Herbidi

Anotace: Tak tu máme druhou část po nějaké době, byl bych rád, kdyby jste mi na památku zanechali komentář;)

Když se konečně dostal do svého pokoje nad hospodou Vzal si kádinku ze skla, které je jen tak mimochodem dost špatně k sehnání v celém okolí, a vložil do ní šupiny seškrábané od kůže. Šupiny zalil lihem. Nebyl si jistý, jestli má kůže nějaké účinky, proto ji nechal vysušit pospolu s několika bylinami na sušící šňůře vedoucí od skříně v rohu místnosti po kličku na okenním rámu zajišťujícím otevírání a zavírání okna.
V klidu si lehl na postel, překřížil si nohy a usnul, přeci jen mu ta žlutá záře podivných, hypnotizujících očí sebrala dost sil...
***
Probral se až večer, líh, v němž se šupiny louhovaly dostal už hezkou, žlutou barvu, přímo cítil, jak magická energie z toho smradlavého patoku sálá síla, jenž tolik potřeboval.
BUM BUM BUM. Ozvalo se rázné klepání na dveře. Trochu sebou trhl, jelikož říkal hostinskému, aby za ním nikoho nepouštěl a hlavně aby držel jazyk za zuby, že tady vůbec je. Nejspíš se tak nestalo a jeho nečekaná a taktéž nechtěná návštěva klepala dosti neurvale. Byl otrávený a tak podrážděně šel otevřít.
Otevřel, ovanul ho ne zrovna moc čerstvý, kouřem smrdící vzduch. Ve dveřích stál muž v hnědých kožených kalhotách, vestě ze stejné kůže a bílé kytlici. Zděsil se, ten muž, jehož světle hnědé vlasy splývali v elegantních loknách a jehož černé oči do něj byli zabodnuty byl sám majitel nevěstince, Onaniel.
Nejradši by v té chvíli zavřel, ale jelikož ten pacholek vešel dovnitř, značně mu jeho největší tužbu (aby ten pasák byl pryč) dostatečně zkazil. Nefran si pouze oddechl a obrátil oči v sloup kdežto pasák ho obdaroval zářivým úsměvem a sedl si na jeho postel pokrytou pouze dekou.
,,Taky tě rád vidím, Nefrane, už jsi sehnal nějaké peníze?“ zasmál se ještě jednou, jako by mu bylo naprosto jasná odpověď.
O co tomu zatracencovi jde ksakru? - pomyslel si alchymista a krátce se podíval do rozzářené tváře Onaniela. ,,Ne, ještě jsem je nestihl sehnat a ty to dobře víš! Peníze budu mít, až dostanu zaplaceno od toho sedláka!“ neudržel se na uzdě a osopil se naň.
,,No ta no tak, přeci by se nám to nezlobinkalo?“ zasmál se, přesně totiž věděl, co alchymistu dokáže nejvíc vytočit ,,Přišel jsem spíš kvůli tomu, abych tě varoval...“ dodal stroze, aby mu Nefran nevychrstl první kádinku s nebezpečně vypadající tekutinou do obličeje, on se na to totiž tvářil...
,,Neboj se o mě, já se o sebe dokážu postarat sám, to snad víš ne? A nebo i to se ti vykouřilo z hlavy ty bláznivej onanisto?!“ zasmál se a vrátil mu tak narážku se odpornou zdrobnělinou.
,,No tak počkej, já tě sem přijdu varovat a ty mě budeš urážet? Tak to ne chlapečku, abys věděl, nechám tě v tom vymáchat až po uši, abys věděl, jak se chovat ke starým přátelům.“ obořil se na něj a bylo vidět, že to co řekl myslel naprosto vážně, někdy Nefranovi připadalo, že nezná nikoho, kdo by sdílel stejný typ humoru jako on. Někdy ho dokonce napadalo, jestli je někdo tak osamělý, jako on...
,,Počkej, co si mi chtěl?“
,,Jen to, že ten sviňák, co starýmu Ajvorovi zabíjí ovce není ledajakej druid, perej že v tom maj zapletený prsty i nějaký spící víly, nebo co. Nu varoval jsem tě, nejdýl za tejden chci mít svoje peníze na stole.“ pověděl mu a s těmito slovy odešel, možná práskl dveřmi víc než bylo potřeba, jemu to však bylo jedno, nepotřeboval žádné přátele, potřeboval vědět, co myslel tou blbinou se spícími vílami, nikdy nic takového ani koutkem ucha nezaslechl.
Vrtalo mu to hlavou docela dlouho, možná až moc dlouho na to, od koho ta zpráva byla a jaký obsah měla, jemu to přišlo ale celé divné, jako by v tom byla špetka pravdy, v hloubi duše to cítil. Možná to byla předtucha, možná strach z toho, jak silného má nepřítele.
Vyndal těch pár šupin z lihu dřevěnou lžičkou, kterou když vyndal z roztoku společně se šupinami apattosara tiše zašuměla, pak se rozpadla na jemný, žlutý prášek. Ano, ten lektvar má přesně ten účinek, který vyčetl z knihy. Byl spokojený z dobře udělané práce a šel si lehnout.
Přeci jen, ještě nějakou tu únavu i přes pětihodinový odpolední spánek cítil, zítra musí být fit a jeho síly musí být kompletní.
Toho dne se mu zdáli divoké sny, možná z toho, že mu kručelo v břiše, možná proto, že i ve spánku jeho mysl byla soustředěna na záludný úkol udělený sedlákem Ajvorem.