Krásná elfka - třicátá devátá kapitola - Den

Anotace: ...................

Jakmile Treisy opustila Ismeniin pokoj královna ještě chvíli vyčkávala,pak se zvedla šla k pokoji s postříbřenými dveřmi.
Zaťukala a zpoza nich se ozval ponurý hlas
"Dál..."
Ismeni vstoupila.U okna seděl úplně zhroucený mladý muž s hlavou zarytou ve svých dlaních.
"Laraxi...."promluvila tichým hlasem
Larax zvedl oči a ironicky se usmál
"I elfská královna je mi bližší než vlastní otec...."
Ismeni na něj pohlédla vážným pohledem a zakroutila hlavou
"To neříkej..."
"Je to pravda...Už jsme doma skoro přez dvě hodiny a on se mi ani jedinkrát neukázal...Neviděl jsem ho už nekolik měsíců..."
"Má...má moc práce...určitě"snažila se ho povzbudit
"Jo...takový práce že pije víno a .....no to je jedno..."sykl a podíval se na ni uslzenýma očima "Tak co potřebuješ královno?"
"Já....chtěla jsem se tě zeptat kde jsi byl...Treisy říkala že když si jí zachránil život -za co ti děkuji - tak když se probrala si s ní nebyl!"
"No...to je právě to...Já jsem zničil tábor vlčích lidí a vše co v něm bylo...To mě tíží jako ten největší kámen ze všech..."
Ismeni pokývala hlavou a dodala "No..nebudu tě rušit...asi potřebuješ být sám..."otevřela dveře ale Larax ji zastavil "Já...chtěl bych se ještě zeptat na jednu věc..."vstal a čekal na královninu reakci.
Ismeni se zastavila a zvřela dveře "Budiž,budeli to v mích silách,odpovím ti..."
Larax tedy poněkud nejistě začal
"Já...chtěl bych se zeptat...Nevíte něco o elfovi jménem Daltarn?"
Ismeniiny oči se smutně dívali do okna...teprve až pak královna řekla
"To jméno...říká se že jeprokleté...V mém království byli jen dva muži toho jména,teď už to jméno nosí jen jeden chlapec.Jeho rodinu zabili Moritexovi vojáci a proto se dal do služby k vojsku...Je jedním z nejlepších bojovníku...Ale proč se na něj ptáš?"
"Ismeni,znáš ho osobně?"
Ismeni pozvedla pravé obočí a zakroutila hlavou
"Ne...jen tohle jsem o něm slyšela...Ale pročpak tě taky zajímá...?"
"Mě ani ne..."podíval se ven z okna na tmavě modrou na které zařil stříbrný měsíc "Ale...Treisy...ona se s ním nějak moc-"
"Naprosto ti rozumím !"usmála se Ismeni a dodala "Jen se neboj myslím že je to dobrý kluk..."na to se otočila a nechala tam Laraxe samotného...Když se nehlučně zavřely dveře Larax se zamračil a sám pro sebe si řekl "Jo dobrej kluk...pche...jak se před ním natřásá...!"zvedl oči v sloup a šel si také lehnout....

Ráno se Treisy probrala pozdě...bylo už skoro poledne,když ji probudilo pár Lissiných připomínek.
Zvedla se a oblékla si znovu své brnění,čistou košili a kalhoty na,kterých nebylo ani znát že před několika hodinymi byla ve středu krvavé války.
Hodila do sebe něco málo jídla a vydala se vyhřebelcovat Briama.
Černý kůň stál ve stájích poklidně.Neměl žádnou vodu,tak mu pro ni došla a vzala mu ještě koš sena.
Když on žral Treisy mu kartáčovala jeho nádhernou uhlovou srst a vzpomínala na to když jí s tím pomáhal Sillar.A při té vzpomínce se jí vybavil sen,který se jí onehdy zdál...
Sillar stál několik metrl od ní...Jeho tělem procházely řetězy a hrůzostrašně řinčely.Nemohl se k ní dostat blíž a pak...
"Treisy...?"ozvalo se za ní a ona vylekáním až nadskočila
"Eh...to jsi ty...!"řekla vylekaně
"Vystrašil jsem tě?"zeptal se tmavovlasý elf
"Jo vystrašil..."řekla a oddechla si
"Tak to promiň...to jsem nechtěl..."řekl a provinile se na ni podíval "Nechceš pomoct?"
"No...když ti to Briam dovolí tak klidně i jo..."
"Určitě...já to s koňmi umím...!"vytahoval se,ale Treisy věděla že Briam ho k sobě nepustí ani na metr!
A Opravdu...Jak Daltarn překročil metrovou hranici Braim zle zařechtal a hodil ocasem.
"Nelíbíš se mu..."řekla
"Jo...to koukám..."řekl překvapeně "No...nechceš se jít projít?"
Přikývla.Šli se podívat na koně ve stájích.Bylo jí s ním příjemně aspoň do té doby než u Ogoxova boxu potkali Laraxe.
Když je viděl zrudl zlostí a raději se otočil a dělal že je nevidí.Bolelo ho když ji viděl s jiným.Ale ona to vůbec netušila
"Ahoj Laraxi..."ozvalo se za ním,ten hlas ho přímo bodl do srdce.Nebyl schopný nic říct...Nakonec ze sebe vydal jen takové ponuré
"Ahoj..."
Daltarn už ji tahal někam jinam.Treisy ale poznala že s Laraxem není cosi v pořádku,v žádném případě ji ale nenapadla že by příčinou jeho chování mohla být ona.
"Kdy se vlastně pojede?"zeptala se Daltarna když seděli na zábradlí kameného balkonu nad lesem.
"No...mělo by se jet už zítra ráno...Cestou k Moritexovi musíme nabrat potřebné síly..."
Treisy pokývala hlavou a podívala se na slunce,které se právě zklánělo za vršky stromů
"Nádhera že?"řekl Daltarn a hleděl na něj také
"Jo..."přitakala