Krásná elfka - desátá kapitola - Smutek a žal

Anotace: Co se asi stalo v Gibrahellu?A jak to Treisy přijala?

Ráno je probudily vřelé parsky slunce,které je hladily po tvářích.
"Páni...skoro to ani nevypadalo,že tady slunce vychází..."protáhla se Treisy.
"Je to divné,ale vychází.Vlastně všechno tady,mi oproti království otce přijde divné.Když jsem tudy projížděl naposledy takhle hrozný to ještě nebylo..."odpověděl Larax a posadil se.
"Hej...Sillare!Nemůžeš pořád jen spát!Vstávej!"šťouchla Teisy do Sillarova bílého břicha.
"Ježíš!Víš jakej mám hlad!Sněd bych cokoli!A ty mě eště do toho prázdnýho žalutku pošťuchuješ!"Vyletěl Sillar
"Máš vstávat!"namítne Treisy"Krom toho my máme taky hlad a neječíme tady!"
"Jo...ale vás do prázdnýho břicha nikdo nešťouchá!"zabručel Sillar a protáhl se.
Chvilku se ještě rozkoukávali:
"Měli bysme raději jet!Člověk nikdy neví co v takovém městě může čekat!"řekl Larax a pohlédl z okna.
"Jo...asi máš pravdu!"kývla Trei.
Když se ozvalo bouchání na pokojové na dveře
"Tady je hlídka krále Moritexe!Jménem zákonů Adliady otevřete!Povídá se že se tu skrývá elfí žena!"zaburácel hlas z venčí
"Sakra!"sykl Larax a potově odpověděl "Tady žádná elfka není!Jsem tu jen já Daranix-syn...Ogoxův"napadlo ho a hned dodal "Moje přítelkyně Katha dcera Runaghaka a náš společný přítel -Bílý tygr Maios"dokončil jednu velkou lež.
"Vážně?Ale my ti věřit nemusíme!Jménem zákonů Adliady otevřete dveře,nebo budeme nuceni je otevřít nasilím!!!"zařval mužský hlas.
"Otevři je!"šeptla Treisy "Při nejhorším je trochu přiškvařím!"
"Ne!Obalamutíme je!"šeptl Larax a něco zamumlal.Treisyiny uši se zaoblily.
"To tak zůstnu?"pískla
"Ne jen na pár hodin!"šeptl a pak zařal "Dobrá,dobrá!Už jdu!"
Otevřel dveře a tam stáli čtyři muži :Jeden byl urostlý a vysoký,další dva byli středně velcí,ale tlustí jako dva buřty.A poslední byl takový střízlíček,byl malý a hubený.Měli na sobě modré šaty a na nich měli černou nití vyšitý znak Adliady-Růži s tlustým stonkem,stonek byl propíchnutý mečem a z rány kterou způsobil meč padaly kapky krve.
"No tak poďte dál...Sami uvidíte že elfka tu není a nebyla!"zasyčel Larax nevrle.
"To se taky podíváme!"zasyčel ten obr.
Treisy se nevrle usmála a poodstoupila,aby byl vidět i Sillar.
"Tak tady je ta elfka!"zareagoval jeden z buřtů.
"Nejsem elfka!"sykla a dala si ruce v bok.
"Vážně?!"řekl tvrdě obr.
Šel k ní a hrubě jí odhrnul vlasy od uší.Uši byly krásně oblé a jemu se zkřivil obličej hnusotou.
"Tak vidíš!"uchechtla se Treisy.
Všichni vojáci zkřivili tvář do hnusného výrazu a otočili se na podpatku a vykráčeli z pokoje směrem dolů.
"Uf...."oddechli si všichni a nečekali už ani minutku.Když sešli schody uviděli dole zbitého hostinského a Larax se k němu přikrčil
"Nemáš zrazovat svoje zákazníky"uchechtl se Larax,který byl ještě trochu rozladěný z ranní návštěvy
"Blbost!"zaskřehotal "Vim že ta holka je elfská šmejdka!"
Larax ho praštil pěstí přes tvář a sykl "Tak dost!Kde je ten krám s potravinama!Řekni to a už nás nikdy neuvidíš!"
"Přes ulici!"odpověděl znuseně a když se o pár metrů vzdálili ještě za nimi plivl.
Sillar na oplátku výhružně zařval.
Treisy sklonila hlavu.Bylo vidět,že ji to trochu vzalo.Odvázali koně a přešli ulici ke Karbellovu krámku.Larax a Treisy šli dovnitř a Sillar čekal venku s koňmi.
"Dobré!"zahulákal Larax
"Co si přejete?!"řekl hlas,který patřil staré shrbené paní se šedými vlasy a vrásčitým obličejem.
"Chtěli bysme nějaký chléb!"
"Chléb..."usmála se paní "Tady chléb nebyl tak dva roky!A něco vám povím vy dva!Měli byste zmizet z tohohle města,nejste tu vítáni a nikdy nebudete...Tady to město nesnáší elfy.Naše město je už v zatracení...přečkáváme jak se dá!Dokonce i náš drak naděje je už pryč!A jak víte...Když odejde drak,zmizí i město...A náš drak zemřel ve válce s elfy...A s ním i naše poslední naděje...Takže běžte!"rozkáže a ukáže na dveře "Elfy tady nestrpím!"
Treisy se okamžitě otočila a vyšla se zdvyženou hlavou ke koním,za ní pomalu vyšel Larax.Oba nasedli na koně a okamžitě se rozjeli pryč ze města.
Treisy po celou dobu mlčela,ani nemukla.Pořád koukala na koňskou hřívu a nikam jinam.Došlo to až tak daleko,že jí ukápla slza.
Sillar to viděl a bylo mu jí líto,myslel si,že ví kvůli čemu je tak ponurá nálada.
Jeli stále dál a nezastavovali
"Zastavíme až na spánek..."oznámil Larax
"hm..."pípla Treisy
"Dobrá..."řekl ve běhu Sillar.
Když se slunce sklánělo za obzor byli asi tři míle za Gibrahellem.Larax se vyhýbal městům co byli poblíž,aby Treisy ještě víc neuškodil.
Projeli malým lesíkem a zastavili.
"Přenocujeme."řekl Larax
Treisy beze slova seskočila z koně a roztáhla deku a na tu si okamžitě lehla.Sillar se natáhl a vyčerpaně usnul.Larax místo toho rozdělal oheň.
"Budu dnes hlídkovat!"oznámil ale odpovědi se mu nedostalo."Podívej,já vim že nespíš a dnes patrně ani neusneš...takže nechceš mi říct co tě trápí?"zaptal se Treisy.
Ta se posadila a podívala se mu do jeho modrých očí "Víš...taky by tě urazilo,kdyby ti někdo řekl že jsi elfský šmejd!Urazilo by tě to a co víc,pošpinilo by tvoji pověst a hrdost!Já nemohla za to že přišli o draka!Chci jim pomoct a...ale nejradši bych to nedělala!Chovají se příšerně,vůči jejich jediné pomoci!"
Larax se zvedl a usadil vedle ní,pak ji vzal okolo ramen a přitáhl k sobě
"Nevědí kdo jsi,kdyby to věděli..."odmlčel se
"Tak by mě ještě udali!"doplnila za něj a po tvářích jí stékali slzy.
"Ne ... to ne..."zavrtěl hlavou.
Treisy za chvíli ze samého vyčerpání usnula Laraxovi v náručí...