Dodavatel

„Ne, nechci slyšet žádné jalové výmluvy!“ ječí hlas v telefonu. „Nezajímají mě žádné objektivní potíže! Chci novou dodávku! Lepší než ta minulá! A to hned!“
„Šéfe-“
„Jestli je >šéfe< jedné na co se zmůžeš, pošlu tě fofrem tam, kde se ti to ale fakt líbit nebude, mladej!“ soptí hlas.
„Ale šéfe-“
„Nejsem zvědavý na žádné tvoje připomínky! Chci dodávku! Udělej to jak chceš, je mi to jedno! Podívej se na svého předchůdce, co dokázal před dvaceti lety! Chtěl jsi jeho funkci? Chtěl! Tak makéééj!“
Cvak a ticho.
Ztěžka to rozdýchávám. Ne, opravdu nemá cenu něco vysvětlovat. Co jako mám s tak mizerným materiálem, který tu je, dělat? Vždyť to není zhola k ničemu!
S pocitem naprosté zbytečnosti projedu rejstřík. Kdepak. Marnost nad marnost. Hej- počkat. Co je tohle?
Koukám na položku a v mé ustarané hlavě se začíná cosi rodit. To by mohlo vyjít. Né, to musí vyjít! Bleskově dělám propočty. Páni! To by mohlo hodit možná i sedmdesát milionů duší!
Vezmu notes a pomalu, s rostoucí nadějí, si přepíšu jméno: Hitler, Adolf.