Krásná elfka - třicátá druhá kapitola - Tábor

Anotace: .....

"Kdy bychom tam měli dojet?"zeptal se Larax když byli asi hodinu na cestě
"Když pojedeme s krátkým přenocováním,tak zítra odpoledne!"usmála se Treisy a přikrčila se k Briamově hřbetu.
"Akde by si chtěla nocovat?Je nás příliš mnoho abychom se vešli do lesa..."
"A kdo říkal něco o lese?"zeptala se Treisy a zastavila.Hned za ní přibrzdili ostatní a ptali se o co jde.
"Jakou výdrž mají vaše koně?"
"Docela velkou..."ozvalo se z první řady
"Dobrá..."pokývala hlavou a pokračovala "A chtěli byste ještě cestou přespat?"
chvíli bylo ticho,nikdo nechtěl odpovědět.Potom odněkud vyjela vysoká štíhlá mladá žena s velmi dlouhými černými vlasy a jela přímo k Treisy.Od několika vojáků se ozvala nemístná poznámka na dívku.Treisy po nich střelila pohledem a potom už nepřetržitě hleděla na dívku.
Ta k ní během několika dalších minut dojela a podívala se na ní smaragdovýma očima,potom hlasitě a tvrdě řekla:
"Copak nevíš že my sme ta nejlepší jednotka elfských rytířů vůbec?Myslíš že jsme byli vycvičeni jen proto abychom spali někde v lese?Nebo si snad myslíš že potřebujeme odpočívat každou hodinu?MYslíš si snad že jsme úplně neschopní?"
Náhle z vojska vyjel muž,který před tím mluvil s Ismeni a tvrdě dívku uchopil za ruku a vyštěkl na ní
"Co si to dovoluješ?Jak si si vůbec mohla dovolit vystrčit ten tvůj jedovatý jazyk z pusy!?..."
Treisy ho však v jeho běsnění neutvrdila.Překvapivě mile se na dívku usmála a řekla
"No...líbíš se mi...Jakapak se jmenuješ?"
Dívka se na ni podívala přiměřeným pohledem a přiškrceným hlasem ze sebe vydala jméno
"Reisa..."
"Reiso...Nemyslím si že jste neschopní!"zavrtěla hlavou a prudkým,tvrdým tonem dodala "Jen jsem myslela na vaše dobro!Musíte být odpočatí!Vsadím se o co chceš že vy jak jste tady do jednoho jste nikdy s vlčími lidmi nebojovali a tudíž nevíte jak jsou nebezpeční...Pokud budete unavení můžeme se jim rovnou všichni vzdát!"
Reisa se podívala na svého bělouše a sklonila hlavu,Treisy jí bedlivě sledovala a pak zařvala na všechny
"Takže chcete si na Munghanských pláních odpočinout?Nebo pojedete dál?"
Bylo ticho...pak se ozvalo několik vojáků vzadu že by chtěli raději přespat a Treisy kývla a klidným hlasem řekla
"Tak se tedy na chvíli vyspíme..."
Potom otočila Briama a pokynula mu k trysku.Ostatní nezaháleli a jeli za ní.

K večeru dorazili k Munghanským pláním.Treisy ani nečekala že tu bude takový klid.Kočovné kmeny se zjevně seskupily do jednotného vojska s vlčími lidmi,což ji nepřekvapilo,ale spíše zneklidnilo.Věděla že vlčích lidí není tolik,ale nevěděla kolik kmenů jim bude po ruce.
Než šla spát všechny zaopatřila silnými ochranými kouzly.To ji ještě víc vyčerpalo a proto ulehla a spala.
Vzbudila se když ještě byla tma,ale podle zimi,která s ní třásla už muselo být ráno.Vzbudila tedy ostatní a za půl hodiny už vyjeli.
Cestou tam se jí spousta jejich vojáků ptala na to jak vlčí lidé bojují.Ptali se jí i na to jak se proti nim nejlépe bránit,což ona nedokázala říct,protože s nimi nikdy v přímém boji nebojovala...

Sillar seděl u černého trůnu a díval se malým prožkem světla na oblohu.Po hlavě ho hladila ruka,kterou nenáviděl.Moritex ho hladil jemně,ale přesto se ho Sillar bál.Díval se ven,litoval,že není venku s tou,která ho měla nejraději a která mu vždy věřila.Teď si uvědomoval svou chybu.Teď věděl že ji neměl zradit,teď začal litovat.
Přemýšlel co teď asi dělá a jak jí je.Jaké jsou její pocity.Nemohl si zvyknout že místo ní má vedle sebe jejího úhlavního nepřítele...

K táboru vlčích lidí dorazili velmi brzy.Byly asi dvě hodiny po poledni,když všichni seskočili z koní na pevnou zem.Treisy už mohla s jistotou rozeznat celý tábor.Dívala se tam pořád,nepřetržitě až ji z jejich myšlenek vytrhl hlas mladé dívky
"Ehm....Kdy...kdy se začne bojovat?"
Treisy se podívala do sotrého slunce a pokývala hlavou
"Máš pravdu...nemá cenu se zdržovat..."když to dořekla vyskočila na Briama a ukázala na Reisu
"Po dobu co budu pryč dohlédneš na to aby nikdo nejel za mnou,rozumíte!"
"ANO!"ozvali se jednohlasně všichni.
"Dobře..."pokývala a chtěla vyjet.Larax ji však zastavil s Ogoxovou opratí pevně v ruce.Treisy pokývala hlavou a počkala než naskočí.Potom společně vyjeli k táboru.

Dojeli k provizorním branám,kde z koňů seskočili.Srážní je nechtěli pustit dál.Jeden z nich znal Treisy až moc dobře a ona to věděla.Proto se mu zahleděla do očí a usmála se
"Retore...teď jdeme v míru...Až sem přijedeme všichni bude to horší..."
Upřel na ni svoje zelenožluté oko a chvíli si ji prohlížel.Potom zavolal pět dalších lidí,kteří je obklopili.Larax sjel rukou na meč a chtěl ho vytasit,Treisy ho však zastavila.
"Chovej se v míru,nemá cenu v sobě chovat příliš nenávisti..."
Larax kývl a svěsil ruku podél těla.
Retor to pochopil a pokýval.Pak se všichni společně přesouvali táborem až k hlavnímu stanu.Treisy poznávala všechny přítomné a šla s hrdým,vyrovnaným a nebojácným výrazem ve tváři.Chtěla aby všichni viděli jak moc se od nich liší...
Došli ke stanu a Retor všel dovnitř.Hlasy vevnitř utichli a on jim otevřel dveře.
Jak Treisy vstoupila samy od sebe se jí do očí hrnuly slzy...
U velkého oválného stolu stála Okamaru,Dughan,Mariya(její matka) a její bývalá láska Koren.Chvíli na ně hleděla a ani nevěděla jak,ale po tváři jí sjela slza.Larax jí položil ruku na rameno a silně jej sevřel,to ji dokázalo probrat.
Zase nasadila svůj výraz,ale ten se lišil od toho soucitného mnohem víc než si myslela.Okamaru se na ni dívala hnědým a zeleným okem.Mísily se v ní podobné pocity.
"NE-ne musíš skrývat city...Tady ne..."upozornila ji.
Treisy si odteď přísahala že bude pevná jako skála a svoje pocity nedá najevo.
"Musím...protože před nepřáteli se city projevovat nesmí!"
Okamaru na ni hleděla s otevřenou pusou.Dughan jí sjížděl arogantním pohledem.Mariye se hrnuli slzy po tvářích a Koren měl neutrální výraz.Hleděl spíše na Laraxe než na ni.
Tohle ještě malou chvíli trvalo,než Treisy konečně promluvila
"No...ale nepřišla sem si jen tak popovídat při čaji,ale přišla sem vás upozornit na to že pokud prohrajete,vyhyne i to poslední dítě z vlčích lidí...Jak jsem přísahala,vrátila jsem se proto aby to tu srovnala se zemí a to taky udělám!Vím že mi to bude trhat srdce,ale co s tím nadělám.Moritexe budu muset taky zabít!"
Okamaru teď pusu zavřela a její pohled sršel nenávistí,stejně jako ten Dughanův.Larax to celé pozoroval a zjevně se mu zdálo že to přehnala a proto ji chtil pevně za ruku a podíval se na ni
"Nedělej to!To přece sama nechceš...."Hleděla mu do očí a pak se mu v hlavě rozezněl její hlas
"Musím se trochu rozproudit nebo Okamaru nazabiju!"
Náhle Laraxovi ležela na hrdle čepel Dughanova meče.Larax sebou trhl.Po krku mu sjela kapka krve.
Daghan vážně zahříměl mocným hlasem.
"Nedotýkej se mojí dcery,ty lidskej červe!"
Právě v něm totiž propukly pocity a smísily se v jeden-v otcovský pud.Neuvědomoval si že Treisy už jej dávno nepovažuje za otce.
Treisy nemeškala ani minutu a vyslala proti Dughanovi obranou kletbu.Ta ho odhodila dva metry daleko a natrhla mu čelo...