Gamchetu: Oheň a zkáza (díl 7.)

Anotace: tak poslední část této kapitoly Budu jen rád, pokud vy, kteří jste přečetli všechny díly této kapitoly vyjádříte celkový názor na to, co jsem napsal můžete, ale také nemusíte, jen já bych byl rád

Sedm druihů se ukrývalo za troskami mrakodrapu, pár set metrů od černé citadely. Bedlivě si obhlédli okolí a pak Tygr rozdal role: "Já, Kobra a Škorpion to vezmeme Severní bránou. Gryzzly, Bizone a Vlku vy půjdete Jižní," pak se podíval na Orla. "Jsi schopen se proměnit?"
"Už sem v pohodě."
"Dobře, tak zneškodníš hlídky na věžích a vezmeš to od shora dolů."
"Ale žádné hrdinské kousky!" Vmísil se do hovoru Bizon. "Víš, co říkal velmistr Gahen. Jestli tam je patriarcha, tak jen uděláme, co můžeme a půjdeme mu to oznámit."
"Neboj, dnes jsem si hrdinství vybral až dost," odvětil Orel.
"Dobře, tak jdem na to," řekl Tygr a potom všech sedm druihů položilo svou ruku na jeho, aby společně zvolali ve svém bojovém popěvku.
Orel se proměnil v dravce a pomalu stoupal k oblakům, zatím co Tygr, Škorpion a Kobra obíhali citadelu v bezpečné vzdálenosti, skrývajíc se přitom za troskami výškových budov. Zbylí tři druihové pak ještě chvíli vyčkávali a potom vyrazili vstříc jižní bráně černé pevnosti. Bizon s Gryzzlim kráčeli vedle sebe a Vlk v malém odstupu za nimi.
Nikdo na hradbách nevolal poplach, neboť hlídky již dávno zahubil smrtelný stisk pařátů velkého Orla, jež přisluhovače hubil jednoho po druhém, aniž by byl sám spatřen.
Trojice druihů dorazila k bráně a Bizon pozvedl své válečné kladivo k nápřahu. Podíval se na Gryzzlyho a Vlka a potom, co mu oba jasně kývli udeřil do vrat. Ty se rozletěli do kořán a za nimi stojící přisluhovači zírali na tři muže, kteří se rozhodli dobýt jejich pevnost. Okamžitě se s tasenými meči rozeběhli k útoku, ale zaznělo jen pět výstřelů a jeden švih obouručního meče a druihům již nikdo nestál v cestě.
Orel mezitím vyčistil hradby, takže nikdo z pevnosti by se již nedozvěděl o případném útoku z venčí. Pak vystoupal nad nejvyšší věž a jakmile se přesvědčil, že jeho tři přátele nikdo nespatří a neohrozí, přistál a změnil podobu. Chvíli se díval dolů na nádvoří u jižní brány, kde Gryzzly, Vlk a Bizon postupně likvidovali přisluhovače a nižší démony a potom sestoupil po schodišti do nitra citadely.
Schody byli černé jako noc a na dotek hřáli, to však druihu nezajímalo a sestupoval po nich dolů.
Kobra, Tygr a Škorpion mezitím dorazili k Severní bráně a každý z nich ji zdolal po svém.
Kobra tasil své jedové zuby, které systematicky zapichoval do vyhaslé lávy, postupujíc přitom vzhůru k ochozu. I Tygr zvolil stejný způsob, jen místo jedových zubů do hradby své drápy. Jediný Škorpion zdolal hradbu elegantně a nejrychleji. Vystřelil svůj hák, který přeletěl přes hradbu a tam se zachytil. Potom jej jeho náramek vynesl bleskově vzhůru.
Jakmile se trojice druihů objevila na hradbách, rozdělili se a postupně likvidovali válečníky patriarchy na nádvoří.

Mezitím patriarcha opět zuřil ve svém jednacím sále: "Nikdo nepřežil! Cože? Jak je dokázali zabít a tak rychle. Co jsou sakra zač," kladl otázky svému poslednímu generálovy, který zůstal v pevnosti, když však pokrčil rameny, že nemůže svému pánovi dát odpovědi, zemřel i on.
Host patriarchy se již neskrýval za obrovským trůnem, ale posměšně stál vedle něj a i když mu nebylo vidět přes kápi do obličeje, patriarchovi bylo jasné, že v očích má výsměch jeho bojovníkům.
"Ještě jsem neskončil! Ještě ne, řekl po chvíli patriarcha a vydal se z jednacího sálu. V malém odstupu za ním pak kráčel jeho tajemný host.

Gryzzly, Bizon, Vlk, Škorpion, Tygr a Kobra vyčistili nádvoří a sešli se před vchodem do samotné citadely. Gryzzly vyrazil vchodové dveře, ale nikdo proti nim nevyběhl, proto v tichosti vstoupili.
Kráčeli černými chodbami, slabě osvětlenými několika zářivými kameny. Směr jim pak určoval slabý pláč a sténání. Když se pak dostali k jeho zdroji, naskytl se jim hrůzostrašný pohled.
Ocitli se v obrovské komnatě, kde uprostřed bylo ohniště, z něhož plápolaly rudé plameny. Kolem něhož stáli jako sochy ohnivý démoni. Nad ohništěm se pak nacházela lávka, na které přisluhovači přiváděli obyvatele města v poutech, které pak shodili rovnou do rudých plamenů, v nichž za děsivého křiku shořeli na prach, aby se jejich duše odpoutala od těla a vystoupala vzhůru nad lávku, proklouzla úzkou dírou ve stropě, kde pak na ni čekal obrovský rudý kámen, pulzující mocí, vtahující do sebe lidské duše, které přeměňoval v magickou moc.
U kamene pak stál patriarcha a vedle něho jeho tajemný host.
"Co tu děláme?" ozvalo se z pod kápě.
"Je čas, aby těch sedm druihů zemřelo, "odpověděl patriarcha a přistoupil blíž ke kameni.
"Naše dohoda byla o tom, že ..."
"Naše dohoda je právě pozměněna!" řekl rázně patriarcha. "Kámen bude váš, ale nejprve z něj vezmu tolik moci, abych ty opovážlivce zabil," jakmile dořekl, objevil se v jedné z chodeb Orel a upoutal na sebe pozornost patriarchy.
Obrovské plamené tělo, pulzující energií a zlostí, zastínilo tajemného muže a zcela upoutalo Orlův zrak. Tasil svou katanu, ale patriarcha na něho ukázal a mocná tlaková vlna s ním praštila o zeď. Pak si s ním démon pohrával jako s loutkou a pohazoval druihovým tělem ze zdi na zeď, dokud neztratil vědomí. Pak jej ponechal na zemi a v pravé ruce formoval rostoucí se ohnivou kouli.
Těsně, než byla ohnivá koule podle patriarchy dost silná, aby Orla na zemi zabila, zabodl se mu do zad nůž neznámého, který ho vytáhl z rukávu svého černého roucha.
Démon klesl na kolena a potom svou nelidskou tváří políbil podlahu. Již se chystal dodělat i druihu, ale dolehl k němu zvuk boje a potom dírou spatřil umírající ohnivé démony okolo ohniště a jednoho z Orlových přátel.
Zastrčil dýků zpět na své místo a přistoupil k pulzujícímu kameni démonů. Uchopil jej do rukou, vyvolal si portál a než do něj vstoupil, podíval se na ležícího Orla a řekl: "Však na tebe brzy také dojde."
Hned, jak zmizel v portálu, vtrhlo do místnosti šest druihů a okamžitě se seběhli kolem ležícího v bezvědomí. Vlk vyndal z brašny malinkou lahvičku a její obsah vliv Orlovi do úst.
Za chvíli procitl a Gryzzly jej okamžitě zavalil otázkama: "Jak se ti ho podařilo skolit? Co si udělal?"
"Já?" divil se Orel. "Já myslel, že už vás neuvidím. Neměl jsem proti němu sebemenší šanci. Se podívejte, jak si se mnou pohrával," a ukázal na zeď, kde byla prohlubeň po jeho těle.

Když sedm druihů zbavilo citadelu posledního bojovníka mrtvého patriarchy, vystoupali na nejvyšší věž, kde se podívali na celou tu zkázu.
Od rána uběhlo již skoro čtrnáct hodin a slunce začalo zapadat. Za tu dobu město okusilo své nejstrašnější chvíle, ale také nejšťastnější, když jej druihové vyrvali ze spárů jednoho z nejmocnějších démonů. Bohužel ještě nebyl konec, neboť obyvatelé tohoto světa probrali dění ve městě a možnou hrozbu pro ostatní a rozhodli se jednat.
Raketa s atomovou hlavicí se již blížila k městu po obloze, kde jí uviděl Orel. Sáhl po kulatém amuletu na své hrudi, jenž úplně stejný nosil také každý z jeho přátel, a pak myšlenkou otevřel portál a řekl: "Je čas jít. Rychle!"
Těsně potom, co prošel poslední ze sedmi druihů, raketa dopadla na černou citadelu, kde následná exploze rozmetala výtvor patriarchy a tlaková vlna smetla zbytek města i s přeživšími obyvateli do nicoty.