Návštěvnost
INDIÁNKA A CHRÁM
INDIÁNKA A CHRÁM
Kráčela pomalu klikatou cestičkou ke starobylému chrámu.
Stmívalo se a okolní keře stále hlouběji zapadaly do šedi vlhké páry. Nebyl to hezký den, nebyl to hezký večer a zdálo se ,jako by nebylo hezké vůbec nic a vůbec nikdy.
Nechtělo se jí hledat, hrabat se v šedi dnů jako slepice hledající potravu pro svá kuřata. Protože ptáčata nejsou. Pro ně by se rozběhla po dvorku a zryla by vše, co by jí přišlo do cesty. Možná by i kopala a létat by se naučila. Krmila by svá kuřata a chránila je před jestřáby. Bylo by všechno, stejně jako je teď nic.
Na konci cesty před branami chrámu stojí dvě sochy.
Lechtá je vítr, který přináší z daleké země zprávu o velké svatbě dvou lidí. Ti lidé spolu telepaticky komunikují a překlenují tak fyzický prostor a společenské rozdíly. Nejsou spolu, ale radují se ze své společnosti.
Sochy se cítí jimi prostoupeny a začnou se jemně ošívat. Nejsou ve své kůži,jsou v kůži cizí a jejich nitro víří ve zrychlujícím se tempu. Sochy tančí a tančí a mladá žena stojí v jejich středu. Tiše přemýšlí o tom, co se stane, až se připojí k neutuchající snaze celého lidstva o poznání sdělitelné z generace na generaci.
Ve vzpomínkách se vrací do doby nedávno minulé.
Ona, dcera náčelníka, stojí před shromážděným kmenem a představuje svého bílého milence - bílého mezi černými. Šum rozrušených hlasů se mísí s rejem soch. Našlapuje k prvnímu tanečnímu kroku a náhle poznává, že tančí již dlouho a že jen uhrančivý pohled dvou nehybných sfing v ní vyvolal pocit, že stojí.
Teď už ví, že je dovoleno vše. Za devatero horami náhle vidí vysoký strom a v něm tři ptáčata v hnízdě. Už ví ,kam poletí. Už ví, kudy vede její cesta.
Jen ještě chvíli i chrám má své touhy. Prochází branou do srdce chrámu a v jeho levé části nalézá hořící lampu ve tvaru lidského těla. Padá na kolena, děkuje a prosí o dovolení být alespoň na chvíli prázdnou houpací sítí mezi dvěma stromy.
Opouští chrám a ví, že její tělo je hořící lampou. Stala se učitelkou symbolických forem tradičních představ.
Stmívalo se a okolní keře stále hlouběji zapadaly do šedi vlhké páry. Nebyl to hezký den, nebyl to hezký večer a zdálo se ,jako by nebylo hezké vůbec nic a vůbec nikdy.
Nechtělo se jí hledat, hrabat se v šedi dnů jako slepice hledající potravu pro svá kuřata. Protože ptáčata nejsou. Pro ně by se rozběhla po dvorku a zryla by vše, co by jí přišlo do cesty. Možná by i kopala a létat by se naučila. Krmila by svá kuřata a chránila je před jestřáby. Bylo by všechno, stejně jako je teď nic.
Na konci cesty před branami chrámu stojí dvě sochy.
Lechtá je vítr, který přináší z daleké země zprávu o velké svatbě dvou lidí. Ti lidé spolu telepaticky komunikují a překlenují tak fyzický prostor a společenské rozdíly. Nejsou spolu, ale radují se ze své společnosti.
Sochy se cítí jimi prostoupeny a začnou se jemně ošívat. Nejsou ve své kůži,jsou v kůži cizí a jejich nitro víří ve zrychlujícím se tempu. Sochy tančí a tančí a mladá žena stojí v jejich středu. Tiše přemýšlí o tom, co se stane, až se připojí k neutuchající snaze celého lidstva o poznání sdělitelné z generace na generaci.
Ve vzpomínkách se vrací do doby nedávno minulé.
Ona, dcera náčelníka, stojí před shromážděným kmenem a představuje svého bílého milence - bílého mezi černými. Šum rozrušených hlasů se mísí s rejem soch. Našlapuje k prvnímu tanečnímu kroku a náhle poznává, že tančí již dlouho a že jen uhrančivý pohled dvou nehybných sfing v ní vyvolal pocit, že stojí.
Teď už ví, že je dovoleno vše. Za devatero horami náhle vidí vysoký strom a v něm tři ptáčata v hnízdě. Už ví ,kam poletí. Už ví, kudy vede její cesta.
Jen ještě chvíli i chrám má své touhy. Prochází branou do srdce chrámu a v jeho levé části nalézá hořící lampu ve tvaru lidského těla. Padá na kolena, děkuje a prosí o dovolení být alespoň na chvíli prázdnou houpací sítí mezi dvěma stromy.
Opouští chrám a ví, že její tělo je hořící lampou. Stala se učitelkou symbolických forem tradičních představ.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.