu v muzeu. S oblékáním se neobtěžovali. Cítili tak větší volnost. Detektiva zajímalo, co na něm vidí. Nebyla vůbec hloupá. Kouzlo nejspíš účinkovalo i na ni. Co se jí týkalo, v profesním oboru sice působila dojmem usedlé Japonky, přesto v oboru milování nezapřela temperamentní Španělku. Spokojenosti bylo učiněno za dost. Rozenovi k dokonalosti chyběla jen cigareta. Hladil jí rukou bez abstinenčního třesu. Míšenka měla ucho na jeho srdci a naslouchala jeho rytmu. Jenže uši zaujala i muzika, kterou si "po tom" neodpustil pustit. V nahrávce se nezpívalo, mísily se v ní rozmanité nástroje, kterým dominoval jeden konkrétní. Spletité tóny zněly poněkud oplzle.

,,Co to je za nástroj?‘‘ tázala se Ayoko.

,,Hádej!‘‘ opáčil Rozen.

Ayoko si dala prst na dolní ret. ,,Pozoun?‘‘ zkusila štěstí.

,,Nó,“ musel to vyvrátit. Čekal na další pokus, jenže nedočkal se.

,,Saxofon!‘‘ rozhodl se jí nenapínat. Líbilo se jí, když jí poučoval, což bylo zvláštní, neboť byla o poznání vzdělanější než on.

,,Ten, co na něj hraje, je pěkný sólista!‘‘ odsekla roztomile.

,,Proč myslíš?‘‘ tázal se hloupě Rozen.

,,Hraje si, co si zamane. Mám pravdu sólový detektive?‘‘ culila se.

Navzdory jejímu úsměvu měl za to, že každou vteřinou usne. Popravdě na to čekal. Pomalu přikývl. Toužil po cigaretě. Holt, měl smůlu. Doktorka patřila mezi odpůrce kouření. Měl štěstí? Nebyl si tím jist. Místo spánku mu kreslila prstem po hrudníku.

,,Smím se zeptat, jak se vyvíjí ten tvůj případ Rozen san?‘‘

,,Top secret,‘‘ zamítl to anglicky.

,,Mně se můžeš svěřit Mateo. Ona psycholožka je něco jako kněžka. Tajemství je pro ni svaté!‘‘ tvrdila.

Rozen nahodil sarkastický tón. ,,Kněžka? Leda tak boha Amora!‘‘

Jinotaj jí neušel. Dostal za pochvalu pusu. Stále na ni zíral jak na umělecké dílo. Záhy začal hýbat rty. ,,Jsi psycholog, nó psychiatr. Znám ten rozdíl. Tajný je to proto, že oběti patří mezi V.I.P. Kdyby se to někdo dozvě ...‘‘ Rázem si uvědomil, že se prořekl.

Skočila mu do řeči. ,,Já umím číst mezi řádky Mateo. Sleduješ novinky?‘‘

Jak to měl zamést pod koberec? Pomalu se zasnil.

,,Mateo!“ vyrušila mu dumání.

Trhl sebou a nenuceně spustil. ,,Víš, že inovace nejsou ničím, na čem bych lpěl. Jak už si jednou řekla. Zaspal jsem dobu!‘‘ pronesl a myslel si, že to s tou zvědavostí přehání. Mohla do toho být zapletena? Co mezi řádky vyčetla? Zasekl oči na stropě. Chtěl se té diskuzi za každou cenu vyhnout. Bylo to od něj naivní.

Štípla ho. ,,Au!‘‘ zakřičel a věnoval jí ukřivděný pohled. Otázkám se nevyhnul. ,,Shirogane nás neustále bombarduje aktualitami a když jsi zmínil V.I.P., řekla bych, že to musí nějak souviset s tím, že se pohřešuje nekompromisní Joey.‘‘

Schylovalo se k poprasku? ,,Secreto!‘‘ opakoval se, jenže ona se odbít nedala.

,,Z tvojí reakce soudím, že přihořívá! Papá měl pravdu Ayoko, jsi bystrá,‘‘ mluvila k sobě. Imitovala svého španělského otce?

Mlčel. ,,Vybavuji si tvou poslední návštěvu mrakodrapu. Zajímalo tě, zdali mají Japonci s Maury nějaké nevyřízené účty. Pamatuješ si ty, co jsem ti řekla?‘‘

Distancoval se od ticha. ,,Že se muslim bojí východu. Možná za to může půlměsíc,‘‘ vyjádřil se v jinotaji a pobavil tím jen sám sebe. Chtěla jen, aby se jí svěřil? Měl by? Měla ho za klienta? Chtěl mít tajemství.

,,Granada je na nohou, protože muslimové tuší, že se v Alhambře něco děje. Tarik nechodil pro slovo daleko,‘‘ mířila čím dál blíž.

Měl kápnout božskou? Zmohl se jen na větu. ,,Papá měl pravdu Ayoko.‘‘

,,V čem Mateo? Já myslela, že si důvěřujeme,‘‘ opáčila co nejsmyslněji.

Záleželo na tom, jestli to věděla? Co měla na mysli tou důvěrou? Vždyť netvořili tradiční pár. Nebo sí? Rozen byl totálně zmaten. Hlavu měl zahlcenou informacemi a toužil je dostat ven. Mohl si přál lepšího posluchače, než někdejší studentku psychologie?

,,Že jsi chytrá jak počítač,“ prozradil jí tajemství. ,,Uhodla jsi obě oběti. Doufám, že jsi vázaná slibem mlčenlivosti.“ Poté jí pohladil mikádo. Dala si prst před rty a věnovala mu táhlé. ,,Pšššš ...‘‘

,,Bien. Možná přijdeš s nějakým postřehem,‘‘ úplně obrátil svůj přístup. ,,Za sebou to má soudce i imám. Na první pohled nemají nic společného. Spojuje je jen drobný detail, kterej ti už opravdu prozradit nemohu,‘‘ prozradil jí přesto mnohé.

Ayoko se vděčně usmála. ,,Jak si přeješ,“ pošeptala. Netrpělivě dodal. ,,Odjakživa jsem snil o podobným případu. Fascinují mě.‘‘

Měl dojem, že se v něm snaží číst. ,,Analyzuješ mě?‘‘ odsekl podrážděně.

Odtáhla se. ,,Nevybuchuj!‘‘ pronesla pokorně. Poté ho chytila za ruku a nasměrovala jí tak, aby ho mohla masírovat. ,,Jsi mio gejša,‘‘ pošeptal i on blaženě. Vztek byl ta tam.

Rozen se uvolnil a zasnil. Náhle ho napadla šílená věc! Nemohla být komplicem vraha? Nemohl jí vydíral nějaký maniak? Netrápila ho paranoia? Klamala ho?

,,Jak tě znám Mateo, jistě se ti v hlavě shlukují nějaké obrazce,‘‘ šeptala mu vábivě do ucha. Podezření se tím pádem stupňovalo.

,,Nabízí se určité verze, nebo snad vize,‘‘ odmlčel se, u čehož měl zavřené oči. Přemítal nad tím, jestli se s ní podělí aspoň o jednu. ,,Problém je v tom, že je to moc překombinovaný. Konkrétní nebudu.‘‘

Seřadil si je raději jen v myšlenkách. Dosavadní fakta zněla ...

Imám byl bodnut i podřezán. Bodná rána byla vedena zezadu tenkou čepelí a právě ta byla smrtelná. Podřezán byl až po smrti, přičemž řez měl obloukový tvar, podobně jako kusarigama, kterou k tomu pachatel použil. Mimoto, imám přišel o oči předtím, než byl pověšen. Naposledy ho spatřil starý duchovní, pro něhož byl modlou. Motiv tedy nulový. Záběry z kamer neprůkazné a navíc byly čímsi vyřazeny. Místo činu Sala de la Justicia patří islámské komuně Hisbania. Odhadovaná doba úmrtí kolem 22:00.

José Sequiros byl otráven a to konkrétně jedem kurare, který užívaly domorodci v Amazonii. Došla na to Jitřenka, poté co objevila vpich po šipce. Jed zabral někdy před půlnocí. Jestli pachatele viděl, se neví. Místo činu je v soukromém vlastnictví Damiana Nathana, jenž ji občas pronajímal majetným lidem. Záběry policii neposkytl a sám o nájemnících neměl přehled. V době vraždy nebyl ani v Evropě. Soudce byl připraven "jen" o jedno oko. Vrah mu pod jazyk ukryl minci. Mediálně známého soudce našla den po otravě jakási zahradnice. Neznali se. Zaměstnána byla teprve počátkem roku 2044.

Symboly, symboly. Rozen si liboval v mytologii. Zvyk uplácet převozníka, který měl do podsvětí převést nebožtíka, znal moc dobře. Byl soudce pohanem? Souviselo to s nápisem v řečtině? S podpisem maniaka, co vyrval té nebohé blondýnce srdce? Iggy o tom měl jasno. Muselo to spolu souviset. Ale jak? Podezřelé zhoubě metra nic nedokázali. Svědectví se vypařilo se životem soudce. Celkově vzato to bylo divné. Rozen si umínil, že pustí jeho verzi na svět. Soudil, že pro to bude mít poloviční Japonka pochopení.

,,Mio nejlepšího amiga napadlo, že s tím má co dělat multikulturalismus,‘‘ prozradil jí.

,,Co si myslíš ty Mateo?‘‘ nerozuměla tomu.

,,Myslím si, že tu spojitost vidí, protože jí chce vidět!‘‘

Masáž skončila. ,,To mi někoho připomíná!‘‘ řekla masérka.

Rozen si to kdoví proč vzal osobně. Náhle odvrhl její ruce a zvedl obočí. ,,Co tím chceš říct? Znáš toho bastarda, po němž jdeme?‘‘

Ve tváři se jí zračilo nepochopení. ,,Proč bych měla? Nevybuchuj!“

,,Starej se laskavě o sebe!‘‘ zavrčel nelogicky Rozen. Co ta náhlá změna? Romantika přecházela v čiré nepřátelství.

,,Jak ty mohl udělat psychotesty k policii?“ nebyla to s to pochopit.

,,Jsem geniální!“ řekl jí na to Rozen.

,,Leda loco!“ nazvala ho bláznem.

,,Leda mierda!“ odsekl Rozen a poté předstíral, že jí nevidí. Pohár trpělivosti přetékal.

Doktorka se postavila a přestože byla nahá, začala počítat na prstech. ,,Sečtu-li změny nálad, prchlivost, paranoiu, ztrátu pozornosti a všechen ten slovní salát, usuzuji, že ke schizofrenii ti chybí jen halucinace!‘‘

Rozen vytáhl z pod postele cigarety. ,,Sayonara!‘‘ loučil se s ní japonsky.

Proklela ho pohledem. ,,Watashi wa orokada!“ odsekla rezignovaně, vlezla si do jakuty a pojmenovala ho. ,,Caligulo!‘‘ Ono oslovení ho dopálilo ze všeho nejvíc.

,,Neustřelil jsem to?“ zeptal se doutnající cigarety. Odpověděla mu vyhasnutím. Proč přešel z euforie do zuřivosti? To netušil.

Rozen se přemístil na terasu, kde na něj čekal teleskop. Měl jí zkontrolovat? Stála za to? Strčil oko do okuláru, brzy našel autostrádu a přesvědčil se, jak její elektromobil stoupá hrdě k výšinám. Nad hádkou se filosoficky zamyslel. Kdo za to mohl? Geografie! Byla z Granady, kdežto on z Almeríe. Usoudil, že láska hory nepřenáší.

,,To prostě nejde dohromady,‘‘ zamávl tu myšlenku rukou.

Ze zvědavosti natočil objektiv k rodnému městu. ,,Al-Maríja,“ oslovil jí původním názvem, který jí dali Maurové. Co viděl? Bludičky mířící k pobřeží! Z burácení vyvodil, že jde o auta se spalovacím motorem. Schylovalo k mordu v jeho rodné vísce?

Autor MatyhoZmaty, 19.05.2023

Přečteno 109x

Tipy 5

Poslední tipující: narra peregrini, mkinka, Marry31