Cesta zapadajícího slunce V

No, takže jak jsem asi už zmínil, bydlíme na venkově u Laury. Je to postarší drobnější dáma původem z Německa. Na to jak je drobná je, řekl bych dost silná a čiperná. Když se na ní kouknu, tak mi v něčem připomíná mojí mámu. Laura je hodně ezotericky založená, říkám ji ezotetka a s klukama si z ní občas děláme srandu, myslíme to ale dobře. Má barák a snad všechno ve svym životě uspořádaný podle feng-šuej (snad se to tak píše). Já tomuhle moc nerozumim, vlastně vůbec, pakliže tomu ale člověk věří celou svou myslí a přikládá tomu váhu, bude vše tak jak má být. A vůbec, co je komu do toho čemu člověk věří. Každý by měl mít tu svou Cestu. Pořád nás napomíná, ať zavíráme prkýnko od hajzlíku, kvůli úniku dobrý energie či co. Já si na to musel trochu zvykat.
Na Lauře mi přijde zajímavý, že chodí spát do lesa, kde má svojí ,,ložnici" obehnanou pletivem a moskytiérou -,,Chodí mě tam navštěvovat divočák" - říkala nám v autě. Nevěděl jsem, jak mam zareagovat. Vždycky ji ráno, když se chodim protáhnout na zahradu, pozoruju jak se noří z lesa jak nějakej přízrak. Pobíhá po zahradě s pětilitrovejma galonama a zalejvá svoje keře a stromky. Bodejť by nebyla tak čiperná, když je hned po ránu takhle v zápřahu. Chodí pořád tak zadumaná, asi to dělá její germánský čelo. Je hodně pracovitá, to se jí musí nechat. Co mě na ní štvalo bylo, že se na to vymlouvala a stěžovala si na to. To bylo pořád nějaký - ,,já nemám na nic čas" - ,,nemůžu vás kluci nikam hodit, mám moc práce" - ,,musim zařídit tohle a tamto". Jasný já to chápu, člověk se musí nějak živit, jenže každý svého štěstí strůjce. Je to její volba, že je pořád v jednom kole. Není to výmluva. Nic není výmluva. Buďto člověk fakt chce, nebo se vymluví. Abych ji úplně nekřivdil, tak jsme s ni párkrát byli někde, ale jen proto, že tam zrovna měla kšefty a podělávky.
Co mi ještě přišlo úsměvný bylo, jak nám dokola opakovala, že se necítí jako Němka. Snad jako by to germánství chtěla zapřít. V jejím případě to moc nešlo. Byla to prostě Němka na první pohled a její povaha, chování, ráznost a fakt, že řídí Volkswagen to jen potvrzovaly.
V hloubi duše to však byla dobrá a hodná duše, se kterou se dalo vyjít. Moc ji děkuju za všechno, co pro nás udělala a obdivuju ji za to, že si u sebe doma ubytuje úplně cizí lidi a v klidu spí mimo v lese.