Krásná elfka - dvacátá druhá kapitola - Zahrady

Anotace: Za se podlouhé době-omlouvám se...nebyl čas :(

Královna za sebou zavřela dveře a pak se v pokoji rozhostilo ticho...
Treisy ještě dlouhou chvíli po jejím odchodu hleděla na zavřené dveře než se konečně odhodlala jít spát.
S těžkou hlavou ulehla do mekké postele a za chvilinku usnula...Dneska toho na ní bylo moc.
Spala nerušeným,klidným spánkem a probudilo ji až světlo,které svítilo do pokoje.
Posadila se na postel a mžourala do světla,chvíli jí trvalo než si uvědomila,že už je dopoledne.
Uvědomila si,že se vlastně včera vůbec nevykoupala,byla moc unavená a hned usnula...
Proto se okamžitě zvedla a šla se umýt.
Voda byla příjemně teplá a hezky voněla,kdyby mohla strávila by tu snad celý den.Jenže to nemohla,vlastně se jí celou dobu honilo hlavou co ji dnes čeká.
Vylezla a osušila se do sucha.Ručník si ovinula kolem těla a šla zpátky do pokoje,kde si oblékla stříbrné kalhoty,které si potom zastrkala do vysokých pod kolena stejné barvy.K tomu si vzala stříbrný korzet s černou šněrovačkou a svoje kudrnaté vlasy si stáhla do velkého ohonu,který sepnula sponou.
Potom seběvědomě vyrazila do překrásných zahrad zámku.Překvapovalo ji že elfové,které potkávala se na chvilku zastavili a viděšeně na ni koukali.
Pokaždé se na ně podívala přívětivým způsobem a pravou ruku si položila na srdce pak se mírně uklonila a pokračovala dál.
Za nedlouho došla do krásně vonících zahrad.USadila se na první lavičku a začala přemýšlet.
Tady jí bylo ze všeho nejlíp.Květiny jí voněly pod nosem,jemný vánek si pohrával s jejími vlnitými vlasy.Přemýšelela o tom jaké asi bude setkání s králem...A pak jí poprvé myšlenky zabloudili k Laraxovi
"Jakpak se mu asi vede?"Povzdychla si tiše a usmála se.
A co Sillar?,honilo se jí hlavou,od včerejška ho neviděla a na to nebyla zvyklá.
Z jejího dlouhého zamyšlení ji vytrhl elf,kterého potkala když poprve procházela zahradou.
Hluboce se poklonil a položil si pravou ruku na srdce na znamení pozdravu.
Treisy vstala a udělala totéž gesto.Pak se oba posadili.
"Ani jsem se ti nepředstavil..."Pronasl po chvíli mlčení.
"Předpokládám že ty už víš,kdo jsem já..."šeptla a dodala "Viděla jsem tě večer že jsi usedl ke stolu u kterého seděli jen ti nejvyšší."
"Ano...pravda..."kývl "Jsem Restal...Jsem něco jako vůdce všech královniných vojáků..."
"Už takhle mladý?"zeptala se a koukala před sebe
Kývl "Tahle funkce se předává z generace na generaci...Můj otec zemřel před dvěma lety..."
Kývla a podívala se na něj "Kde je ten tygr co byl včera se mnou?"
"Já newím...přišlo pár královniných služebných a někam ho odvedli...Neměj o něj strach,daří se mu dobře..."
Treisy se už už nadechovala aby se zeptala na Laraxe když v tom promluvil Restal
"A pokud se chceš zeptat na toho...Laraxe tak ten je u léčitelů,dávají ho do kupy!"konec věty dokončil s ironickým ušklíbnutím,kterého si Treisy nemohla nevšimnout.
"Nemáš ho moc v lásce,co?"zeptala se
"Pravda...Nikdo tady nemá moc rád lidi...Elfové jsou nejraději jen se svými druhy...A já k Laraxovi cítím silný odpor už jen proto že pochází s té země,ve které královna nachází spojence..."
"Ale vždyť země jsou přece ve smíru ne?"namítla
"Jistě"kývl...a ironicky se usmál "Ale pravda je že Elfové je nemají rádi,protože jsou stejní jako je černý král...Taky loví draky,taky si staví stany z jednorožčích kůží..."
"Aha..."utrousila a její pohled zaujaly nádherné uvadající černé růže
"Pověz mi Restale,co je tohle za květinu?"ukázala na růži,která měla černé květy a pomalu uvadala.
"To je černá růže!Královna ji vlastními silami zbarvila do černa a uzavřela do ní kouzlo...No...kouzlo spíš věštbu."
Treisy kývla a vstala "No...půjdu se projít..."
"Běž...a hodně štěstí..."usmál se
Treisy absolutně nechápala proč jí už teď přeje hodně štěstí...Zakroutila hlavou a šla se projít do sadů se stromy
Tam se posadila se pod strom obsypaný růžovými a modrými květy.
Náhle mezi stromy zahlédla něco jako bílé tělo s pruhy.Okamžitě vstala a rozběhla se tam.Raději vykoukla z poza stromu a uviděla několik bílých tygrů jak se ukrývají ve stínu stromů a uprostřed uviděla velkého svalnatého tygra,kterého by poznala snad všude-Byl to Sillar.
Přívětivě se usmála a vrátila se pod svůj stromek,kde se taky uvelebila a poslouchala zpěv ptáků...