Krásná elfka - druhá kapitola - Odchod

Anotace: Tady Treisy nalezne svého nejlepšího přítele a překvapivě se jím nestane člověk...

Treisy skápla po tváři hořká slza a tiše řekla "Celý ty roky nám lhali,zatajili nám kdo doopravdy jsme...Nejradši bych je všechny..."Nedořekla to,protože jí na tváři přistala tvrdá facka "Na to ani nemysli!"řekne tvrdě Okamaru "Kdo se o nás celý ty roky staral,hm?Kdo tě vycvičil?Kdo tě nenechal napospas Moritexovi?"
Treisy se na ní překvapeně podívala a zlostně řekla "Ty,Ty!Ze všech nejlíp by si měla vědět co já nesnášim...Nesnášim zradu a ještě víc lež!"pak se odmlčela a podívala se do záře slunce.Okamaru jí dala ruku na rameno a řekla "Trei tady...se naše cesty rozchází...tady se musíme rozloučit.Nenech naše rozloučení v hádkách a vzteku..."podívala se jí do očí a objala ji.
Treisy jí vzala okolo ramen a po tváři jí skápla slza "Až se sejdeme tam na tom poli kde...kde jedna z nás zemře pod mečem tý druhý....Já bojim se toho okamžiku...moc...nechci tě zabít...."Okamaru se usmála "Neboj...Až se sejdeme tak každá z nás budeme mít jinej cíl...každý pude o něco jinýho...Už tě to nebude tolik bolet..."pak se otáhla a usmála se "Půjdu..."šeptne a když vstane ještě dodá "Hodně štěstí moje elfí sestřičko..."
Treisy sklouzla slza kterou kouzlem proměnila na černou perlu velkou jako bříško jejího ukazováčku.Pak se nadechla,stoupla si a optimisticky řekla "Abys na mě nezapoměla...třeba se to nesplní"
Okamaru převzala perlu a strčila si jí do měšce s penězy,nakonec zamávala a vydala se do hlavního tábora vlčích lidí aby si dobyla trůn,který jí právem náleží.
Treisy ještě chvíli koukala jak si bere svého koně a s ním uhání pryč.Pak jí ale probrali jiní vesničané,kteří za velikého řinkotu vstáváli.Nechtěla,aby už věděli že o svém osudu ví.Šla rychlými a tvrdými kroky k ohradě s divokými koni,které jako jediná uměla skrotit.Stál tam fríský kůň,černý jako uhel,rychlí jako šíp a divoký jako vodopád a toho právě chtěla za společníka.U ohrady jí však zastavili dva vysocí a dobře udělaní vlčí muži s mladým chlapcem,kterému bylo asi čtrnáct let-tedy byl o rok mladší než Treisy.
"Treisy!"zaburácel tvrdým hlasem ten vyšší muž -její otec- Treisy se otočila s vyzývavým pohledem
"Co je?!"sykla.Muž se na ní podíval a oznámil jí,že jí vede ženicha,Treisy se musela zasmát a pak jemně a drze řekla "Já ti na ňákýho ženicha z vejšky kašlu!"Pak se obrátila a chtěla otevřít ohradu,když v tom jí muž pořádně stiskl předloktí:
"Co si o sobě myslíš ty...ty nevychovaná...!"zaburácel,ale Treisyinu odezvu opravdu nečekal,ta se mu totiž vytrhla a zařvala na celý tábor "Už se mě nikdy takle nedotýkej ty neinteligentí zvíře!"
Dughan (jak se jmenoval) povytáhl obočí a řekl poněkud jemněji "Co se děje,dcerko moje?"
Treisy se nechutně usmála se "Tak dcerka...hm..."pak jí úsměv spadl,jako by ho odvlál vítr a po tváři jí skápla slza "Víš než umřel mistr...řekl mi kdo jsem...řekl mi co jsem zač...řekl odkud pocházím!!!"zařvala a celý tábor zmlkl.
Sklonila hlavu a mezi zuby jen procedila:"Nenávidim tě...nenávidim...".
I muži skápla slza a řekl "MYslel sem že se to nikdy nedozvíš...myslel sem že to bude lepší...měli sme tě zabít..."
Chtěl pokračovat ale ona mu to nedovolila "Tak ste měli!!!"zařvala a vrhla se do ohrady kde uchopila černého koně.Kouzlem ho osedlala a vyvedla z ohrady.Pak zamířila ke druhé trochu menší ohradě kde se procházeli bílý tygři "Sillare!"šeptla a k ní se plížil ten největší a nejsvalnatější tygr.Zastavil se před ní uklonil se a řekl "Má paní"
I Treisy se poklonila a rovnou se zeptla"Můj nejlepší příteli budeš mi stát po boku v největších bitvách?Budeš mi krýt záda v nebezpečných bojích?Půjdeš se mnou za zničením krutovládce?"
Sillar se podíval hnědožlutýma očima na Treisy a řekl "Jistě...s tebou půjdu kamkoli...!"
Usmála se a vypadalo to že jí spadl kámen ze srdce.Poslední přípravou na odchod bylo že si zastrčila svůj velký luk a černé šípy do kapsy na sedle,pak se vytáhla do sedla a nahlas řekla "Nevrátím se už nikdy!A když,tak pro to abych vás zničila!"
Pak se kůň vzepřel na zadních a vyrazil tryskem k jihu do země krále Oniuse.Sillar jim běžel po boku a Treisy přemýšlela kdy dojedou do země kde jí určitě řeknou kde se nachází její rodný kraj...