Orel: První seznámení (Obrana tech. světa- 1)

Anotace: jak jsem slíbil, tady je něco nového za malinký vtípek v prvním odstavci se omlouvám, těm, kterých se to týká, ale když mě to napadlo nemohl jsem prostě odolat to tam nedat

Technologické světy si druihové rozdělily na několik tříd, podle vyspělosti.
První byla neandrtálská, kde jedinou starostí vyvoleného bylo, aby nedostal kyjem od místních po hlavě, pak následovala středověká, jenž zahrnovala období od prvního zpracování železa, po vynaleznutí jednoduchých střelných zbraní, moderna, kde používali automatické zbraně, auta, letadla a poslední třída techno, kde měli energertické zbraně, létali vesmírnými loděmi a poslouchali zvláštní elektronickou hudbu.
V každé z těchto kategorií žili úplně rozdílné skupiny lidí, kteří kromě toho, že byli vybaveni jinak, se také chovali rozdílně, a tak se vyvolení museli učit, jak se správně chovat a vyjadřovat, aby splynuli v davu.
Teď však nešlo o průzkumnou misy, a proto si mistři ani vyvolení nemuseli dělat s utajováním starosti.

„Rychle! Hněte sebou!“ křičel na vyvolené mistr Kim, když vycházeli z portálu a řadili se do zástupu. Když portál zmizel, podíval se po okolí města v němž se ocitli.
Všude byla jen zkáza a utrpení. Desítky mrtvých těl, rozsetých po ulici, jako kvítí na louce, prozrazovalo jediné. Útočníci dorazili před nimi.
Mistr Kim se podíval na ostatní mistry a ti mu souhlasně přikyvovali. Začala hra o čas, aby se jim zformovaní obránci tohoto světa nepletli při boji pod nohy.
Z dálky zazněla střelba a exploze granátů s nelidskými výkřiky stvůr.
Mistr Kim neztrácel hlavu, postavil se před zástup vyvolených a stručně vysvětlil taktiku: „Vytvoříme tři skupiny. První dvě budou ofenzivní a vezmou útočníky do kleští, přičemž je donutí ustoupit přímo do náruče třetí, záložní, skupiny. Nějaké otázky?“ Z davu se nikdo neozval, všichni spoléhali na taktické schopnosti mistra, které každý v Tal-khenu obdivoval.
Když začal mistr rozdělovat čtveřice vyvolených do skupin, tu v níž byl Orel zařadil do záložní, kterou ponechal bez mistrů, jimiž se rozhodl posílit útočné skupiny.
Plán spoléhal na to, že protivník bude zdecimován již během prvního střetu.
Než se útočné skupiny vydali do boje, měl mistr Kim krátký proslov k vyvoleným v záloze: "Najděte si dobrou pozici v úzkých uličkách nebo vytvořte barikády a až se proti vám budou hnát, udeřte tvrdě a bez slitování," pak vyrazil v čele první útočné skupiny, druhé velel mistr Hen.
Záložní skupinu tvořilo celkem čtyřicet vyvolených, po deseti skupinách, které se rozprostřeli po okolí a připravovali na boj.
Orel, Kobra a Gryzzly pátrali po vhodném obranném postavení, zatím co čtvrtý člen jejich skupiny Sova, jako správný svěřenec mistryně Alhy, zkoumal prostředí, v němž se ocitli.

Mistryně Alha upřednostňovala vědění. Proto hlavy svých svěřenců plnila informacemi o stovkách druhů stvůr, jejich přednostech a slabostech, aby věděli, jak je co nejjednodušeji přemoci.
Tím pádem její svěřenci trávili více času nad knihami, než trénováním a posilováním. Naštěstí byla vynikající šermířkou, takže každý vyvolený, kterého cvičila, používal meč s elegancí a smrtící přesností.

Sova dlouho zkoumal okolí, aby s jistotou prohlásil: "Jsme v technologickém světě, určitě třídy moderna."
Gryzzly na jeho slova ihned zareagoval a dvěma svým přátelům řekl: "Sotva přežiju moudrosti Vlka, jak mám vydržet tohodle cvoka."
"Támhle bude dobrý místo k obraně," změnil téma rozhovoru okamžitě Kobra a ukázal na staveniště pár desítek metrů od nich, u kterého bylo zaparkováno šest vojenských džípů.
Jejich rozmístění nasvědčovalo tomu, že se tu vojáci pokoušeli vybudouvat obranné postavení, ale mrtvá těla, rozsetá po okolí, prozrazovala jejich neúspěch.
"Snad budeme mít víc štěstí, než oni," řekl Orel nad mrtvými.
Zatím, co se tři přátelé rozhlíželi po okolí, Sova důkladně zkoumal těla vojáků.
Chvíli se nic nedělo, ale když prohlédl už čtvrtého, který zemřel na stejnou příčinu, velkou díru v hrudi, zděšeně zvolal: "Plivači!"
Hned na to se v uličce, kousek od jejich pozice, objevil zakrslý tvor s obrovskou hlavou, velkýma černýma očima, šedou kůží a drobnými kostnatělými končetinami, na kterých měl jen čtyři prsty.
Po něm se objevil druhý, pak třetí, až se jich z uličky vynořili necelé dva tucty.
Čtvěřice vyvolených se ani nepohnula, ale když uslyšeli zvláštní zvuky plivačů, okamžitě se utíkali schovat, před sprškou kyselinových plivanců, které tyto bytosti vystřelovali ústy na vzdálenost několika desítek metrů s neomylnou přesností. Naštěstí džíp, za který se schovali, kyselině odolával, aspoň zatím.
"To je úžasný objev. Ve všech spisech stojí, že se tito tvorové zdržují jen v jeskyních a teď jsou přímo na denním světle. Neuvěřitelné," řekl Sova celý vzrušený z objevu.
Gryzzly se na něho nechápavě zahleděl, jeho osobní názor na všechny svěřence mistryně Alhy, že se jedná o partu cvoků se stále více utrvzoval, pak pravil: "Tak koukej, jak ty tvoje úžasy budu odpravovat," vytáhl své dvě nejoblíbenější pistole, postavil se a vyprázdnil do skupiny plivačů zásobníky.
Sova na to jen učitelsky dodal: "Miř jim na hlavu."
"Já jim snad budu střílet na tělo, když maj škebli dvakrát tak velkou," okřikl ho Gryzzly, když nabíjel pistole. Strašně nesnášel, jakmile mu někdo říkal, co má dělat během boje.
"Nechte toho," zarazil hádku Orel dřív, než stačila propuknout. "Gryzzly, ty nás budeš krýt a my se k nim pokusíme dostat. Takže na tři jo," podíval se na Kobru se Sovou, kteří kývli na souhlas. "Raz ... dva ... tři," zakřičel, Gryzzly spustil krycí palbu a tři vyvolení se pokoušeli dostat blíž, k nebezpečným jeskyním tvorům.
Plivači neměli moc velkou inteligenci, proto střelbě nevěnovali žádnou pozornost. Žili v jeskyních, kde spoléhali na to, že obět uvidí, zatím co ona bude tápat ve tmě, proto dál vypouštěli ze svých úst kyselinu.

Tři vyvolení se pomalu blížili, ale museli počkat na vhodnou chvíli, jinak by z nich po zásahu žíravinou nic nemuselo zůstat.
Z dálky se ozvalo troubení rohu a plivači na to zkoprněli.
Orel, Kobra a Sova neváhali ani minutu. Přiskočili k nebezpečným protivníkům a zbraněmi začali jejich obrovské hlavy oddělovat od drobných tělíček, dokud nezahubili posledního.
"Co se s nimi stalo?" řekl Kobra nad těli bez hlav, sdílící nepříjemný pocit s ostatními, ale odpovědi se od nikoho nedočkal.
Gryzzly opustil úkryt, značně rozleptaný žíravinou, aby se připojil k trojici vyvolených. Avšak než k nim dorazil, objevil se ve dveří jednoho z domů další plivač. Byl menší, asi nedospělý jedinec, ale to mu nezabránilo ve vypuštění plivance.
Jeho střela dopadla na Gryzzlyho pravou ruku, kterého zachránila od ztráty končetiny pistole, jenž zachytila převážnou část žíraviny.
Vyvolenému zrudli oči vztekem, přiskočil k malému plivači a holíma rukama začal mlátit do jeho obrovské hlavy dokud nezemřel. Místo cítění bolesti, z trochu poleptané ruky, si sedl na obrubník, kde začal truchlit nad zničenou zbraní.
"To bude dobrý," konejšil ho Orel a Sova nechápal, co se stalo tak hrozného.
Kobra, ač většinou Gryzzlyho rád provokoval byl tentokrát ticho. Dobře věděl, jak je jeho přítel na své zbraně háklivý a raději se rozhlížel po okolí, zda se tu ještě nějací plivači nenachází.
Sově konečně došlo, proč je Gryzzly smutný: "Tak jsi přišel o pistoli, proto se snad svět nezboří. Pusť to z hlavy," plácl ho po zádech a v tu ránu mu krk stiskla svalnatá ruka, která mu začala stále silněji svírat hrdlo, až měnil barvu ve tváři, jako chameleon.
Orel viděl, že je zle.
Naštěstí od jednoho džípu zavolal Kobra: "Gryzzly hele," ukazujíc přitom na střechu auta, kde byl namontován kulomet.
Gryzzly pustil Sovu, ten spadl na kolena a zuřivě lapal po dechu, a odebral se k džípu.
Jako muž, hledící na krásnou dívku, který neví, co má říct, ale touží po ní stále víc, se Gryzzly opatrně přibližoval ke zbrani. Lehce a něžně přejel prsty od hlavně k pažbě, vyjmul ji zdržáku a sevřel v náruči.
"Máš kliku," prohodil Orel k Sově, který pořád uříceně dýchal. "Kdyby si toho kulometu Kobra nevšiml, nevím, zda by se nám podařilo ho od tebe odtrhnout. Dám ti radu. Nikdy se nevyjadřuj ke zbraním, když je na blízku."