Krásná elfka - čtyřicátá pátá kapitola - Záhadná jeskyně

Anotace: .......................................................

Gäron letěl rychle,země pod nimi jen rychle ubíhala.Avšak Treisy už poznala že dávno nejsou v zemi Oniuse...Všechno tam vypadalo jako by to bylo něčím otrávené,rostliny už neměly takovou zářivou zelenou barvu,nýbrž byly hnědozelené....Půda byla neupravená a nesčetněkrát bylo vidět i ze vzduchu že tamtudy denně prochází průvod lidí.
Pole nebyla tak dobře obdělávána.Byla zarostlá plevelem nebo trávou,jen na pár vyjímkách by se dalo cosi vypěstovat.
Na cestách,které se pod nimi klikatili byly vidět velké stopy-nejspíše draků.
Nad všemi lesy,které přeletěli se vznášel mlžný opar,který měl zrůdy,které tam žili ochránit před světlem.
Dokonce jejich cesta vedla přes doly.Pod nimi se to jen hemžilo lidmi,ikdyž z jejich výšky je viděli asi jako mravenečky...
Pak se už před nimi začala čím dál víc přibližovat Černá skála u níž stála ona osudná pevnost.Už z dáli bylo vidět že kolem pevnosti je černá mrtvolná mlha.
Náhle Gäron zastavil a jen se vznášel na jednom místě.
"Co se děje?"zeptala se ho nervozně
"Tvůj přítel...Taky zastavili!"řekl
"Leť k nim!"řekla mu
Gäron se podle jejích příkazů stočil doleva a vznášel se těsně u boku druhého draka,který se tvářil vyplašeně
"Co se děje!?"zařvala aby jí slyšel
"Tady se musíme rozdělit!"ozvalo se z hřbetu druhého draka
"Dobře!"zařvala a přikázala Gäronovi aby letěl vysoko a směrem ke skále.
"Hodně štěstí Treisy...."díval se za ní a pak poručil drakovi,aby se stočil doprava.
Treisy se přitiskla k sedlu,protože ve vyších výškách už byla poněkud vetší zima.
Drak po chvíli začal neslyšně a pomalu kroužit nad velkou,černou pevností,která byla vystavěna těsně u skály a na vysokém kopci...
"Snes se níž!"přikázala mu
"To bude příliš nebezpečné!"řekl
Něco si zamumlala a řekla "Teď už ne!Jsme neviditelní,takže sleť níž....tohle kouzlo je moc mocné nevím jak dlouho ho dokážu udržet...!"
"Nevím jestli je to dobrý nápad,ale budiž...Aspoň zemře se ctí!"řekl a snesl se těsně nad nejvyšší vež Černé pevnosti
"Ještě!"
Snesl se ještě níž.
"To stačí..."řekla
Drak kývl hlavou a byl ve stále stejné výšce.Treisy se rozhlížela po pevnosti,většinu její rozlohy tvořila jedna velká budova,ke které bylo přistavěno i několik věží.Zbytek pevnosti pak tvořily kasárny a malé předměstí na němž žili nejspíš sluhové...
Její pohled upoutal právě vycházející skupina lidí(nejspíš).V jejich čele kráčela osoba s tmavě fialovou kápí,která zářila jako drahokam.
Treisy si jeho kápi zapamatovala moc dobře,byl to ten muž,který tenkrát byl se skupinou netvorů-ten muž,který je sledoval a ten muž,který zapálil Runakh a zranil Telkina...
"Mohla bych ho jedním kouzlem zabít..."usmála se
"To nedělej..."
"Proč?"
"Protože on o nás ví..."
"Cože?!"
"Ano...on cítí moji přítomnost...Ví že tu jsem!Doufal jsem že on už tu není,ale bohužel...!Určitě už o nás ví...jen nás nevidí..."řekl a nadechl se "Měli bychom jet pryč..."
"Souhlasím...Leť zpátky k hranicím...!"
Když se však otočil uviděli v dálce rozmazaný tmavý flek
"To je určitě Larax...!"sykla
"Mohl by to být on!Ale raději nás nech ještě neviditelnými...Tady nikdy nevís...!"řekl drak a letěl obrovskou rychlostí k tomu fleku...
Když se přiblížili blíž,uviděli že Treisy měla pravdu.Na hřbetě zeleného draka seděl tmavovlasý muž a rozhlížel se kolem.
Treisy opět něco zamumlala a před Laraxem se objevil Černý drak na kterém seděla blonďatá dívka.
"Co se děje?"ozval se mu v hlavě známý hlas
"Byli jste pryč nejméně hodinu!"
"No...jo musela sem si to prohlídnout..."
"Musíme zpět!"
"To vím..."sykla a ztáhla se z jeho mysli.
Larax a jeho drak se obrátili směrem k hranicím a letěli.
Do poledne byli zpátky a podávali hlášení...
Zatím co drakům sundavali sedla Larax a Treisy šli k oboum panovníkům aby jim vše řekli.
Ismeni seděla na zemi a zrovna něco rozebírala s Oniusem a ostatními.Když se však objevili okamžitě zmlkla.
"Takže co?"zaptala se
"No..."začal Larax "Já sem hledal místo,kam bychom mohli vojáky přemístit..."odmlčel se "Místo leží jihozápadně od Černé pevnosti-"
"Co je to za místo?"skočil mu do řeči chroptící hlas
Larax vrhnul po svém otci naježený pohled a pokračoval
"Je to obrovská jeskyně...Je asi dva možná tři kilometry od pevnosti..."
"Počkej!"zarazila ho Ismeni "Jak víš že to není past?Jak víš že tam nevede chodba od trpaslíků?"
"Hned se k tomu dostanu,královno" odpověděl jí a pokračoval "Její východ je skvěle maskován rákosem a jinými vodními rostlinami.Trpaslíci tuhle jeskyni vybudovali pro nás..."Ismeni se už už nadechovala,ale on jí nedal příležitost cokoli říct "Je tam obsáhlý článek psaných v runách-to je první důkaz.Runakh a nikdo z jeho lidí přece neumí číst runy..."Ismeni ho však stejně přerušila
"To ne!Ale mohl kohokoli z trpaslíků využít!"
Larax nereagoval a pokračoval
"Druhým důkazem je fakt že článek říká staré trpasličí přísloví o zlu a dobru a třetím důkazem je to že jediná cesta,která vede k trpaslíkům je celá zasypaná a chráněná ochraným kouzlem...-"odmlčel se
"Obraným kouzlem koho?!"sykla Ismeni
"Váš muž "pohlédl na ni "Král Daltarn byl u toho také,když se jeskyně budovala.Nikdo nikdy neměl tak silná ochranná a obranná kouzla jako měl on.Jeho aura byla jednou z nejsilnějších...Poznal bych ji všude...Ta samá totiž vyzařuje z tvojí dcery!"
Všichni se teď podívali na Treisy,která z toho nebyla vůbec moudrá,pochopila asi jen to že Larax našel jeskyni...
Ismeni kmitala očima mezi Laraxem a Treisy "Opravdu si si jistý že je tam bezpečno?"
Přikývl
"Tak tedy dobrá,pokud to bude past,břímě za ztrátu největšího vojska dobré strany a za zatracení lidu neseš ty!!!"
Larax znovu pokýval hlavou
"Tak tedy Kirsten!Sežeň třetinu mích kouzelníků!Rychle!"
"Ano,paní!"pípla plavovlasá dívka,která seděla králi Oniusovi u boku
"Takže až vás a vaše oddíly do jeskyně přemístím musíte je okamžitě vyvádět ven!A tam pokračovat dál!Sjednotíte se tak jak jsme šly sem na hranice jenže nepůjdete za sebou,ale vedle sebe!A teď všichni sjednoťte své oddíly!"
Všichni přikývli a chtěli odejít.I Treisy se chystala k odchodu,ale královna ji zastavila
"Treisy!Počkej!"
otočila se a zůstala zůstala stát
"Ano?"
Ismeni počkala až všichni odejdou a pak řekla
"Já...chtěla jsem ti jen říct že kdyby se mi něco stalo...Mám tě moc ráda...."
"Nic se ti nestane mami..."usmála se Treisy a odešla
"Kéžby..."zašeptala Ismeni pro sebe "Bude to hodně náročné..."