Krásná elfka - dvacátá kapitola - Shledání

Anotace: Konečně se před nimi objevil mramorový zámek a v něm už na ně čekala královna...

Za nedlouho došli k velkému,nádhernému zámku,který byl opklopen překrásnými a prostornými zahradami ve kterých rostlo spousta nádherných květin.
Vodopád byl slyšet z duhé strany.Zahrady sahali až k němu a hrály všemy barvami,byly v nich snad všechny květiny světa.
Treisy se nad tou nádherou zatajil dech.V zahradách viděla spoustu elfů,několik trpaslík a dokonce i několik lidí.Všichni byli oblečeni do šatů světlých barev.
Elfky zpívali překrásné písně a Treisy až teď poznala že svojí rodné řeči rozumí sotva pár slov,bylo jí to líto a doufala,že se tady bude mluvit už kvůli ní řečí lidskou.
Když procházeli kolem několika elfů Treisy zpozorovala,že je bystře sledují.Lidé nebo trpaslíci si jich nevšímali,ale elfové je pořád sledovali.Z ničeho nic se před nimi objevil vysoký,mladý elf s dlouhými,světlými vlasy a tím jejich cestu pozastavil.
Akim i Helen se poklonili ikdyž Treisy nevěděla proč.
"Kdo je to?"zeptal se
"Nezlob se pane,ale to ti říci nemůžeme...Jako první musíme navštívit královnu!"pronesla Helen a obešla ho.
On,ale neodešel,naopak šel s nimi.
Ani jeden z elfů nic nenamítali.Šli pořád po nádherné mechové cestě a zámek se k nim přibližoval pořád víc a s tím i Treisyina zvědavost sílila.
Cítila že když je ten muž tady vládne ve vzduchu nervozita.Hlavně Larax nebyl moc nadšený z jeho příchodu...
Treisy stále pozorovala zámek.Moc se jí líbil,ale nechápala kdo z vlčích lidí měl tu moc a dokázal ji odsud unést.
"Zámek byl postaven jako jediná budova v elfské zemi z bílého mramoru.Všechny budovy byli buď vytesané do stromů,nebo si elfové dali tu práci a každý den vyzívali pomocí písní strom aby rostl do tvarů jaké si přáli."řekl Akim a zrychlil krok,aby bránu mohl otevřít.
K zámku dorazili chvíli potom co Akim pomohl strážným otevřít bránu Inovadijského zámku.
Na vstupní bráně stálo Qerrestalo-Atavarnë v překladu:Elfí pomoc najdeš tady - Ochránkyně elfů...
Pod nápisem byl zobrazen historický souboj mezi jednorožcem a drakem.
Když vešli velkou bránou dovnitř,hned se za nimi zavřela a oni stáli na krásné mramorové podlaze.
Stěny byli tak též z mramoru a na nich byl lehce vryty znaky všech elfských rodů,které kdy vládli elfům.
Poslední znak znázorňoval znak Treyisina rodu.
Dalších několik metrů,které zbývaly k velké klenuté bráně byli stěny nepokryty.
Vešli do velké síně.Naproti nim stál velký trůn ze stříbra a po jejich pravé ruce byl dlouhý stůl a u něj dvanáct židlí na kterých sedělo deset elfů.
Jednu židli obsadil mladík co šel s nimi k zámku a zajímavě si prohlížel Laraxe i Treisy zahalené v kápích.
Pak za trůnem vyšla vysoká žena s hrdým výrazem v obličeji na kterém nebyla znát ani jediná známka stáří.Nádherné havraní vlasy zdobila překrásná zlatostříbrná koruna.Na její přední části bylo vryto a zlatem obtaženo slovo Avatarnë.Zelené oči zvírazňovaly dlouhé řasy.Na sobě měla stříbrné dlouhé šaty s dlouhými rukávami,které skoro zakrývali její ruce.
Šla tiše a mlčky usedla na trůn.Teprve za nějakou chvíli promluvila
"Helen,Akime co se děje?Vedete mi další dívku,která se vydávala za mou dceru?"slza kterou uronila jí dopadla na klín a ona pořád hrdě hleděla na dvě osoby v kápích a na svalnatého tygra po boku jedné z nich.
"Ne...má paní..."šeptl Akim
"Pak tedy kdo je to?!"zeptala se Ismeni přísným hlasem.
Larax si sundal kapi a podíval se na královnu modrýma očima.
"Zdravím tě královno!"poklonil se.
"Laraxi!"usmála se a chtěla vstát
"Posaď se..."šeptl šel k Treisy.
"Sice nevím co to má znamenat,ale dobrá..."posadila se mlčky sledovala Laraxe.
"Ismeni,královno elfů mám tu čest ti říct že..."pomalu rozeptl Treisyinu kápi a sundal jí "že tvá dcera není mrtvá!"
Ismeni užasle zírala na Treisy,která byla poněkud zmatená.
"Tohle je Treisy - tvá dlouho oplakávaná dcera!A ona jakožto jediná se může prokázat!"řekl hrdým hlasem a zvedl její předloktí nahoru
"Tajemstí ukaž se!"prohlásil a na předloktí se zobrazil elfský znak
Pak Treisyino předlotí dal opatrně dolů.
Treisy chtěla okamžitě běžet k ní,ale nejprve chtěla udělat dojem proto se poklonila a strčila do Sillara ať udělá to samé.
Z Ismeniiných očí padaly slzy a ona šla pomalými kroky k nim.
Treisy se narovnala a dívala se královně přímo do očí.
"Mami..."šeptla tiše a do očí se jí hrnuly slzy.
Ismeni došla až k ní a podívala se jí hluboko do očí.Potom ji jemně vzala za tvář a přitiskla k sobě.
Treisyiny myšlenky odletěly někam pryč a místo nich jí v hlavě zněl hlas její maminky:
Vítej zpátky,Treisy.Doufala jsem že tě někdy budu moct sevřít ve svojí náruči.Doufala jsem a přála si,abych tě mohla obejmout.Abych tě mohla pohladit jako svou dceru,jako když si byla malá...Tolik se toho změnilo...A ty jsi tolik vyrostla...
"Mami..."šeptla Treisy a pevně ji obejmula.