Krásná elfka - dvacátá osmá kapitola - Tři přívěsky

Anotace: Omlouvám se sem nemocná,včera nebyl čas :(

Treisy se rychle převlékla do košile a ulehla do postele,radši hned zavřela víčka,aby se na zítřek pokud možno co nejlépe vyspala.Za chvilku už spala tvrdým spánkem.

"No tak!Musíte vstávat!"Lissa s Treisy lomcovala,ale ta se ne a ne probrat.Když uý to Lissa vzdávala Treisy otevřela oči a rozespalým hlasem zívla:
"Co se děje...?"
"Musíte vstávat!Nesmíte být unavená!"řekla Lissa a úlevou že se jí podařilo spáče probudit si oddychla.
Treisy ještě chvíli mžourala v posteli a pak se vyškrábala z postele.
Znovu zívla a podívala se do okna.Venku byla ještě tma.Na nebi byl vidět jen měsíc a pár hvězd.
Když pak očima pátrala po pokoji zjistila že na stole má obrovskou mísu ovoce,nevěřícně se podívala na Lissu a hlasem plných obav řekla
"Nechcete po mě abych to všechno zhltla že ne?"
Lissa se usmála a kývla
"Jistě že to musíte sníst!Bůh ví kdy se potom probudíte!"
"Ale...maminka říkala že budu spát tak den!"namítla Trei
"Možná den,možná týden!Nikdo neví kdy se probudíte!"
Treisy šla tedy ke stolu a pomalu začala jíst.Nejdřív snědla nakrájené kousky jablka,potom se pustila do meruněk a broskví,dál do sebe nacpala mandarinky a nakonec musela sníst i její neoblíbené,hořké nazelenalé bobule.
"Tak...a teď se jděte vykoupat!Já to zatím odnesu."
Treisy kývla,vzala si ze skříně oblečení a odpochodovala do koupelny,kde už na ni čekala horká lázeň a ručník.
Vlezla si do vany a na chvilku ještě zavřela oči.Když však pochopila,že by to tak mohlo už zůstat až do svítání okamžitě se začala mýt.Za chvíli už byla v pokoji,oblečená,učesaná a připravená.
Rozhodla se už nebude čekat na Lissu a prostě půjde k matce.
Otevřela dveře a vzápětí zjistila že nikde nejsou slyšet žádné kroky,že nikde nejsou slyšet žádé hlasy.Uvědomila si že celý zámek musí ještě spát.Potichu přešla chodbu a zaťukala na bílé dveře ze kterých se posléze ozvalo "Dále!"
Treisy tedy vstoupila a poklonila se matce,ta se usmála a zeptala se
"Dnes je tvůj velký den!Jsi připravená?"
Treisy kývla
"Dobrá...pak můžeme jít."
Treisy přidržela Ismeni dveře a pak vyšla ze ní.Šly vedle sebe,ani jedna celou cestu do sklepení nepromluvila.Treisy se honilo hlavou pár otázek,jaké to asi bude,bude to bolet?Kdy se probudí?
A Ismeni se hlavou vířily jen obavy.Měla těžkou hlavu už z toho že to bude velké ryziko,velká zkouška pro její dceru.Bála se.
Ani ne za pět minut došly k velkým dřevěným dveřím na které Ismeni třikrát zabušila pěstí.Dveře se za malou chvilku otevřely a Treisy a královna vešli do neútulné místnosti.Místnost byla vyložena žulovými kameny,neměla okna a světlo tam plálo jen z několika svící.
Uprostřed místnosti bylo křeslo,dříve asi potažené sametem,teď bylo ošoupané a staré,bylo na něm vidět že už má několik desetiletí za sebou.Okolo křesla byly čtyři židle.Tři z nich už byly obsazeny,ta poslední patřila Ismeni.
Na židlích seděli dva muži a jedna žena.Všichni byli oblečeni v bílých tunikách a v rukou drželi jakési přívěsky na slabém,stříbrném řetízku.Každý přívěsek byl jiný.
První nejstarší starý muž držel přívěsek,který znázorňoval kruhový ornament a uprostřed něj byl trojúhelník,tučně vrytý do ornamentu-moudrost
Další muž držel přívěsek s dvěma skříženými meči-umění boje
Hubená žena s ostrými rysy držela v ruce masivní přívěsek který znázorňoval dva blesky,jeden byl ze stříbra a zářil jako měsíc,druhý byl ukovaný z černého kamene-magie a umění kouzel.
Pak Ismeni položila ruku na Treisyino rameno a obě šly k nim.Treisy se snažila pohodlně usadit do křesla,aby to tam snášela co nejlépe.
Nejstarší muž počkal až se královna usadí a pak zaburácel hlubokým hlasem
"Můžeme začít?"
"Ano...Torne...začneme..."povzdychla si Ismeni a otočila se na Treisy
"Vyhrň si rukáv,kde máš vryto naše znamení a zadrž své výkřiky prosím..."Treisy nejistě kývla,ale zároveň v ní hrklo :zadrž své výkřiky...Bude to bolet!uvědomila si.
Vyhrnula si tedy rukáv a na ruce se jí už automaticky objevilo znamení.
Chvíli na to jen tak zírali a pak její ruku uchopila studená ruka Ismeni.Treisy cítila že se jí trochu třese,ale sama měla co dělat aby se neroztřásla celá.Nebála se toho že už se nikdy neprobudí,nýbrž se bála že lid už nebude mít naději,že už nikdy neuvidí svoje blízské,že nikomu svým návratem nepomohla.
Ismeniina ruka sevřela ruku Treisy ještě víc.Pak jí na znamení položila žena svůj přívěsek a cosi zamumlala.
Ruka začala Treisy nepřirozeně pálit a ona cítila že je trochu mimo sebe.Zárověň cítila že sevření Ismeni jí dodává sílu.Když jí však na přívěsek magie muž položil přívěsek umění boje,cítila že už není sama sebou a že upadá kamsi do temnoty,královnina síla ji,ale stále držela při malém vědomí.Poslední přívěsek jí zbavil vědomí úplně.Ležela v prázdném prostoru a všude kolem byla jen tma...