Gamchetu: Oheň a zkáza (díl 3.)

Anotace: tak další pokračování jinak pokud bude nějaká podivnost v textu, budu jen vděčen tomu, kdo mě na ni upozorní

Zadíval se na Orla skrze hnědé oči a pak vyčítavě pravil: "Kde ses flákal? Čekám tu tak dlouho, že mě proslov té hromady svalů málem připravil o rozum."
"Promiň, ale potřeboval jsem rozproudit krev v křídlech, tedy vlastně v rukou a ještě..."
"Pfff, samé ubohé výmluvy. Dost však řečí, na ty bude čas později, teď tu máme práci." ukončil rozhovor Tygr a zaujal bojový postoj, neboť se k němu hrnuli první přisluhovači, které démon konečně donutil k činu tím, že zabil dva ze svých mužů.
Orel taktéž nezahálel. Tasil meč z pochvy a potom se postavil k Tygrovi zády, aby společně, co nejlépe vzdorovali útočníkům.
Jakmile byli od nich jen pár stop, Tygr zavelel: "Teď!" a oba druihové se proti nim vyřítili.
Orel sekl po nejbližším protivníkovi, přicházejícím z leva, a přeťal mu krční tepnu, pak se nešťastník za doprovodu gejzíru vlastní krve sesunul na zem.
Druhý se pokusil zaútočit na odkrytý pravý bok, ale to Orel předvídal. Lehce vykryl útok a oplátkou zabořil svou zbraň válečníkovi do břicha, až po rukojeť.
Tygr si nevedl o nic hůře. Jako kočka skočil mezi dva nejbližší přisluhovače, chytil je pod krkem, aby pak z konečků prstů na rukavicích vysunul pěticentimetrové čepele, kterými rozerval oboum nešťastníkům hrdlo. Potom úskoky a bleskovými výpady svých drápů likvidoval jednoho přisluhovače za druhým.
V podobném duchu se nesla celá bitva, mezi démonickými služebníky, dobrými tak akorát na zděšené obyvatele tohoto světa, ale proti druihům neměli pražádnou šanci.
Když Tygr a Orel společnými silami všechny pobili nebo zahnali na útěk a zůstal jen jejich velitel, otočil se Orel ke spolubojovníkovi a řekl: "Týral tě svým proslovem, tak teď mu to oplať. Já půjdu ztrestat ty na útěku," pak se proměnil opět v dravce.
"S velkou radostí," odvětil Tygr odlétajícímu příteli a z jeho hlasu se ozývala čirá krutost.
Teď proti sobě stáli dva nelítostní bojovníci. Démon, jehož posláním bylo jen ničit a zabíjet, a druiha, speciálně vycvičený válečník schopný vzdorovat jakýmkoliv výzvám.
Než započal boj, ucítil démon ve vzduchu chuť krve, pocházející z jeho vojáků, jež o kousek dál zabíjel Orel, neboť existoval jen jediný trest pro ty, kteří překračovali hranici. A trestem byla smrt!
Démonovou myslí probleskla zcela nová myšlenka. Již nezobrazovala zkázu, smrt a násilí, které mu poskytovalo uspokojení. Nyní to byl obraz procitnutí, který jej zbavil arogance, tolik převažující emoce, jenž démony provázela celým jejich životem. Byl to obraz jeho, jak leží na silnici v kaluži své páchnoucí žluté krve. Nemohl tomu věřit a nechtěl, nicméně myšlenka se stala rychle skutečností, když Tygr během jeho zamyšlení mu vyrval černé srdce z hrudi a podržel mu jej přímo před odpornou tváří. Potom démon poznal něco, co doposud způsoboval pouze on jiným. Smrt.

Mezitím, co se přisluhovači démonů toulali městem a rozsévali zkázu, se v černé citadele konala válečná porada, na které zasedal jeden z démoních patriarchů, společně se svými generáli, lidskými i démonickými.
"Můj pane," oslovil patriarchu, sedícího na obrovském lávovém trůnu, jeden z lidských generálů. "Druihové dorazili. Tedy spíše již začali s obranou tohoto světa."
Jeden z nejmocnějších démonů přivřel rudě žhnoucí oči a udeřil pěstí do opěradla trůnu, které se pod silou úderu rozsypalo a všude okolo trůnu se kutálely žhavé úlomky magma. "Jak se jen mohou opovážit se mi postavit!! Doufám generále, že jsou mrtví a jejich srdce mi teď nesou na podnose."
Generál se zachvěl strachem, neboť moc dobře znal výbuchy hněvu a krutosti svého nelidského pána, když k němu promlouval posel špatných zpráv: "Je mi líto, ale doposud se ji daří unikat před vašimi oddanými služebníky," pak jej do hrudi zasáhla ohnivá koule, jenž z něho vytvořila živou pochodeň, pobíhající ohromným sálem a křičící v agónii, jež brzy ukončila smrt.
"Copak si myslel, že jsem hlupák! Žádný druiha by se jen tak nedal na útěk," řekl patriarcha a jeho zbylí generálové se začali strachovat také o své životy. "Teď běžte a nevracejte, dokud nebudou mrtví!" rozkázal a když všichni odešli, přistoupil k němu muž v černém rouchu s kápí přes hlavu, který se doposavad skrýval za trůnem.
"Jen klid. Ti druihové jsou teprve ve výcviku. Nemají dost síly, aby zabili démona patriarchu."
Patriarcha pohlédl na člověka, který s ním mluvil jako se sobě rovným a jen stěží udržel, aby i jej nezabil. "To také předpokládám, ostatně proto jste vybral tento svět. Nebo se snad mýlím?"
"Nemýlíte. Pro naši věc potřebujeme, aby se nám druihové pletli do cesty, co možná nejméně. Jak zatím pokračuje sběr?"
Patriarcha teď na svém odporném obličeji vykouzlil ještě děsivější vzhled než normálně, když se usmál, a odpověděl: "Dobře, velmi dobře. Toto město je početné. Nebude žádný problém nasbírat dostatečné množství k tomu, abyste svůj cíl mohl provést."
"To je dobře. Nic nesmí překazit to, co se má stát."