Krásná elfka - třicátá kapitola - Zrada

Anotace: Zase omluva za gramatiku...Já už prostě jiná nebudu... :D

Hned po snídani ve velké síni Treisy navštívila Hedvika a konečně i zdravý Telkin.Oba se usmívali a Treisy byla ráda že je vidí zase spolu.
Proto se také usmála,jen ze slušnosti.Nebylo jí zrovna do smíchu.Ten okamžik,ta malá chvilka,která rozhodne o jejím osudu.Teď když věděla že je mnohem silnější než dříve doufala,že Okamaru se také zlepšila.Doufala že ani jedna z nich nezemře.Teď toho starce,který jí řekl pravdu považovala za blázna,ikdyž mu byla vděčná.Chtěla,aby ten okamžik kdy se jejich meče dotknou nenastal,ale zároveň věděla že se tomu nevihne.Smířila se tedy s tím že v boji nebude mít navybranou,moc dobře věděla že vlčí lidé jsou čestní,ale podlí a mnohdy by pro vítězství udělali cokoli!Proto si vložila do paměti jen jednu větu Buď já a nebo ona!.
Hedvika a Telkin se jí hluboce poklonili a Telkin dodal:
"Jsem rád že tě vidím..."
Treisy přikývla
"I já!Jsi už dostatečně vyléčený?"
"Jistě"přitakal
Hedvika se usmála
"Pojede s vámi!"
Teď Treisy dokonale zmátla
"Kam?"zeptala se
Hedvika zkřížila paže a přeměřila si ji nevěřícným pohledem.Najednou to Treisy konečně docvaklo "Aha.... už vím..."usmála se a dodala "No...tak zatím ahoj...musím najít Sillara!"
"Tobě to ještě neřekli?"povytáhla obočí Hedvika
"Co by mi měli říkat?"
Hedvika se na ni podívala velmi vážným pohledem a trochu nerozhodně řekla...
"No víš...Já...nejsem ta zprávná osoba,která by ti to měla říkat...Vlastně se divím proč ti to neřekl Larax..."odmlčela se
"Tak sakra co se tu děje?"vylítla rozčíleně Treisy
"No...ono totiž..."začal Telkin
"Řekněte mi to!"křikla samým rozčilením
"Dobrá...dobrá jen se nerozčiluj!" řekla Hedvika "Jde o to že...Tygři se přidali na stranu vlčích lidí...Víc ti toho nepovím!"
Treisy jako když v ní propukla bouře se rychlými kroky vidala k Laraxově ložnici.
"Jak mi tohle mohl zatajit!?"mumlala si cestou "Vždyť je to pro mě důležité!Byl se mnou ještě před ním!"
Zastavila se před bílými dveřmi na,které začala bušit.
"Co se děje!?"ozval se Laraxův rozrušený hlas.
Otevřel a když viděl výraz v Treisyině obličeji raději ji vtáhl do pokoje.
"Tak povídej!Co sem zase provedl?"
"Provedl si to že,si mi neřekl o tygrech!"zasyčela
"Já...já...chystal se se k tomu až večer-"
"Jak si sakra mohl!"nenechala ho domluvit "Vždyť Sillar byl můj nejvěrnější přít-!"Teď ji zase nenechal domluvit on
"Jo?Přítel vážně?To by tě tu asi nenechal a nezradil tě!"
"Jak sakra můžeš vědět že šel dobrovolně!"bránila Sillara
"Tak hele!"křikl rozčíleně "Žila si s tygrama patnáct roků!Tak mi teda řekni:Viděla si někdy nějakého z nich jak dělá něco nebrovolně?!Viděla si někdy jednoho že zradil ty u,kterých se narodil?!Víš vůbec co sou tygři zač?Víš vůbec jak se do Adliady dostali?!"poslední věty už řval
Treisy sklonila hlavu a šeptla "ne..."
"Tak vidíš!"zařval
"Ale vím že Sillar takový nebyl!Nikdy!Nešel se mnou jen proto aby mě chránil!Byl to přítel!"zařvala
"Si naivní..."uchechtl se "Nebyl to přítel!Nýbrž to byl zrádce!Byl to ten,který byl celou dobu ve spojení s Vlčími lidmi!A když se tu objevila jeho smečka,zmizli!"sykl a dodal "To si přece viděla nebo ne?"
Treisy přikývla a v pokoji se rozhostilo ticho...Když se po chvíli Larax ozval klidným hlasem s Treisy to poněkud trhlo
"Vím...měl jsem ti to říct...Ale chtěl sem počkat do večera...Věděl jsem že by si celý den byla rozčílená..."
"Ach jo..."hesla a svezla se po dveřích a až na zem.
Larax se na ni soucitně díval a pak se ji snažil utěšit
"Vím jak se cítíš..."
Jenže ona zakroutila hlavou a tiše řekla
"Ne...nevíš...Nevíš...jak mi je...byla jsem s ním celý život...byl můj přítel moje opora...ve všem...Otec mi ho dal k prvním narozeninám...Vyprávěl mi že,když mi ho dal,byl dvakrát větší než já..."usmála se a pokračovala "Vycvičovali nás společně,vyrůstala sem s ním...nemyslela sem si že to takhle dopadne..."zakroutila hlavou a podívala se do ostrého slunce.Nevnímala Laraxe a přemýšlela o Sillarovi...

Za hranicí s Elfskou zemí a ještě o několik mil dál,se do toho slunce díval,velký bílý tygr s hnědožlutýma očima.Hlavou mu probíhalo mnoho okamžiků,které prožil s tou co jí měl věrně sloužit.
"Proč mi to dřív nevadilo?Proč jsem jim podával informace a nevadilo mi to...Pro to teď tak bolí...?"vrčel a za ním se ozvaly kroky.
"Taky jsem se dlouho ptal sám sebe...proč to tak bolelo,když odešla.Nakonec jsem dospěl k tomu že to jednou musela udělat.Sillare jsi z jednoho z nejšlechtěnějších rodů bílých tygrů,víš že jednou jí jednou svou zradu zaplatíš jak bude potřebovat,protože a to ti povím ten,kterého jsi měl rád nikdy z tvého srdce nezmizí...Proto tě to tak bolí...Teď bys měl jít do Moritexova hradu je daleko a musíte tam být všichni dřív pro jistotu!Tady se svede bitva,která se zapíše do dějin buď jako naše prohra nebo výhra..."
"Dughane...asi máš pravdu..."přisvětčil Sillar a díval se do slunce,poté se zvedl a šel k připravené jednotce v čele s královským poslem.V duchu si svými činy nebyl jistý,ale věděl že ať už udělal rozhodnutí dobré nebo jednou se mu vrátí...

Treisy se stále dívala do slunce,až po několika dlouhých hodinách jí Larax vyzval
"Je čas na poslední oběd...Tak pojď"
Treisy se nadechla a vstala "fajn...pak se půjdu prospat...potřebuju si urovnat myšlenky..."
Larax kývl a pomohl jí vstát.Pak oba společně mlčky kráčeli do velké připravené hodovní síně.
Síň byla ještě ětší než se zdále dříve...Bylo tam několik obrovských stolů a k nim zasedali elfové,ale i lidé občas tu a tam byl nějaký trpaslík.
Treisy usedla po pravici Ismeni,která už seděla v čele největšího stolu.Jakmile přišli poslední opozdilci Ismeni promluvila:
"Dnes je tohle možná náš poslední oběd tady!Proto chci aby se každý najedl dosyta!Protože večeřet bude každý sám...Budeme se dnes přes noc připravovat na cestu do krajů země krále Oniuse a odtamtud poneseme naši vlajku vztyčenou až k hradu černého krále!A tam s ním svedem závěrečnou bitvu!Takže prosím jezte....v těhle pokrmech je malinko z uzdravovacích lektvarů,takže malé sečné rány by se vám měli zahojit...Ale teď dost o bitvách!Najezte se,napijte se všeho s mírou..."
Treisy do sebe něco málo hodila a pak se rychle a hlavně nepozorovaně proplížila do pokoje.Vykoupala se a ulehla.Myslela na Sillara,na něj hlavně...