Krásná elfka - dvanáctá kapitola - Nepodařená snídaně

Anotace: Treisy si nevěří a nikdy si moc nevěřila.Když se dozvěděla jak to je s Adliadou a lidmi co na jejím území žijí,ztratila poslední kousek sebedůvěry.

Treisy se probrala když bylo dopoledne.Takhle krásně už se dlouho nevyspala.Přes krásné probuzení jí náladu dokázal zkazit až výhled z okna-venku pršelo a blýskalo od včerejšího večera nepřestávalo pršet.Všichni kolemjdoucí byli promrzlí a promoklí na kost.A co teprve žebráci...musela jim být pořádná zima.Treisy hodlala něco udělat.Nakonec zatáhla záclony a na okno položila svou dlaň.Soustředila se jen na žebráky.
"Ať je jim teplo a jsou suší" šeptla a z ruky vyletělo nenápadné stříbrné světlo přímo na ulici a razilo si cestu k řadě žebráků.
"Treisy?Tresy!"vzal ji někdo za rameno a to ji prudce vytrhlo z jejích snů.
"Co?"vyhrkla a otočila se.Stál tam Larax a vypadal ustaraně.
"No co je?"povytáhne obočí.
"V pořádku?Trochu si mě nevnímala..."zeptl se
"Jo....jen....byla jsem moc zamyšlená."
"To jsem si všiml"kývl Larax a sundal jí ruku z ramena.
"Kde bych se tu mohla vykoupat?"zeptala se.
"Na konci chodby levé dveře."poradil jí
"Díky"usmála se a šla se vykoupat.
Vstoupila do koupelny.Napustila si plnou vanu horké vody,do ní se s chutí ponořila.
Začala se mýt a po dlouhé době si umyla i svoje blonďaté,zvlněné vlasy.
Venku byly znít kapky deště.Bouchaly do oken a do střechy.Bylo to znít jako bubny,které Treisy slýchávala při duchovních obřadech u vlčích lidí.
Když vylezla a oblékla se do čistých šatů šla dolů.Neměla hlad chtěla si jen tak popovídat Hedvika jí přišla jako hodná společnice pro takovýhle nečes.
Sešla schody a viděla že už ji někdo předběhl.Larax už snídal a přitom si povídal s Hedvikou a jejím synem Telkinem.
"Treisy?Máš hlad?"Zeptala se silným hlasem Hedvika.
"Ne ne díky..."zavrtěla hlavou.
"Měla by jsi jíst...Musíš být hrozně zesláblá!"protestovala Hedvika.
"Dobrá...ale jen něco malého..."kývla
"Jistě..."usmála se Hedvika a přidala ke stolu židli aby si Trei měla kam sednout.
Po chvíli Hedvika postaví před Treisy talíř s velkým chlebem namazaným medem a hrníček čaje
"Tohle má být...malé?"vytáhne Treisy vyděšeně obočí.
"Jo...kdybys chtěla velkou dostala bys jich nejmíň pět."Usmál se pohledný blonďatý mladík co seděl naproti ní."Jsem Telkin...Těší mě!"
"Treisy..."usměje se.
Treisy začala pomalu jíst.Zatím se u stolu rozjela diskuze.
"Tak co Hedviko...Jak se tu žije?Změnilo se něco?"zaptal se Larax.
"Nic moc..."řekla zklamaně Hedvika.
"Tak povídejte.Musíme vědět jaká je situace."řekl Larax.
"No...Pravda je že se to ještě zhoršilo.Král se pravděpodobně dozvěděl že jeho osud se může naplnit.Zuří...A všechnu zlost si vybíjí na nás na lidech...Říká se že chystá obrovské vojsko!"vyprávěla smutně Hedvika.
"Hedviko...Draci naděje umírají proč je tomu tak?"zeptal se Larax.
"No....pravda je taková že draci umírají pro války...ale většinu nemají dost potrevy...města chátrají,je to zlé..."
"Viděli jsme v Gibrahellu..."šeptla Treisy.
"Jejich přivítání asi nebylo nejlepší co?"zeptal se Telkin
"Pravda...ale promiň nechci o tom mluvit..."zašeptala
"A...co je jinak nového?"začal Larax nové téma.
"No...vlastně nic nového...jen...ale to ti řeknu až budeme sami."Kývla Hedvika hlavou na Treisy.
"Kvůli mě nemusíte...přežiju to..."kývne a ukousne si pořádné sousto.
"No...Král postupuje stále hlouběji do elfské země.Zajmul spoustu elfů..."řekla tichým hlasem "Země potřebuje tvou pomoct víc...než kdykoli před tím..."podívá se očima na Treisy.
"Ale já si nejsem jistá...Nevím jestli je to úkol pro mě...Nevím...pochybuji..."šeptla Treisy a ve výrazu všech vidí překvapení,na konec Telkin vybouchl
"To snad nemyslíš vážně?Jak můžeš o sobě pochybovat?!Myslíš že to nemá cenu hm?Nebo že na to nejsi dobrá?!Něco ti povim Nesmíš a svým osudu pochybovat!Protože když budeš...Nesplníš to co od tebe bylo očekáváno!"Potom se naštvaně zvedl a odkráčel do kuchyně.
"Má pravdu...nesmíš pochybovat!Budeš tak dobrá že tu bídnou svini zabiješ!"řekla ostře Hedvika a dodala "Nemysli si,zabil mi muže,vybil mou rodinu Telkin je vše co mi zůstalo!Nenávidím Moritexe víc než cokoli jiného!A tohle cítí spousta lidí!"zvedla se odešla nahoru do pokojů.
"Co si to prosím tě plácla za nesmyls?!"sykl Larax "Proč si myslíš že ti stojim po boku?Protože si myslim že to nedokážeš?Protože si myslim že nejsi moc dobrá?Protože si myslim že nedokážeš přemoct svojí dětskou povahu?"zaburácel naštvaně a dodal "Ne...jsem s tebou protože já...Mám tě rád a žiju jen pro to aby jsi mohla zabít Moritexe se vší úctou...Onehdy když jsem tě poznal jsem přísahal že já tě dovedu až nakonec tvojí cesty,budu ti stát po boku a budu tě chránit životem jen pro to aby jsi došla svému cíli...A ty si myslíš že to nedokážeš?!"
Treisy ostrčila talíř a odešla do pokoje...potřebovala přemýšlet víc než kdy jindy...