Upír

Anotace: Tak sem se jednou zase nudila... snad se vám to bude líbit...

Sbírka: Pocity, Pocity...

Pomalu se blížím k vesnici. Je půlnoc, všude je tma. Ale na to já nedbám. Potřebuji svou denní dávku…
Jsem upír. Nijak se za to nestydím. Pocházím z prastarého upírského rodu, ale ne každý z mé rodiny je upírem. Jsem první od dob mé prapraprababičky.
Už od mala jsem si libovala ve tmavých místnostech, krvavých steacích a moje pleť měla alabastrově bílou barvu. Nepřikládala jsem tomu zvláštní význam, ale udělala jsem si z toho svou „tovární značku“. Jako teenager jsem byla mezi kluky dost žádaná. Hlavně proto, že jsem vypadala jinak než ostatní – bledá pleť, černé vlasy, tmavé oči…. Vymykala jsem se stereotypu. A ke všemu to jméno – Lilly Black....
Postupem času jsem se svěřila své nejlepší kamarádce, která byla mým sdělením nadšená. Přečetla hodně knížek o upírech a dalo by se říct, že mi i záviděla. Chtěla se stát taky upírem. Jedinou podmínkou k tomu bylo moje kousnutí...
Společně s Angie jsme podnikaly každonoční cesty do města a blízkých vesnic. Vždycky se nám podařilo kousnout alespoň pár zvířat. To nám ke štěstí stačilo. Po nějaké době jsme si pořídily zchátralý domek na samém kraji vesnice, ve kterém jsme společně bydlely.
Jednou jsme zase vyrazily na lov. Cestou jsme potkaly mladého a pohledného muže, kterého jsme nikdy před tím neviděly. Angie se na něj chtěla vrhnout, ale z nějakého důvodu jsem jí v tom zabránila. Ten muž mě moc zajímal...
I když přes den neopouštím náš dům, tentokrát jsem udělala vyjímku. Musím zjistit, kde bydlí... Procházela jsem mezi domy, když v tom jsem ho uviděla. Stál opřený o zábradlí na verandě a koukal na mě. Pozdravila jsem ho. Překvapila mě jeho galantnost. Ten muž mi imponoval...
Postupem času se z nás stali přátelé. Navštěvovali jsme se a já cítila, že jsem se pomalu, ale jistě zamilovala. Myslím, že on na tom byl podobně. Skvěle jsme si spolu rozuměli. Měl dokonce i stejné tajemství jako já. Byl to upír. Teď už jsem věděla, co mě na něm ze začátku tak přitahovalo. Čím víc jsem byla zamilovaná, tím víc jsem ztrácela Angie...
Rok jsem žila šťastně a ani mě nenapadlo, že o svou lásku přijdu. Jedné letní noci jsme se chystali společně na lov. Vymluvil se, je prý mu špatně. Vzala jsem to na vědomí a šla tedy sama. Večer nebyl moc příznivý, tak jsem to po pár hodinách vzdala a šla domů. To co jsem viděla, mi vzalo dech. Podváděl mě s Angie. Dva nejbližší lidé mého života a takhle mi ublížili... Utekla jsem z domu a do vesnice se už nikdy nevrátila.
Pomalu se blížím k vesnici. Je půlnoc, všude je tma. Ale na to já nedbám. Potřebuji svou denní dávku… Při své cestě za kořistí jsem ho potkala. Muž tak nepodobný mé lásce a přesto mě přitahoval jako magnet. Rozhodla jsem se, že se s ním musím seznámit...
Rozhodli jsme se žít společně a mně nezbývalo nic jiného, než říct své největší tajemství. Bála jsem se, co tomu řekne, protože jsem věděla, že on je obyčejný smrtelník. Kupodivu vzal mou pravdu na vědomí klidně a rozvážně. Byla jsem opět šťastná. Pravda, při milostných hrátkách jsem musela ovládat touho zakousnout se mu do krku, avšak moje láska byla silnější než touha po krvi...
Chtěl, abych mu ukázala místo, kde jsem žila dřív. Do vesnice se mi moc nechtělo, vzpomínky na tu bolest mě od návštěvy odrazovaly, ale bylo to Ralfovo přání. Přání milovaného člověka. V noci jsme se tedy vydali na cestu. Už z dálky jsem viděla náš dům, který svítil do dáli svým typickým nazelenalým světlem. Stáhlo se mi hrdlo. Viděl to na mně, rozhodl, že se vrátíme...
Ještě než jsme odešli z vesnice, zastavili jsme se na hřbitově. Chtěla jsem po dlouhé době vidět hroby svých rodičů. Opodál stála zahalená postava a upřeně mě pozorovala. Poznala jsem ji. Angie. Navzdory všem předchozím okolnostem jsme si padly do náruče. Pozvala nás domů a začala vyprávět. Stejně jako před několika lety opustil Kain mě, opustil teď i Angii. Omlouvala se mi, ale já jí byla vděčná. Kdybych odsud neodešla, nepotkala bych Ralfa. Mrzelo mě, že teď bydlím tak daleko a nemůžu se s Angie vídat tak jako dřív...
Brzy po návštěvě jsem se dozvěděla šokující zprávu. Kain je mrtev. Ačkoli mi ho bylo líto, nepátrala jsem po příčině jeho smrti. I když jsem s ním zažila spoustu krásných chvil, mám pocit, že nyní jsem šťastnější... S Angie jsme se tedy znovu sešli...
Od Kainovi smrti již uběhlo mnoho let. Stále jsem šťastná s Ralfem. Dokonce spolu máme dítě. Holčičku, která má alabastrově bílou pleť a jmenuje se Lilly...