Krásná elfka - dvacátá pátá kapitola - Zraněný jezdec

Anotace: Znovu se omlouvám za gramatiku 3:)

Královna tedy vykročila.Treisy se zhluboka nadechla a asi tři mětry vykročili po ní.
Treisyina nervozita stále stoupala do nebeských rozměrů a když uviděla obrovský dav elfů rozklepala se jí kolena.
Myslela že se zhroutí,nikdy neviděla tolik osob pohromadě.Náhle ji však jemně někdo uchopil za ruku.Byl to Larax,pořád se díval dopředu a tiše řekl:
"Nemáš se čeho bát...Hlavně nesmíš být tolik nervozní..."
Treisy se tedy tvářila hrdě a vyrovnaně a když ji navíc Larax držel za ruku nervozita úplně vymizela...
Královna sešla malé dřevěné schůdky a pokračovala na místo,které bylo vyvýšené právě proto aby královna byla dobře vidět.Treisy jen viděla jak před královnou ustupují elfové co stáli v cestě jejím krokům a tím jí tvoří malou cestičku a na vyvýšený pahorek.Pokračovala za ní a všechny zvědavé pohledy přešla s úsměvem.Žádný z elfů si nedovolil nic říci.
Konečně došli k deseti schůdkům,které vedli na vrcholek malého pahorku.Královna je stoupala pomalu.Na ústech se jí blažený úsměv,když vystoupala až nahoru a dívala se na překvapené tváře svých věrných poddaných.
Zanedlouho po ní se objevili Treisy a Larax,pořád se letmo za ruce.
Královna chvíli počkala až se v davu úplně uklidní všechen šum a pak promluvila nahlas vyrovnaným a přívětivým hlasem
"Jistě se už po celém území,které dosud patří Elfům rozlehla zpráva že se má dlouho ztracená dcera Treisy vrátila.Chtěla jsem aby ji viděli všichni moji poddaní a všichni si také uvědomili že máme zpět dlouho ztracenou naději...Ikdyž vím že tady nejsou zdaleka všichni moji lidé,přesto chci abyste ji alespoň spatřili,abyste alespoň viděli tu,která má sílu,tu která našim jménem vyžene zlo z celé Adliady!!!"pak ustoupila aby si všichni mohli Treisy prohlédnout.Larax ji pustil a malinko postrčil dopředu.Treisy si přitiskla pravou ruku na srdce a mírně se poklonila.
Královna Treisy chytla za ruku a opět promluvila
"Odteď zahajuji tři dny oslav na počest návratu mojí dcery!"Svraštila čelo a trochu ostřeji dokončila svou řeč "A pak bude kouzlem obnoveno znamení na Treyisině předloktí a tím se jí do paměti vtípí všechny vědomosti a výcvikové zkušenosti elfů!"osmlčela se po chvíli ticha dodala "A pak začnou přípravy na největší střet dobra a zla v dějinách Adliady!Ale do té doby času dost,takže teď se radujte a slavte příchod naděje!!!"
Tím ukončila svůj proslov.Dav plný elfů propukl v neskutečný řev radosti.
Ismeni pokynula rukou a za velkým davem se po stranách vytvořili velké dlouhé stoly plné jídla a pití.Obzvlášť sudy s vínem a pivem.
Treisy se zeširoka usmívala a oči jí kmitali po elfech,lidech,trpaslíkách a pak jí přeskočili na stoly plné jídla...
Stáli tam všichni tři ještě dobrých deset minut,když je z jejich myšlenek vytrhl dusot kopit a neuvěřitelně hlasité výkřiky bolesti.
Treisy se zmateně otáčela na patě a pátrala po zdroji výkřiku.Pak se z lesa vyřítil černý kůň a na něm jezdec,který měl spoustu tržných ran a rameno prostřelené šípem.
V očích všech přítomných se ukázal děs a strach.Královna se okamžitě pomocí kouzla přemístila k jezdci a pomohla mu dolů.Lrax a Treisy se k nim okamžitě rozeběhli.Královna mu osobně pomohla na nohy.Později ho přebrala Treisy a Larax.Královna pokynula aby oslavy pokračovaly,nikdo se však na to necítil.Koukali se do poslední chvíle,kdy královna,Larax a Treisy zmizeli za stěnami paláce...
Královna je zavedla do místnosti velké asi jako Treisyin pokoj.Položili tam jezdce do načechrané postele a královna mu nabídla že mu vyndá šíp,uzdraví ho a on jim naoplátku řekne proč přijel a co dělá.Jeudec jí odpověděl
"Řekl bych vám to stejně..."
Kálovna ulomila hrot šípu,který trčel na druhé straně ramene.Jezdec bolestivě zaklel.Pak královna začala opatrně šíp vytahovat.Při tom jí jeho krev potřísnila šaty.On jen tiše sténal,nevydal zvuk hlasitější než kočičí zamňoukání.
Právě když královna šíp vytáhla otevřely se dveře a z nich vyšel velký,bílý tygr a koukal na ně hnědožlutýma očima.
Jezdec sebou nepříjemně škubnul,ale Treisy promluvila
"Neboj se je to přítel neublíží ti...!"
Sillar se posadil u dveří pozorně na ně koukal.
Královna položila svou stuhenou ruku na ránu od šípu a zamlulala něco jako Uzdrav a zacel kůži.
"Tak..."posadila se na zem,v šatech potřísněných krví "teď nám řekni co se děje!"
"Díky..."vydechl "Nejprve vám řeknu své jméno.Jmenuji se Leroj.Jsem...nebo byl jsem osobním komorníkem a ochráncem krále trpaslíků..."rozklepal se a do očí mu vtrhly slzy "Jsem jeden z mála,který přežil válku s Moritexovými jednotkami na Trpasličím vrchu..."rozplakal se "Trpasličí vrch je dobit!Trpaslíci jsou ztraceni...A král trpaslíků je mrtvý..."
"To ne...."šeptla Ismeni "To ne!Ten zatracený bídák!"zařvala
"Laraxi!Treisy!okamžitě ven!Chci být tady s Lerojem sama!"
Treisy kývla a vstala,podívala se ke dveřím a ani si nevšimla že Sillar někam zmizel.
Šla tedy ke dveřím a Laraxe měla v patách.Podržela mu dveře,které pak zavřela.
Šli tiše ani jeden nepromluvil.Až nakonec se Treisy usmála se podotkla
"Říkal si že na výcvik budu mít šest měsíců,proč tak brzy pojedeme pryč?"
"No...zjistilo se že se Moritexovy vojska hojně rozýrůstají...Proto ti zkušenosti budou do hlavy vštípeny kouzlem..."
"Aha..."přikývla,že to chápe "Poslyš ten Trpasličí vrch byl pro mámu tak důležitý?Já jen že tak vybouchla..."
"Jo byl..."přitakal "Měli jsme tam spoustu spojenců...Divil jsem se že padl..."
Došli před Treisyin pokoj,Larax se jen usmál...pak pokračoval dál v dlouhé chodbě plně dveří...