Magie je jen jedna..........

Postava v tmavém hábitu kráčelo pomalým a rozvážným krokem skalní proláklinou na které začínala cesta k jeho osudu. Postavou výrazný muž, který byl podle oblečení a hole, kterou třímal v ruce, mág si šel pro osud. Zastavil se u pramene, aby ochladil svou rozpálenou hlavu a trochu si odpočinul. Tenhle boj nebude procházka růžovou zahradou….

Došel k cestičce, která vedla vzhůru. Sundal kápi z hlavy tak, aby mu obličej osvítilo slunce. Po čele mu stékala krůpěj potu a razila si vesele dál cestu k jeho rtům. Olízl se a podivně se usmál. Otřel si čelo hřbetem hávu a vyrazil směle dál…..

Tam kam došel už na něj čekala . Na vrcholku hory, ze které bylo vidět daleko a široko do okolí. Ta hora vám dávala možnost proniknout až k oknům lidí a pozorovat čilý ruch v rodinách. Jen ste se museli umět dobře dívat…

Udělal krok dopředu a nohu mu smáčel bílý, nedotčený sníh.
„Zdravím tě Isis“, pronesl mág, přičemž zarazil hůl do ztvrdlé země, na znamení prozatímního příměří.
„Já tebe též, Tarfeine“, prohodila směrem k němu žena, zahalena v bílém plášti s modrými lemy. Mohlo jí být tak okolo 25, štíhlá a zároveň urostlá, vlasy stáhnuté zlatou sponou. Její bílý obličej kontrastoval se sněhem. S holí provedla stejné gesto jako on předtím….

„Ty víš proč jsem dnes přišel“ ucedil mág mezi zuby a bylo na něm znát viditelné rozčilení.
„Ano já vím, vždyť jsem to byla já, kdo ti poslal ten dopis“, řekla Isis načež vytrhla ze země hůl a začala kroužit okolo mága….

Ten nečekal a postupoval stejne jako ona…..Začala předehřa boje….

„Proč mě chceš zničit, vždyt magie kterou vládnu je stejná jako ta tvoje“ pronesl Tarfein s úšklebkem, za který by se nemusel stydět ani Troll.
„Nepopírám, že magie není jen jedna, ale ty jí používáš jinak než já! Ty používáš magii k ničení a absolutní destrukci, zatímco já pomáhám lidem a léčím je. Ty vládneš magií černou a já bílou. Proto musím nastolit rovnováhu mezi těmito silami“ pronesla naprosto klidně Isis a kývla hlavo směrem k mágovi, který jí rozuměl. Boj začal….

Tarfein zvedl výhružně do výše svou hůl se safírovým hrotem a z ní vystřelil ohnivá střela. Kouzelnice před sebou vytvořila magický štít, o který se oheň rozbil. Mág potichu zaklel a začal spřádat nové kouzlo. Z očí mu vyšlehlý dva nafialovělé plamínky, které zasáhly Isis do stehna a ramena. Maga bolestí vykřikla, ale během pár chvil si své zranení vyléčila.

Magovi žhnuly oči zlobou a nenávistí a proto častoval svou soupeřku záplavou ohnivých spršek, ledových hrotů a arkanické magie. Jeho sokyně tak tak stačila odrážet jeho dotěrné útoky….

Jelikož se náš Tarfein soustředil jen na útok a obranu zcela opomněl, jeho útočná aktivita se mu stala osudnou. Při jednom z jeho dalších nepříjemných útoků, kdy se na naší Isis valila ohnivá koule, maga se sehnul a vykouzlila světelný paprsek, který uděřil Tarfeina do prsou….

Mág se zavřeštěním padl do sněhu. Paprsek vykonal svoji práci dokonale. Ale nebyl jediný kdo dopadl na zem. K smrti vyčerpaná Isis se složila do sněhu. S vědomím, že tento zloduch už nikdy nikomu nic neudělá, zavřela oči a cítila, jak se po celém těle rozlevá nádherné teplo…

Za několik měsíců když tudy procházela skupinka dobrodruhů, našla jen ohlodané lidské kosti, zbytky oblečení a dve hole….

Rovnováha byla zachráněna, ale vybrala si krutou daň. Bylo to opravdu nutné???