Krásná elfka - třicátá pátá kapitola - Jeden proti jednomu

Anotace: ....

Briam se chtěl rozeběhnout a znovu se bít ve středu celého boje.Jenže to mu překazil jezdec v černo červeném brnění na hnědém koni.Nevypadal vyčerpaně,ale spíše vylekaně.Heyns na Treisy chvíli jen tak civěl a pak pohlédl za ní.Jeho obličej zbrunátněl vzekem.
"TY...kde...kde JE!?"zařval neuvěřitelně naštvaně
Treisy se ohlédla přes rameno a pak znovu pohlédla na něj.Hlasem ve kterém byl výtězný,ale přes to smutný tón řekla
"Je mrtvá...Prohrála..."až teď jí ukápla jediná slza,která spadla na Briamovu hřívu černou jako uhel.
Heynsova tvář byla mokrá od velkých slz.Při svém hlasitém nářku něco koktal.Po další minutě se jakoby znovu zrozený a odhodlaný podíval do Treisyiných očí a ledovým hlasem řekl
"Miloval jsem ji!Stejně jako před lety tebe!Zabilas jí a já ti přichystám stejný osud!"
Treisy na něj hleděla nebezpečným výrazem
"Heinsy...Nemáš proti mě absolutní šanci!Jsem silnější než kdy dřív..."odmlčela se a podívala se na ruku se svým znamením "A pokud jsi mě dřív porazil,teď už se ti to nepovede!Vlivem kouzla mi do paměti i těla vštípily moc,kterou bych se učila kdybych u elfů vyrůstala!Právě teď bych tě mohla zabít jediným gestem,jedinou myšlenkou!Běž a braň svůj lid a nech mě bránit ten můj!"
Heins na ni překvapeně zíral a pak s posměšným úšklebkem řekl
"Dospěla si...Ale zapomeň na to!Okamaru byla moje všechno a ty si jí zabila!Já tě chci zabít taky!JÁ!Mě Moritex odmění za to že ukončím tvůj život!Zabila si jí...Jak si mohla byla tvá nejlěpší přít-"
"Sklapni!"zařvala a vytasila znovu svůj meč "Jak chceš!Šetřit tě ale rozhodně nebudu!"seskočila z Briama a hleděla na něj a on po chvíli taky seskočil.Treisy poplácala Briama po krku a řekla
"Ještě chvíli vydrž..."
On pohodil hlavou a nervozně přešlápl.Treisy se usmála a zašeptala
"Neboj...budu si dávat pozor"

Zase stála v boji jeden proti jednomu a zase bojovala proti příteli,kterého měla ráda.Jeho zloba byla velká a Treisy nevěděla co od má čekat.Ale chtěla jedno,aby to už skončilo.
Tenhle boj s Okamaru a teď i s Heynsem jí způsoboval strašlivá muka.Bolela jí celá duše a její psychika se taky pomalu hroutila.Ale měla pevnou vůli a věděla že bojuje za správnou věc,proto se odhodlala k tomu že Heynse zabije.
Chvíli tam tak stáli a dívali se vzájemně do očí.Pak se Heyns přece jen odhodlal a vyrazil vpřed.Ovládala ho zloba a to jeho technickému umění s meči moc neprospělo.Treisy útok lehce odrazila.
S hlasitým křikem se na ni znovu zaútočil,tentokrát minul.
"Vedle..."hesla Treisy a ani se npohnula.Stál pár centimetrů od ní,kdyby byl v dobré kondici mohl by ji z této pozice lehce zabít.Ale on uskočil stranou a použil útok ze shora.V jednom malém okamžiku čepele obou zařinčeli.Treisy využila příležitosti a levou rukou pustila svůj meč a ten jeho mu vyrazila z rukou.Pak se sehnula dolů a podrazila mu nohy.
Heyns ležel na zádech a zrychleně dýchal.Chtěl se zvednout a sáhnout pro meč,ten mu však Treisy odkopla na metr daleko.Pak mu přiložila meč na hrdlo a zblízka se mu dívala do jeho rozdílných očí.
Jenže on se směšně rozchechtal.Trei vůbec nevěděla co se děje a přimáčkla mu meč ještě více na hrdlo
"Čemu se zatraceně směješ!?"
"Jak si hloupá...pane bože si stále tak naivní jako tenkrát...Hloupá husa..."vydával ze sebe v záchvatu smíchu.Pak se vzpamatoval a zařval "TEĎ!!!!"
Stála a dívala se okolo.Náhle z vřavy vyletěl černý šíp,kterého si navšimla.Nevěděla o něm.
Šíp se rychlostí blesku hnal přímo na její srdce!Potočila a teprve teď ho uviděla.Bylo ale příliš pozdě na to aby něco udělala.Šíp jí zks nazkrs proťal levé rameno.Treisy zahalila nezkrotná bolest a zlost.
Bolestí zařvala a nenávistně se na něj podívala a zařvala
"Ty zrádnej hajzle!"na to jedním máchnutím meče ho zabila.
Při tom si nevšimla dalšího šípu,který jí proťal to samé rameno o pár centimetrů vedle.Potom z bitvy vyjel Dughan a v ruce třímal velký černý luk a dlouhý černý šíp.Z očí se mu valily slzy,když namířil třetí šíp přímo na její srdce.A pak šeptl
"Zabila si Okamaru i Heynse...co od tebe ještě můžeme čekat!?Raději tě zabiju teď než aby si působila další-"
Nedořekl to protože jeho břichem projela čepel středně silného meče.Krev stříkala všude.Pak klesl k zemi.A když padal k zemi,šíp přece jen vystřelil.Ale až někde u země.Treisy už neměla sílu ani se pohnout.Třetí šíp se jí bolestně zabodl do stehna,klesla na kolena a opírala se o svůj meč.V té samé chvíli kdy vykřikla bolestí Dughan těžce dopadl na zem a za ním se objevil Larax.Obličej měl samý šrám,ruku měl poraněnou,ale přesto se k ní rozeběhl.
Pevně ji sevřel v náručí a tiše řekl
"Vyhráli jsme...A je nás mnoho,kteří přežili..."
Treisy se usmála a po tvářích jí sjely slzy bolesti a zároveň štěstí...