Krásná elfka - devátá kapitola - Gibrahell

Anotace: První město které Treisy poznala a když viděla jak to tam vypadá,byla rozhodnuta se králi postavit za cenu vlastního života!

"Už jsme za hranicemi..."řekla Treisy a podívala se na nebe.
"Už to tak bude."přitakal Larax.
Pokračovali s dlouhým mlčením.Z ničeho nic,ale ani jeden kůň nechtěl jít dál.
"Co se to sakra děje?!Briame,no tak..."přemlouvala Treisy koně,aby šel dál.
"Určitě tu bude něco,jako...močály..."Zaostřil pohled do lesa.
"Budeme to muset objet!"poškrábala se na hlavě Treisy.
Otočili koně a snažili se objet les.Bylo pozdě odpoledne,když vyjeli podél lesa na velkou zelenou planinu.Za planinou se rýsovaly obrysy domů a strážních věží.
"To je vesnice Gibrahell.Tou můžeme projít,přespat tam a nabrat nějaké zásoby."Ukázal prstem na vzdálenou vesnici.
"Dobře tak tedy jedeme,ale co ty?"podívá se na Sillara.
"No co?To ještě neviděli tygra?"sykl.
"To je pravda,všem může být jedno kdo jede s námi!"řekl Larax.
"Tak tedy jedeme."kývla Trei.
Pobídli koně k trysku.A ti na nic nečekali a dali se na rychlý běh.
Do Gibrahellu dojeli,když se slunce sklánělo za obzor.Hned ze začátku města bylo vidět,že vesnice je chudá.Domy byli staré a dřevo ze kterých byli postaveny už pomalu,ale jistě chátralo.Zahrádky ve kterých by mělo růst spousta květin byli zarostlé plevelem.Okna některých domů byli rozbyté a za okny se na ně koukalo spousta ne moc vřelých obličejů.POdél domů byli žebráci bez domova a žebrali o pár grošů na chleba.
Treisyino srdce se v tu chvíli sevřelo žalem
"Je to takhle všude?"šeptla.
"Ne...ale je to dost podobné!"odvětil Larax a díval se jen před sebe.
"Hrůza..."přidal se Sillar.
Jeli pořád do středu města.Město se vůbec neměnilo.Bylo ponuré a vládla v něm ruku v ruce nouze s bídou.
"Hele!hostinec!"řekl povzbudivě Sillar
A kupodivu byl docela ucházející.
Treisy slezla z koně a vzala ho za uzdu.Dovedla ho do dvora a tam ze dveří vyšel starý,schrbený hostinský
"Co tu chcete?!"sykl na uvítanou.
"Nocleh!"řekl Larax a připoutal koně.
"A máte čím zaplatit?"
"A kolik to bude za jednu noc s jídlem pro koně a nás tři?!"zeptal se
"Tři?!"nechápal hostinský.
"Jistě!Snad vidíte!Já,moje přítelkyně a tygr!"sykl Larax
"To...jistě jistě...bude stačit jeden pokoj?"zeptal se a při tom se usmál,při úsměvu se ukázali jeho zkažené a křivé zuby.
"Ano...!"kývl Larax.
"Dobře to bude rovných sedmdesát pět zlatých!"řekl po chvíli.
Larax odpočítal osmdesát a podal mu je.
"Pán je až moc velkorysý..."usmál se znovu.
"Pane bože ať už se jenom nesměje..."šeptla Treisy.
Připoutala Briama vedle koně Laraxova-říkal mu Ogox.A pak šli všichni tři do hostince za jejich hostitelem.
Hostinec byla obyčejná hospoda.Sedělo tam pár ožralých chlapů a několik sedláků,co si povídali u piva.
"Divím se,že mají ještě na to aby chodili po nocích pít."šeptla Treisy.
"Jo je to divný..."přitakal Larax.
Šli za hostinským a proplétali se mezi opilci.
"A hele návštěva!"zařval někdo ze zadu.
"A sou ňáký nastrojený!"uchechtnul se někdo u stolu kolem,kterého prošli.
"A ta holka to je kus!"
"Ať držej zobák nebo se neudržim!"sykla Treisy k hostinskému.
"Ale no tak pánové!Určitě dobře zaplatili,nechte je na pokoji!"rozkázala rozcuchaná hostinská
"Ta holka vypadá jako elfka!"ozvalo se ze zadu
"Ty už musíš mít v sobě hodně korbelů piva!"ušklíbla se Treisy a vystoupala po schodech nahoru.
"Váš pokoj!"Zaskřehotal hostinský a otevřel dveře "Jídlo tady nepodáváme,ale koním dáme něco,aby se mohli napít a najíst!Jinak zásoby si zejtra nakupte u starý Karbellový...pokud tam ještě něco bude" dodal.
"Hm..."utrousila Treisy.
"Neruště nás...v noci!"sykl ještě Larax a zabouchl hostinskému před nosem!
"Jistě...rozumím..."ozval se ještě skřehotavý hlas.
Byli tam dvě postele,ale hodně staré a plné blech a jiné havěti.
"Asi budeme spát na zemi!"řekla Treisy a rozložila si deku.
"Jo..."souhlasil Larax.
Než se uložili ke spánku ještě chvíli si povídali:
"Je mi z toho úzko..."šeptla Trei "Takovou bídu jsem neviděla už moc dlouho!"
"A takhle je to skoro všude,když tu vládne Moritex!"řekl Larax
"Chtěla bych to změnit!"šeptne
"Ty to změníš!"dodá pohotově Sillar.
"Jo...Byla jsi stvořena pro záchranu Adliady!Ty to můžeš změnit!Je to tvůj osud!"dodal Larax.
"Půjdeme spát..."řekla Treisy a rozložila se u Sillara,jeho silné boky použila jako polštář na který složila svou hlavu.
Larax zavřel okenice a uložil se někde blízko dveří.Pak všichni usnuli,ale jen lehkým spánkem,protože kdo ví co by se jim během noci mohlo stát!