Krásná elfka - čtyřicátá třetí kapitola - Hranice

Anotace: ......................

Projeli překrásnou krajinou Oniusovy země.Když k večeru konečně dorazil poslední oddíl vojáků na hranice Moritexovy země mohli se konečně utábořit.
Treisy však musela ještě k velkému ohni,kde se měli sejít všichni velitelé,aby se dohodli jakou rychlostí pojedou.Bylo jasné že vojáci,kteří jdou po svých nebudou tak rychlí jako koně a bude jim to trvat déle.
Treisy se usadila u ohně a dívala se jak plameny mlsně oblizují dřevěné větve.
Pak se tam objevili několik dalších elfů a lidí a usadili se kolem ohně.Zanedlouho se dostavila Ismeni a král Onius.
Ismeni se posadila,král však zůsatl stát.
Opožděně přišlo dalších několik mužů.A usadili se kolem ohně.Onius nahlas zakašlal a chraplavým hlasem řekl
"Takže...Jsme na hranicích....A...ve vzduchu visí jediná otázka" znovu zakašlal "Možná tak polovina z vás velí oddílům,které mají koně.Ale co ti,kteří mají oddíli pěší?Je možné že ty se tam dostaví až za týden nebo klidně i dva,pokud jezdci pojedou rychle.A když pojedou příliš rychle,proto chceme najít nějaké vyhovující řešení..."
Treisy se zamyslela,napadlo jí že by se mohli hromadně teleportovat až na místo...Ale to by bylo hrozně únavné.Ale myslela si že by to mohl být dobrý nápad.
Než však stačila cokoli namítnout ze tma se ozvaly kroky.Za chvíli se v záři velkého ohně objevila Laraxova tvář.
"Volal si mě?"zeptal se navrle a rozmrzele pohlédl na svého otce
Onius přikývl "Ano,chci znát tvůj názor,jak bychom dostali pěší oddíly k pevnosti Moritexe!"
Larax se ironicky usmál a podíval se po všech co tam seděli,jeho pohled se nakonec na Treisy,která okamžitě uhnula a koukala na zem před sebe.Larax pak pohlédl otci do očí a řekl
"Myslim že přetransformovat je,by bylo nejlepší řešení."
Pak se otočil a odešel tmou někam jinam.
Treisy se podívala na Ismeni,vypadalo to že velice přemýšlí.Nakonec přikývla a dodala
"Myslím že Larax má pravdu,bude to nejlepší řešení."
"Takže já s tím taky souhlasím!Má někdo otázky?"zazněl hluboký hlas Oniuse
"Kdo použije tak velké přemisťovací kouzlo?Říká se že kouzlo bere energii a dokáže i zabít..."ozvalo se odněkud
"Já a moji kouzelníci..."řekla Ismeni,zvedla se a honem odešla.
Treisy chtěla jít za ní,ale ona se jí okamžitě ztratila ve tmě.
Vstala a odešla tím samím směrem kterým přišla.Ve tmě nebylo vidět na krok "světlo...!"zašeptala a v ruce se jí objevila malá koule,která jí svítila na cestu.Cestou viděla spoustu vojáku,kteří už tvrdě spali a nebo si mezi sebou cosi šuškali.
Za chvíli dorazila k Briamovi uvázaného s ostatními u dlouhých kůlů.
Sundala si ze sedla velkou černou deku a rozložila si ji kousek dál.
Položila se na záda a s rukama za hlavou sledovala noční oblohu,zakrytou mraky.
"Tady si....hledám tě už jak dlouho..."
Prudce se otočila a za ní se na ni usmíval černovlasý elf se svíčkou v ruce.
"Daltarne....co se děje?"zeptala se překvapeně
"Nic...jen jsem chtěl vědět jak se máš?"
"Špatně..."sykla
"JAk to?"
"Dělá mi strarosti královna..."
"A proč?"
"Protože Larax navrhl že můžeme pěší oddíly přenést až tam.A někdo tam říkal že přenášecí kouzla ubírají energii člověku a ten po vysílení umírá...Mám strach"šeptla
"Nemáš proč se bát...Ismeni je velká kouzelnice,pokud jí bude za zády stát několik kouzelníků tak to přežije v plné síle..."
"Říkáš ty..."
"A já se nemýlím..."řekl obratně
Ironicky se usmála
"To říkáme všichni...."
Daltarn se usmál a řekl
"Mluvil jsem s Laraxem...už vím co se stalo..."
Treisy přihmouřila oči
"No a co jako?"
"Nic....jen že on to udělal schválně..."řekl na Laraxovu obhajobu
"A od kdy ty ho bráníš?"sykla
"Já ho nebránim!"namítl
"NE...."řekla ironicky a znovu si lehla.Daltarn ještě něco říkal ale jí to bylo už jedno...Dívala se na ustupující mrak a na prosvítající měsíční svit.
Potom usnula lehkým spánkem...