Wyrda - Sariel

Anotace: Sariel(příkaz boží) - těsně spolupracuje s Raguelem, je mu dána role rozhodčího osudu andělů, kteří zbloudili z boží cesty. On je andělem znalosti, andělem smrti, a jeden z vedoucí v nebeských armádách.

Stál tam na kopci, kde nikdo není. Sám. Opuštěn. Jemu to ovšem nijak nevadilo, chtěl být sám. Musel přemýšlet. Čeká ho důležité rozhodnutí.
Jeden z nových andělů, mladičký Migelos, byl sveden z cesty Světlých andělů a vydal se po té klikatější, temnější cestě. Cesta Padlých.
„Sarieli!“ ozve se za ním jemný mužský hlas. Snad by se dal přirovnat k hlasu chlapce. Tento líbezný hlas pozná kdykoliv. Michael.
„Už je na čase, abys rozhodl o osudu Migelose.“
„Já vím.“ Se smutným úsměvem odpoví Sariel. „A to je to, co mne trápí. Je tak mladý a už zhřešil. Myslíš, že tu temnou cestu zvládne? Mám ho nechat? Třeba se jednou navrátí.“
„Je těžké rozhodovat o osudu jiných, ale někdy je to nezbytné.“ Moudře odpoví Michael.
„Máš pravdu.“
Sariel se naposledy usměje na druhého anděla a vzlétne vzhůru. Je očekáván jinde. Na důležitějším místě…
„Vítej Sarieli, vítej.“ Volá na něj od brány Raguel. „Jsi očekáván.“
Anděl pokyne hlavou na pozdrav a vejde do obrovské zlaté brány. Sídlo vrchních andělů. Vše zde působí tak dominantně, skvostně a čistě. Ráj Světlých andělů.
Pohlédne na krásný bílý palác. Tak skutečný a přitom jakoby ani neexistoval. Tvořen z lehkých oblaků, z představ a snů.
Kráčí dál cestou, přímo k té kráse před ním. Kráse, kde ho čeká nelehké rozhodnutí. Není to poprvé, co váhá. Nebylo by to poprvé, co by litoval svého rozhodnutí…
Už několikrát si říkal, že by bylo lepší, kdyby jeho roli převzal někdo jiný, ale ví, že není jiná možnost. On je andělem, kterému je dána role rozhodčího osudu andělů, jenž zbloudili z boží cesty, z cesty Světlých.
Projde dveřmi do sídla a ocitne se v ohromném, impozantním sálu. Kráčí dál plným sálem. Kdykoliv kolem někoho projde, pokyne na pozdrav, ale s nikým se nebaví. Jeho cíl je jindy. Hlouběji v sídle.
„Počkej chvíli.“ Upozorní ho Raguel, který se objeví přímo před ním. No ano, ten starý (i když vypadal jako mladík) holomek se rád vytahoval.
Raguel vejde do síně a zavře za sebou dveře. Brzy i on bude vyzván dovnitř. Brzy, tak brzy.
Nešlo by to odložit? Asi ne, že se tak ptám.
Dveře se znovu otevřou a on může konečně vejít dovnitř.
V síni není moc andělů. Snad jen třicet. Společně tvoří kruh. Uvnitř nervózně postává Migelos, rozhlíží se kolem a čeká, co se stane.
Všichni Sariela pozdraví, on jim odpoví.
Může se začít.
Začne diskuze. Místy ostřejší, ale jinak klidná. Sariel tiše přihlíží a poslouchá názory ostatních.
Ano, oni mu nechtějí dát šanci. Přesně, jak si myslel. Oni nechtějí Padlé anděly, ale cožpak to nechápou?
Mnohým z nich je trnem v oku, neboť s nimi nesdílí stejné názory a vždy rozhodne jinak, než-li oni chtějí.
Snad většinou spravedlivě.
A co dnes?
Volba je těžká.
Mladý Migelos se nechal zlákat od ostatních Padlých andělů na jejich stranu, ale přesto Sariel věří, že v něm je stále svit Světlých…
V síni nastane hrobové ticho, všechny pohledy ulpěly na něm.
„Sarieli, slyšel jsi názor všech, který hovoří jasně, ale přesto je volba na tobě.“ Promluví Raguel.
Uposlechnout? Dát ho odpravit? Nikdy.
Jen ať si mě nenávidí.
„Dejme mu šanci.“ Slyší, jak se mu dere z úst.
Ozve se nesouhlasné mumlání, ale on řekl jasně. On rozhoduje o osudu andělů, kteří sešli z boží cesty.
On, Sariel….