Krásná elfka - třetí kapitola - Osudové překvapení

Anotace: Co čeká Treisy a její přátele na hranicích s říší krále oniuse?>>

Pár kilometrů za vesnicí se Treisy ještě otočila,ale pak už neměla sílu.Její emoce musely ven.Z očí jí vytryskly slzy a ona pobídla koně k trysku.Sillar jim celou dobu běžel po boku,ale přece jenom se o Treisy bál.Věděl jak těžké muselo být opustit svůj domov a vydat se ke králi Oniusovi.Věděl že jednou celou tu vesnici bude muset chtě,nechtě navštít,ale jak řekla jen pro to aby ji mohla zničit.
Z ničeho nic Treisy přitáhla oprať k sobě aby mohla svého koně Briama zastavit.Sillar podrážděně zabrzdil a vyštěkl "Co se děje?"
"Pssst!"rychle reagovala dívka v sedle a rozhlídla se dlouhým přiměřeným pohledem před sebe "Sme tady!"odmlčela se a pak ukázala ke křoví "Stráže hranic jsou tam.Chovej se nevypočitatelně,ale neopovaž se je napadnout!"
Sillar kývl a počkal až se Treisy seškrábe ze sedla.Treisy nikdy nebyla v sedle nejsilnější a to Sillar moc dobře věděl,právě pro to se musel usmát pří jejích pokusech a slezení z vysokého hřebce.Nakonec jí přece jen poradil "Zkusil bych prostě seskočit!Nemusíš si dávat nohy tam do toho...."
Treisy se ušklíbla a sykla "Nikdy si na tom neseděl,tak neraď!"
Sillar se usmál "Teď už je vidět,že si elf...".
Treisy otočila oči v sloup a dál se pokoušela slézt.Nakonec se nad ní Briam smiloval a přikčil se,Treisy seskočila a pohladila ho přátelsky mezi uši.Sillar se jenom ušklíbl.Potom oba vyrazili vstříc strážím špatně maskovaným v keřích.Když došli mezi trnité keře Treisy hlasitě řekla "Jsem elf!Jsem přítel!Doveďte mě ke králi!"
Z keřů vystoupilo deset mužů omámených krásou,kterou vyzařovala Treisy.Až po několika minutách se jejich velitel probral a řekl "Kdo jsi!?Nesmíme tě pustit ke králi!"
"Neublížím vám...pokud mě tam dovedete...A pokud ne,tak to s vámi dopadne tůze špatně..."řekla hrdě Treisy a kývla na Sillara,aby se přiravil.Její ruce spadly k rukojetím obou mečů.
Vojáci utichli a velitel řekl "Pak budeme muset bojovat!"
Treisy se tajemně usmála a šeptla "Zabiju vás...na to vemte jed!"
Sillar nepříjemně zařval a vojákům přeběhl mráz po zádech."Klid!"špitla"To nebude potřeba!"Na ta slova zvedla svoji pravou ruku k boku a mírně ji vyklonila před sebe.V ruce se jí začala tvořit tmavě fialová koule z které přímo sršela síla.
Vojáci na to koukali,ale pak všichni utichli.Treisy se usmála,ale najednou její úsměv opadl,Treisyino tělo svíralo silné kouzlo,nemohla se hýbat a proto svou sílu stáhla a na Sillara mezi zuby procedila "Je tam kouzelník!Pozor!"
Sillar,ale nestihl už nic podniknout protože to samé kouzlo svíralo i jeho tělo.Srst se mu naježila a on prudce zařval.Treisy slyšela a viděla jak si vojáci oddychli a před přicházející osobou se klaněli.
"Kdo je to?!"řekl neznámí hlas.
"Přišla a chtěla jít za králem!"řekl hlas velitele.
Když osoba přišla blíž Treisy zjistila že je to muž,no muž spíš chlapec mohl být tak o dva,o tři roky starší než ona.Přibližoval se a kouzlo sláblo,ale pořád bylo moc silné na to,aby Treisy mohla zahájit protiúder.
"Kdo si?"řekl mužský vlídný hlas.
"Pusť mě!Pak se to možná dozvíš!"procedila bolestí mezi zuby.
"Chci svou odpověď!"křikl a vytáhl meč,kterou přítiskl na dívší šíji.
"Udělej to!A Ismeni tě zabije!"Zařvala a neodvážila se mu podívat do obličeje.
Mladý muž nečekal ani chvilinku a pruce jí otočil předloktím a řekl "Tajemství,ukaž se!"
Treisy ruka začala nepřirozeně pálit a na předloktí se jí objevil znak elfů a královské rodiny "Můj ty bože..."Sykl a okamžitě uvolnil kouzlo,které ji a Sillara svíralo,pak ustoupil o pět kroků dozadu a poklonil "Odpust...Nevěděl jsem o tvém původu...Pravděpodobnost že se vrátíš byla mizivá!"
Treisy se mrštně zvedla ze země a podívala se na něj.Zahalil jí podivný pocit,který nikdy nepocítila...Ten kluk se jí líbil!Co líbil zakoukala se do něj.Podle ní byl úžasný.Měl delší,černé vlasy a modré a hluboké oči jako moře.Na sobě měl tmavou tuniku,která byla přikryta tmavě zelenou vestou.Kalhoty měl z černé kůže,zastrkané do vysokých bot stejného materiálu.A přez to měl jakýsi hábit z tmavě hnědé látky.Boky mu lemoval tlustý pás,na kterém měl připevněnou pochvu na meč,kterou zdobil ornament značící to,že je přítelem elfů.
Treisy v očích zaplápolala jiskra a řekla "hm...to je možné,ale jak vidíš sem zpět."nasadila opět svůj hrdý a ledový výraz "Dovedeš mě ke králi?!"
"Moje jméno je Larax..."řekl a kývl "Jistě,dovedu král musí vědět že legenda je zpátky...A potom se vydáme k elfům..."
Sillar se telepaticky spojil s Treisyinou myslí a řekl "nevěřím mu!"
Treisy se na něj podívala,zakroutila hlavou a šeptla "NA to není čas.Dovede nás tam kam potřebujeme...Zkus to překousnout..."
Sillar kývl a stáhl se z její mysli...