liška - poslední soud

Anotace: mno tak dlouho sem uz sem nepsal ale tak tahle povidka je zajmava nejsem dobry na povidky nikdy nemam dost prostoru vyjadrit vse co mohu rict ale muj pokus o knihu byl tragicky takze zkousim. pozn. je to pouze 1. dil povidka je s diakritikou

Moil se zase jednou procházel po svém oblíbeném mostě v kotelně Rodného města. Tedy ne že by se tady opravdu narodil, toto město se totiž jmenovalo Rodné, nikdo neví proč a odkdy, ne že by to někoho zajímalo vždy, to byla taková nevyslovená otázka. Jediné co obyvatele Země zajímalo bylo to že Rodné město je, bylo a bude to největší a nejvíce prosperující město na světě. Opět se nenechte zmást, poměry na Zemi se docela změnili, Rodné město společně se dvěma městy tvoří jeden ze státu na Zemi. Jsou to veliká města, jedno zabírá zhruba tolik půdy co dva New Yorky v naší době. Města jsou spojena několika silnicemi, které vedou vysoko nad zemí i sami města jsou stavěny nad zemí. Možná je to tím, že na půdě se již nic nezelená, takže obklopit se betonem je snad mnohem lepší než vidět co člověk dokázal. Státy jsou jenom dva, jeden se rozprostírá na území tehdejší Ameriky a druhý je na území střední Asie. Rodné město patří do té asijské části.
Rodné město se jako jiné města rozkládá v obrovských výškách a skládá se z ocelových trubek svařených k sobě. Na Zemi vidět není je zahalena kouřem tehdejších továren a automobilů na oblohu také vidět není, protože je zakrytá na zeleno natřenou skleněnou kopulí, která zabraňuje šíření škodlivých plynů do atmosféry z vnějšku kopule.
Tak to aspon tvrdily všem ve škole a potom v práci i v důchodu. Člověk v této době se dožíval věku 30-ti let a umíral na otravu těžkými plyny.
Moil přemýšlel jestli to tak bylo vždy. Bylo mu čerstvých 17 let a tyto myšlenky nebyli jeho věku přiměřené. Nad těmito věcmi se člověk zamyslí až kolem té konečné třicítky. Také mu to každý vyčítal. Jenže Moilovi to stále vrtalo hlavou, co se vlastně stalo, proč byla vytvořena tato zelená kopule, za kterou se nelze podívat. Nevěřil, že to takto bylo vždy.
Ukončil tuhle nekonečnou debatu jeho mozkových buněk a odvrátil pohled od kouře, který se rozkládal pod ním kam až oko dohlédlo a vydal se na cestu domů ke svému nemocnému otci, kterému už táhlo na 27. Moil sám již byl ženatý a měl syna a i ten byl důvodem jeho častých myšlenek o čistém světě.
Když došel až domů otevřel ocelové dveře tak, že přiložil ruku na sklo, které mu sejmulo otisky. Jakmile vstoupil, rozprostřelo se naprosté ticho, matka na něj hleděla uslzenýma očima a jeho žena Lily se mu vrhla kolem krku, tato skutečnost ho vyděsila tak že stočil svůj pohled na postel několik kroků od dveří . Jeho otec byl mrtví.

Jsou tomu již 3 roky co Moilův otec zemřel a Moil stále myslí na jednu věc nechci takhle skončit .jeho mysl je před okolím zcela uzavřená tiše chodí do práce a zpátky Účel tohoto života je jednoduchý pracovat plodit potomky a poté zemřít. Ne s tímhle se přeci nemůže smířit uteče z domu a stane se obyčejným bezdomovcem který hledá po popelnicích jídlo . Až jednou se stane něco zvláštního když se zase jednou toulá po svém oblíbeném místě chytne ho kolem ramen nějaký muž. „Kolik let jsi nepromluvil?“ zeptá se ho ten muž. Nad pusou má knír a pod ní bradku ve tvaru trojůhelníku tmavé delší vlasy a na nich hnědý klobouk. Vypadá velice starý tak 27 let.
„Zítra by to byli 3 roky“ odpoví nechápavě Moil , nějaká důvěra k tomuto muži ho přinutila mluvit. „Ale proč se ptáte ?“
„To není podstatné!“
„A co je tedy podstadtné?“
„Tato krabice“ řekl a ukázal na papírovou krabici ovázanou obyčejným provázkem, Moil na ní nic zvláštního neviděl.
„Mé dny se už chýlí ke konci, ty jsi byl vybrán k tomu abys ji střežil svým životem.“
Moilovi oči sklouzli ke krabici, která ted lezela na zemi. Nachvíli ho zalil zvláštní pocit byla to zvědavost.
„Ale proč…?“muž zmizel a po něm tu zbyla jenom tato krabice.
Moil se na ni ještě jednou podíval a vzal si ji, po dlouhé době se zase vracel domů.

„myslíš že ji otevře?.....“ „jestli ano bude blázen“ „a jestli ne?“ „bude hlupák…“ Baron se jemně pousmál.“náš soud nemá nikdy správné rozhodnutí že?“ „ale ano jedno ano…“

Moil vzal krabici na chvíli zauvažoval jestli to má udělat a poté si řekl že ano.
Vzal nůž a přeřízl provázek a odklopil víko krabice. Uvnitř ležely dvě videokazety a jedna kniha, vzal knihu, přečetl si rok vydání 2348, podivil se a začal číst, na stránkách tohoto historického románu se nacházel úžasný svět a kupodivu tento svět opravdu existoval a na Zemi . Když dočetl vzal videokazetu a vložil ji do staromódního videa. To co viděl bylo něco úžasného celý svět a záznami lidí co na něm žili některým bylo více jak 70 let. Mírně šokován a natěšen na poslední část jeho malého pokladu vložil do videa třetí kazetu. Na té ale bylo zaznamenáno něco strašlivého, deset dnů 3. Světové války, která dokázala dostat svět do strašlivých podmínek podmínek. Jakmile film skončil Moil si šel opláchnout obličej vodou.
Celou noc mu vrtalo hlavou proč byli lidé v té době tak nezodpovědní že dopustili tohle, ale mnohem víc ho trápila skutečnost že na poslední kazetě nebyl záznam toho jak vypadá okolí velké bubliny (jak ji nazývají lidé). Musel to vidět aspon jednou v životě.
Vzal laserovou sekeru a utíkal co mu nohy stačili do nejnižších pater bubliny tam kde bylo obrovské vedro kam nikdo nchodil. Vzal sekeru a začal sekat jednou dvakrát a až na potřinácté se mu podařilo sklo prorazit…….

Moil vypadl dolů z vyvýšené parcely a skoro hned po dopadu ho atmosféra rozložila na atomy. Předtím ale viděl jak je Země zpustošená a zničená, uvědomil si že tím co udělal vyhubí lidstvo. A skutečně škodlivá atmosféra ze Země se rozšířila do celého vakua kde všichni lidé zemřeli.V obou státech propojených potrubími nezbyl ani jeden člověk.

Ale chci se vás zeptat bylo vyhlazení lidstva na povrchu Zemském skutečně vina muže jménem Moil. Prosím vaše názory na tuto otázku pište do komentářů společně s hodnocením
PŘÍBĚH JEŠTĚ NEKONČÍ….