Má matka je smrt a já jsem její posel - X.

Má matka je smrt a já jsem její posel - X.

Anotace: tak bohužel, i když jsem se pokoušel dodržet slib, co sem včera dal, tak technické problémy to neumožnili, ale zítra to opravdu dordžim, na to dávám své slovo ; no ted nové, sice kratší, pokračování

Sbírka: Má matka je Smrt a já jsem její posel

Jakub druhý den, po vraždě bratra Jana, byl skleslý. Neustále mlčel a jeho tvář budila v každém lítost. Kamir mu dělal společnost, ale jelikož nepromluvil nikdy bez vyzvání, tvořili spolu mlčenlivé duo.
Poprava míšence byla stanovena za dva dny a do té doby se zrzavý mladík rozhodl truchlit. Toužil jen po jediném, vidět vraha, jak se houpe na šibenici. I když jej v duchu napadaly myšlenky, že by zabijáka zabil sám. Těšila ho ta představa, ten pocit zadostiučinění. V ruce přitom svíral medailon bratra Jana, jež mu dal Rasmus během spopelnění otylého mnicha se slovy: „Určitě by si přál, abys ho měl ty.“
Najednou Kamir přerušil ticho: „Pojď.“
„Kam?“ řekl Jakub a ani na hocha nepohlédl.
„Pochovat bratra Jana,“ odpověděl chlapec a vyrazil. V krátkém odstupu za ním šel Jakub, který si řekl, že mu rozptýlení jen prospěje.
Vyšli z kláštera bez povšimnutí. Alespoň si to mysleli. V dostatečné vzdálenosti od nich je sledovala vyzáblá postava muže.
Kemir zavedl Jakuba k jezeru, na místo, kde měl zakotvenou loď.
„Co tady chceš dělat?“ zeptal se mladík a místo odpovědi mu chlapec ukázal na malý ostrůvek, vykukující z vodní hladiny.
„Proč?“
„Chtěl jsi tam plout kvůli slávě. Tak to teď udělej na památku bratra Jana. Věř mi.“
Kemir nasedl do člunu a Jakub ho dotlačil na vodu. Potom vylezl na loď a jen jejich pozorovatel se stal svědkem, jak jejich podivné plavidlo směřuje ke třem malým ostrůvkům.
Plavba byla až překvapivě snadná. Dokonce i jezero pomáhalo oboum chlapcům v jejich poslání, a tak po proudu dosáhli cíle brzo.
Přistáli a vytáhli loď na mělčinu. Potom se rozhlédli po kousku země o rozloze několika desítek metrů čtverečních, od něhož byli jen kousek vzdálené, podobně velké, ostrůvky, na kterých kromě několika balvanů a keřu nebylo zhola nic.
„Co teď?“ zeptal se Jakub.
„Postavíme pomník. Mohylu, jež bude do skonání světa pozůstatkem o životě skvělého muže,“ odvětil Kamir a začal sbírat kameny.
Zrzavý mladík nosil do středu ostrůvku větší balvany, které dával do základu, zatím co chlapec do skulin dával kamínky. Když byli hotovy, vytvořili rakev s malým úložným prostorem.
Jakub do rakve vložil nůž od bratra Jana se slovy: „Je čas vám ho vrátit. Strach už díky vám z ničeho nemám.“
Kamir potom vzal nůž a odřízl si pramen černých vlasů a oboje vložil do hrobky.
Když se oba chlapci v duchu rozloučili s otylým mnichem, zakryl schránku Jakub velkým, placatým kamenem. Potom nastoupili do člunu a vydali se na cestu zpátky. Bohužel proud, který jim tak usnadnil plavbu se teď rozhodl jim znemožnit návrat. Zrzavý mladík usilovně pádloval vlastnoručně vyřezaným veslem, až se z něho lil pot. Chlapec na přídi pomáhal holýma rukama. Když jim však zbývalo od dosažení břehu tři sta metrů, smůla, vyplňující škvíry v trupu člunu se ve vodě začala rozpuštět a plavidlo nabíralo stále rychleji vodu. A ztrouchnivělé dřevo pak do sebe tekutinu ještě nasálo, jako houba.
Dvě stě metrů od cíle se loď rozlomila a oba chlapci se ocitli ve vodě. Jakub se pokoušel usilovně doplavat k malému chlapci, jež neuměl plavat a teď se topil, ale proud hocha zanesl daleko od něho.
„Kamire!“ křičel Jakub a několikrát si loknul vody z jezera. Síly ho přitom rychle opouštěli. Pak uviděl, jak chlapec zmizel pod hladinou. Jen pud sebezáchovy a touha žít ho donutil otočit se a plavat ke břehu. Avšak sto metrů od něho mu došli síly a začal klesat do hlubin jezera.
Bratr Felix si vyčítal smrt bratra Jana hned, jak se o vraždě dozvěděl. Upnul se pak na jedinou myšlenku, postarat se o oba chlapce, jež si otylý mnich tak oblíbil. Když je viděl, jak opouští klášter, rozhodl se je sledovat a byl jediným svědkem, když odplouvali na lodi k ostrůvkům. Vyčkával potom jejich návratu a dobře udělal, když uviděl, jak se jim rozlomil člun. Navzdory zranění se vrhl do vody a na poslední chvíli zachránil Jakuba. Když mladíka vytáhl na pevninu, rozhlédl se po hladině a hledal černovlasého chlapce, jehož si jezero rozhodlo ponechat. Opět zklamal, kladl si smrt hocha v duchu za vinnu, ale než se stačil proklínat, uviděl z vody vystupovat slizkou bytost. Rybáře, jemuž se loďka převrhla daleko od břehu a on nalezl smrt v jezeře. Napuchlá postava muže pak v náruči nesla malého chlapce. Něžně ho položila vedle Jakuba a potom se podívala na bratra Felixe. Ten uviděl v ohyzdných očí utopeného radost, úlevu a osvobození z útrap nemrtvého života. Potom nemrtvý zřítil do písku na břehu, když mu smrt konečně otevřela svou náruč.
Autor Sirnis, 26.01.2008
Přečteno 502x
Tipy 13
Poslední tipující: Darwin, Jats, jjaannee, Sarai, Kes, Yenny, Démon, Uriziler
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Jéj, vydej to prosím knižně! JE to perfektní dílo. Vždy to ohodnotím supertipem. To je snad dostatečný komentář. Těším se již na pokračování a hlavně na konec. Je to opravdu skvělé čtení!

27.01.2008 11:32:00 | Démon

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí