Legenda - Počátek

Anotace: Nevím co k tomu říct...proste to zkouším (kdyby někdo namítal že sem to stahla z blogu -tak to je z mého blogu :)nebojte se )

Temnota se šířila nocí míle daleko.....Hromy a blesky děsily lesní zvěř....proudy deště se spouštěly z nebe jeden vedle druhého,jako provazce pomsty...voda se mísila s pískem ,a prachem cest až byly nesjízdné...

Každý kdo jen mohl se skryl před nečekanou pohromou.Za hradbou stromů na okraji lesa zářily oči lesních dravců.Jejich obvyklá kořist ani nedutala.

A přece i dravci byli nuceni se ukrýt ,když se spustily kroupy a bušily nemilostdně do všeho co jim stálo v cestě , když blesky křižovaly noční oblohu skrz na skrz.

Někdo se ale řádění živlů vyhnout nemohl,nebo nechtěl.

Podél lesa uháněly nezkrotným tempen dva jezdci.Oba zakrytí v pláštích,kápy stažené hluboko do tváří.Jeden z nich(ten vyšší ) křečovitě svíral drobný uzlíček látky.Koním od kopyt odlétaly kusy půdy a kamení , ale ani na jednom nebyly znát známky únavy.

--------------------------------------------------------------------------------

Jezdec bez uzlíku se čas od času ,když mu to jízda dovolila , ohlédl ,jako by čekal ,že za nimi uvidí celé legie po zuby ozbrojené armády , ale nic tam nebylo.

z ničeho nic se jim do zad opřel průdký poryv větru a snad právě on dodal koním novou energii neboť i přes několika hodinovou jízdu vyrazily s novým elánem závratnou rychlostí, až se zdálo že si uvědomují naléhavost momentu jehož součástí se staly.Jezdec sevřel látku ještě pevněji ,aby mu neupadla za jízdy.

Náhle se vítr obrátil.Zasáhl uprchlíky i s koňmi přímo do obličejů.to je zpomalilo.Koně ani jezdci neviděli.

Větrné proudy se ostře střetly .Jen pár metrů od osvobezených prchajících vzniklo mohutné tornádo. pro ty jež by se odvážily a dokázaly se dívat do středu větrného obra , vítr fučící proti jezdcům měl ostře krvavou barvu , opačný z nich byl bez barvy.

Jezdci se stále drželi u okraje lesa a prchali od běsnícího živlu....

...pás lesa se před nimi sléval do jediného celku,který se táhl od jendé strany temného horizontu k jeho opačnému konci...oba i s koňmi vtrhli do lesního panství bez jediného náznaku zpomalení....Menčí jezdec tiše cosi odříkával.

Les se úřed nimi rozestupoval.více jak po půl hodině ostré jízdy vtrhli na rozsáhlou louku jíž konec nebylo přes temnou noc vidět.dojeli do středu louky...V kruhu byly rozestavěné honosní kamenné brány...zdobené vrypy a vysekanými ornamenty,zobrazující zvířata rostliny , bájné hrdiny , mytologii ,pradávná kouzelná stvoření ,která se už začínala z mysli lidí vytrácet, výjevů z bájí a povídek , historii, kouzly....Tyto ukázky , spojení zručnosti trpaslíků a uměním elfů a mocí čarodějů s požehnáním lesa ,vévodily celému prostoru.

Jezdci doleji do středu. Seskočili z koní aniž by se jedan na druhého podívali.

Okolní les šelestil v poryvech větru a proudech padající vody , zem byla promáčená ,tak že se jezdci bořili do bahna. Koně neklidně postávali u jedné z bran.

nižší jezdec přistoupil ke svému společníkovi.jejich pohledy se na moment střetly. v očích se im zračil strach sodvahou,odhodláním,smutek s radostí. Vyšší z jezdců poodkryl uzíček a lehce z něj stáhl látku.v uzlíku leželo děcko sotva týden staré , spalo, jako by mu déšť a vítr nemohli nijak blížit.

Jezdec podal druhému dítě a ten jej sevřel s takovou něhou a ochranitelskostí ,snad proto že ho chtěl ucránit dešti a větru. Mrně se v látce křečovitě protáhlo, ale oči neotevřelo.Jezdec ho k sobě pevně přitiskl , načež se sám schoulil v náručí svého druha.

Ta chvíle odpočinku ale neměla trvat dlouho.

Šíp protnul vzduch a jen díky vodě a větru jezdce minul.V mžiku oba tasili mače.Zpoza bban se vyřítili 3 vojáci.Třesk oceli potvrdil ,jak rychle pádili vojáci k jezdcům.

Vyšší jezde se potýkal se dvěma útočníky.Odrážel jeden útok a zároveň už sám útočil , z obrany přešel do útoku. Po zkrvavené čepely stékala krev mísící se s deštěm , když se otočil připraven na další boj.

Jeho společník se s mečem v jedné a dítětem v druhé ruce ladně vyhýbal úderúm načež prudce zaůtočil .Než si to stihl voják uvědomit ,proklálo ho stříbrno černé ostří elfského meče.

Elf se s připraveným mečem otočil vstříc novému krveprolití.Zbylí vojáci kráčeli pomaleji.Dva se vrhli na jezdce a dva na elfa...když už byli téměř u nich prudký příval větru strhl elfovi kápy.Místo mužské tváře na ně shlížela nádherná tvář ženy , elfky.

Ladný krk přecházel v půvabný obličej s vystouplými lícními kostmi , velikýma zelenýma očila. elfka hrdě zvedla hlavu.

Spony a stuhy , které jí spínaly vlasy vzaly za své se silným vichrem.Dlouhé havraní vlasy sebou divoce zmítaly ve větru. z velikých očí jí šlehaly blesky hněvu , stejně jako na obloze. Vznešeně pozvedla meč.V momentě, kdy se oblohou mihl blesk, se po ostré čepeli bleskl jeho odraz.

Z elfčiných očí se staly oči jantarové.....oči vlka.

Vojáci strnule pozorovaly a čekaly , co se bude dít...První voják , který se vzpamatoval se na ni s křikem vrhl.

,,Duako sila!"její hlas se nesl krajimou na míli daleko mísený křikem dvou padlých vojáků , jímž čepel začarovaného meče setla hlavy.

Zbilí dva trochu zaváhali , ale na konec se na elfku a jezdce vrhli.Behem něolika ocelových třesknutí byli po smrti.

Elfka zastrčila meč a i s dítětem se sehla s promáčené půdě. Nabrala trochu do dlaě , zavřela oči a tak setrvala. Po chvíli se zvedla , když se bahno z jejích rukou smísilo s tím na zemi , těla i výstroj vojáků se rozply nulo na prach , který se ztratil v bahně.

Ootočila se ke svému druhovi.s letmým úsměvem políbila dítě ,,Už to bude poklade..." šeptla.

Vykročila ke společníkovi s úsměvem a oddychem ve tváři.

Vzduchem prosvištěl šíp. i přes nepřízeń počasí zasáhl elfku do srdce , jen o vlásek minul dítě.

Elfka se i s dítětem zhroutila k zemi.

,,Aliseo!!!" jezdec padl na bahniou zem vedle elfky.chytil je těsně před momentem než jí hlava dopadla na bahnitou zem.

,,Aliseo...ne!"kroutil bezmocně hlavou skrytou pod kápí.

,,Musíš se postarat ..." hlas jí přeskakoval námahou , ale stále s uchovával svou zvučnost , stále v něm byla slyšet radost ze které žila...,postarej se .. ochraň ...p..pr ...prosím..." těžce oddychovala.Šíp jí protrhl i plíce. Po tváři jí stékaly kapky deště , smáčely její nahou krásu a dodávaly jí na půvabu.

,,Aliseo , ne ... ... ... postarám se o tvé dítě..." pevný hlas se mu zlomil.

,,Nebude jako jeho otec...." v tichém hlase se zvučela jistota.

,,Nebude neboj...."přitáhl si ji pevněji k sobě.

,,Musí...musí je poslat pryč...nedovol , aby..."

,,Postarám se o to ... ted´ odpočívej..."

Její pohled ulpěl na jeho zakryté tváři... ,,Miluju tě...." vydechl bezmocně.Ruce ,které až do té chvíle svíraly dítě nyní povolily..zhroutily se k zemi.

Jezdec svíral Aliseu i její děcko ještě dobou hodinu.Mrňousek jako by cítil co se děje se rozplakal a dodával dešti i větru na síle.

Jezdec naposledy políbil elfku na čelo.

Rychle donesl dítě ke koním zabalil ho ještě do jedné doky, aby na dešti neprochladlo a položil ho koním k nohám.,,Hlídejte ho,hoši....nesmí se mu nic stát."pak běžel k těle elfky.Když se ohlédl ke koním , viděl , jak si oby klekly na zem a chránili ho před deštěm.

Jezdec odnesl elfku v náručí na okraj lesa.

,,Sbohem Alyseo..." naposledy se dotk její půvabné tváře a spěchal ke koním.

V půli cesty se otočil , aby se přesvědčil ,že se její druhové postarají o její klidný odpočinek.Zahlédl jak dva vysocí a téměř stejně půvabní elfové jako byla Alisea odnášejí její bezvládné tělo do hlubin lesa.

Sebral dítě ze země, vzal koně za uzdy a dovedl je k jiné bráně na níž byly vyobrazeni draci spolu s vlky.Byla nejširší tak se pod ni mohl s dítětem i s koňmi částečně skrýt....a sám se utápět v žalu nad ztracenou láskou.

* po hodině a půl *

Na mýtinu dorazili další dvojice jezdců ,ktaří stejně jako předtím elfka alisea s její přítel svíraly děti. Bylo jich 13 .... 13 dětí , do jejichž života se vkládaly veškeré naděje celé země .

,Kde je Alisea..."vyhrkl jeden z dalších jezdců ,když už byli všichni přítomni.

,,Mrtvá.." pronesl už pevným hlasem jezdec, který doprováze Aliseu.

,,Jak to myslíš mrtvá ? "přidal se ženský hlas.

,,Tak jak to myslím Gréto..." odsekl

Jezdkyně si strhla kápy ,,tohle mábýt anonimní Morde!!!!" vřeštěla.žena byla celken pěkná ,ale ani zdaleka se nemohla rovnat alisiině půvabu...oči měla menčí a hnědé nos trochu naducanější . Kudrnaté hnědé vlasy jí zmáčel děšť ,ale stále to nebylo tak půvabné jako Alisea.

,,Je mi to jedno Gréto stejně tu všichni o sobě navzájem víme...."

,,Nehádejte se,Gréto..."napomenul ji její společník a sám si sundal kápy... elf.Stejně půvabný a okouzlující jako Alisea je trochu iným způsobem..víc mužským....

,,ano... nechte toho máme tu jisté poslání..."ostatní si také sundali kápy ... polovina byli elfové a druhá polovina lidé...

,,Tak rychle tohle se mi nechce protahovat..." přidali se další a další z jezdců....

Mord si všiml , že děti drží elfové.V těch divokých elfsých očích viděl něhu a naději , přestože dítka ,která svírali v náručí nebyli jejich děti, jako to co držel on bylo Alisiino.

,, Počkejte , tohle se nesmí uspěchat... je to správné poslat je pryč.. neměla by vyrůstat spíš tady.." navrhla Gréta....

,,Jak o tom vůbec můžete pochybovat...."

,,Počkejte ona má pravdu....."

,,to není možné...."

Hlasy a námitky se ozývali od každého ... jen elfové a Mord se zdrže li komentářů....

, tohle měla Alisea na mysli ,když říkala aby se postaral ....´došlo mu , že nesmí dopustit ,aby se tohle pokazilo.

,,dost!" hles se rozezně v ozvěnách dokud všichni ostatní nezmlkli. ,,Alisea zemřela , jen aby se tyhle děti dostaly do bezpečí. Vy ani já je nedokážee uchránit pokud tu zůstanou a právě v těch jejích maličkých ručičkách je osud celé I L Í R I E , musíme je poslat pryč až nadejde jejich čas vrátí se....!"

Všichni tiše poslouchali.Byl to jednoduchý proslov ,který shrnoval fakta.Spousta jezdců a jezdkyň by asi mělo námity , ale dítě v Mordových rukách se rozkřičelo a křičelo a křičelo..... ostatní děti se k němu přidávaly a přidávaly..... brány jedna po druhé se začínaly chvět.....do každé z bram ohodil blesk..... uvnitř nich se rozzářilystříbrné sítě ... každá začala zářit vlasní barvou .....

,,Teď už je musíme poslat!!" křičel Mord. a položil děcko do středu bran pak odběhl mimo kruh. Ostatní , přestože se nekterým nechtelo , ho napodobyli....

Mord se s ostatními postavili kolem do kruhu a sledovali následné dění....
Když zůstaly děti mezi bránymi sami , brány se ještě více rozzářily.... zář se stupňovala až už nikdo z přihlížejících nebyl schopen dál sledovat děti....

....pak zář uhasla...., .... když se teď Mord s ostatními podívali do kruhu .... děti byly pryč...