Záhadný hvozd

Anotace: V tomto nedokončeném příběhu se jedná jenom o jedno!! Je to souboj dobra a zla. Snad se vám bude líbit a prosím napište mi někdo komentík abych věděl jestli mam pokracovat nebo ne????!!!! Dekuji:D

Záhadný hvozd

Kdo má rád příběhy o strašidlech, magii, kouzelných tvorech, kamarádství a odvaze čte právě teď ten pravý. Neboť v tomto příběhu ožije i malá nepatrná věc.
Tento příběh začíná ve městě jménem Záhadov. Čtrnáctiletý chlapec David Kouzelný, který je hlavním hrdinou zjistí, že i když zná své kamarády jsou pro něho velkou neznámou.
„Davide, Davide rychle vstávej je krásný den,“ začne vyvádět, každý den papoušek, kterého si David koupil jako mazlíčka, ale také jako budík, který nemusí zapínat a vypínat. David vstal, posnídal a rychle ke svému nejlepšímu kamarádovi Torovi. „Paní Zaujatá, je Toro doma!“ „Davide tebe jsem hledala, nezůstal u tebe Toro přes noc,“ tázala se vystrašeně paní Zaujatá. „Ne, nezůstal!“odpověděl okamžitě David. „Co se stalo?“ ptala se už z dáli Juni. „Viděla jsem před obchodem, nějakého muže, který tam řval, „Tora už nikdy nikdo neuvidí unesl ho sám les, který slouží tvorovi, který chce obětovat Tora!!!!!“ a potom najednou ztichl a po několika vteřinách zmizel,“ dovyprávěla svůj příběh s vyděšením Juni. „Cože??“ vydala ze sebe paní Zaujatá, „Toro, Toro kde jenom jsi!!!!!“ vykřikla paní Zaujatá a utíkala přímo do lesa. „Ne tam nemůžete,“volali na ni oba najednou, ale zbytečně chtěla zachránit svého syna za každou cenu. „Co uděláme Juni?“ myslel si v duchu David. „Půjdeme za mou babičkou ona si bude vědět rady!!!“ řekla Juni. „Jak to, že jsi věděla na co myslím?“ tázal se Juni David. „Davide řeknu ti veliké tajemství já, má babička, maminka a tatínek máme kouzelnou moc. Já se vyznám v telekinezi a tak trochu v bílé magii, babička ovládá bílou magii, maminka umí používat všechny živly přírody a tatínek je iluzionista. Vím, že tě to překvapilo ale musíš mi věřit a spolu můžeme zachránit Tora!“ vyhrkla ze sebe tak rychle, že nestačila popadnout dech. David se bál cokoli říct a proto radši zůstal zticha. „Tak jdeme,“ pobídla ho Juni. David opatrně otevřel pusu a odpověděl „tak jo“.
A tak tedy začíná náš příběh plný magie!!!!!!
Šli asi hodinu než přišli k velkému, velice tajemnému a na první dojem strašidelnému zámku. „Já jsem ani nevěděl, že bydlíš tak daleko???“začal s rozhovorem David. „Daleko?? No mě to tak ani nepřipadá, protože létám na koštěti!!!!!!!“ odpověděla mu i když, s obavou Juni. „Jo aha ale stále ti nevěřím, nemohla bys mě nějak přesvědčit?“ otázal se ji. „Tak jo, ale radši ustup!" „Jasně!" poslechl David a kousek poodstoupil. „Ke mě!!!!!" vykřikla nahlas Juni. Najednou se vznesl vzhůru velký strom a točil se do kolečka. „Páni!!" řekl nadšeně David. „Tak ty sis nedělala srandu?" „Ne, opravdu umím čarovat. Tak už pojď!"
Společně vstoupili do zámku. I když z vnějšku vypadal strašidelně, ze vnitř byl okouzlujícně překrásný. Všude kolem byli samé krásné obrazy a sochy. Najednou se ozval strašný rámus. „Co-co to je?" zeptal se David vystrašeně. „To jenom maminka uklízí!" odpověděla mu s úsměvem. „Cože?" „Pojď uvidíš!" ukázala Davidovi Juni. A opravdu. Zvláštní, krásná, rudovlasá žena létala ve vzduchu a kolem ní se činilo. Vítr pořádně vymetl prach z podlahy, voda ji umyla, oheň všechno usušil a země dodala vůni levandule. „Tak vidíš!" usmála se Juni. Po takovém neskutečném předvedením se David nezmohl na žádné slovo. Šli dál až k velikým dveřím. David zvedl hlavu a uviděl, že mu nad ní svítí červené světlo. Juni zmáčkla nějaké tlačítko a najednou světlo zezelenalo. Dveře se otevřely a ozvalo se: „Pojďte dál!" „Tak pojď!" strčila do Davida Juni. Vstoupili do podivného pokoje, vlastně to nevypadalo jako pokoj , ale spíš jako nějaké náměstí. „Tati, tati!!" zavolala Juni. „Ano?" ozval se čísi hlas. „No tak tati neblbni a ukaž se!" „Vždyť stojím přímo před tebou." Najednou celé náměstí zmizelo a před nimi stál černovlasatý, hubený muž. Měl na sobě okouzlujícně temnou kombinézu. „No copak je?" zeptal se. „Čau, tohle je David. Tati nevíš náhodou kde je babička?" zeptala se Juni. „Dobrý den!" pozdravil David. „Ahoj! Ano vím, je u sebe v pokoji" odpověděl ji tatínek. „Tak díky. Ahoj!" „Nashledanou!"odvětil David.

„Kde to jsem?" zeptal se sám sebe Toro, který už půl hodiny ležel v bezvědomí. „Konečně už ses probral?" „Kdo si?" „Já jsem nejmocnější tvor a pán tohoto lesa. Jmenuji se Gluzik a musím tě zabít." „Cože? Zabít? Ne prosím tě, ale proč?" „Protože jsi pátý syn rodiny Záhadné." „Ne, to ses musel splést. Já se jmenuji Toro Zaujatý!" řekl vyděšeně Toro. „Jak se jmenuje tvá maminka?" zeptal se s úsměvem Gluzik. „Melinda Zaujatá!" „Ano, protože si vzala tvého otce, ale víš jak se jmenovala za svobodna?" „Ne, vlastně ne!" „Tvá maminka se jmenovala MELINDA ZÁHADNÁ!!!!!!" vykřikl tak nahlas, že ze křoví vyletělo hejno ptáků. „To nemůže být pravda!" zakřičel Toro, ale nedostal odpověď, protože tvor už byl ty tam a neslyšel.

Šli už pěknou chvíli, když tu Juni řekla: „Jsme tady!!" Před nimi stály krásné dřevěné dveře, lemované květy, zvířaty a krásnými tvary. Když se otevřely, David byl celým vzrušením nervózní, ale to co bylo za nimi nečekal. U velikého okna seděla stará, vrásčitá babička. Vnějškem vyzařovala jako stará a protivná paní, ale když jí někdo pohlédl do očí uviděl z ní pohádkovou, milou a kouzelnou babičku. „Dobrý den!" pozdravil David. „Ahoj, ty jsi určitě David Kouzelný, už tu na vás čekám hledáte toho kdo unesl Tora, že mám pravdu!" řekla stařenka. „Jak to víte?" zeptal se chlapec. „Viděla jsem vás i Tora ve snu! Tak poslouchejte! Ten tvor se jmenuje Gluzik, ovládá černou magii a je velice silný," začala stařenka. „Ale proč Tora, babi?" zeptala se vnučka. „Víš holčičko, Toro je pátý syn v rodině Záhadných. Prvním synem byl právě Gluzik, kterého adoptovala Petty Záhadná. Každý si myslel, že je to škůdce, jenom ona ho viděla jako syna. Proto ji také ochraňoval před vším zlým. Když umírala poprosila ho aby nebyl smutný, že odešla, ale nevěděla, že ho chce po její smrti zabít celá vesnice, protože si mysleli, že ji zabil on. A tak ho vyhnali do lesa, kde se seznámil s čarodějem Tenrisem, který mu obstaral útočiště a naučil ho základy bílé magie. Jednoho dne šel kolem jeho nového domu čaroděj Parise, ten mu nakukal, že jeho matku dokáže obživit. Gluzik jelikož miloval svou maminku se zeptal jak. „Jestli chceš abych ti pomohl, musíš pomoci ty mě. Zabij svého učitele!" „Ne, to nemohu. Vždyť on je skoro jako můj tatínek. Ne to NEMOHU!!!!!!!" „Budeš si muset vybrat jestli chceš maminku nebo tatínka. Je to na tobě!!" „Ne to nemohu, nejde to jinak?" „Ne nejde! Zab ho!" Gluzik šel za Tenrisem. „Tenrisi dokážeš obživnout mou matku?" „Proč se ptáš?" „Protože čaroděj Parise mi řekl, že to dokáže!" „No jestli chceš tak ať to udělá!" „Ale musím tě ... ZABÍT!" „Chlapče jestli chceš aby se tvá maminka vrátila tak mě klidně zab. Jen jedno mi slib, že nebudeš používat černou magii! Prosím slib mi to!!" „Slibuji! Odejdi za mou matkou a vyřiď ji, že ji za chvíli osvobodím z věčného spánku!!" Těmi slovy skončil jejich rozhovor a žák zabil svého učitele. Ještě hodinu si to Gluzik vyčítal a chtěl se sám zabít, ale v tom k němu přistoupil Parise a vyřkl: „Pomohl si ty mě tak já teď pomůžu tobě! Jestli chceš obživnout svou matku musíš se ke mě přidat a vzdát se bílé magie! Naučím tě černou a ta ti pomůže zachránit tvou matku!" „Nemohu slíbil jsem, že nebudu používat černou magii!" „Věděl jsem, že mi tohle řekneš!!!! Tenris dobře věděl, že černou magii dosáhneš svého cíle, ale nechtěl aby tě ztratil!! Využíval tě!!!!!!" „To není pravda!!!!! Tenris mě zachránil v nouzi !!!!!!!" „To si myslíš? On věděl, že by ses dokázal postarat sám o sebe, ale nechtěl tě ztratit!!!!!!! Věř mi. Nyní tě změním na svého žáka." Parise se přiblížil ke Gluzikovi, ale ten poskočil dál. „Co chceš se mnou udělat?" „Neboj se!" Parise se zase přiblížil. Už byl skoro u něj a náhle se zvedl obrovský vítr. Dotkl se ho tak pevně, že zakřičel. „A teď se připrav na přeměnu!" „Přeměnu?" „Duchu zvěře temného lesa..." „ Ne přestaň!! Dost!" „... přijmi toto tělo jako své a změň ho na netvora!!!" S těmito slovy se začalo kolem Gluzika točit tornádo. Gluzik prosil aby jej nechal, ale po chvíli se z něho stal netvor lesa. Od té doby se Gluzik změnil. Všechno nesnášel a ničil. To byl také záměr kouzelníka Parise. „A teď ti povím jak můžeš probudit svou matku z věčného spánku! Musíš zabít páté dítě rodiny Záhadných o úplňku pátého měsíce v roce! Avšak musíš počkat až to dítě dosáhne 15 let jinak se kouzlo nezdaří." „Takže páté dítě, v patnácti jo. Tak a teď tě k ničemu nepotřebuji!!!!!!!!! Zemři!!!!!!!!!!!!" A Gluzik zabil dalšího člověka, tím se v něm rozproudila touha zabíjet. Kdy bude Torovi 15 let?" „Příští měsíc, 30 května!!" řekli Juni a David v tu samou chvíli. „Tak to nemáte mnoho času! Musíte se ho vydat zachránit!" „Zachránit, vždyť jsme obyčejné děti!!" Nejste ty Davide zkus se soustředit a myslet na nějakou zbraň." David poslechl, přemýšlel jakou zbraň si má vybrat až najednou vykřikl: „Luk a šípy!" V té chvíli se Davidovi v ruce objevil luk a šípy. Zkusil to ještě jednou a v ruce se mu oběvil štít a plamenný meč. „Dobrý!!!!!!!!" řekl David celý šťastný. „No vidíš! A ty má holčičko nejen, že jsi čarodějnice a zvládáš telekinezi, ale dostaneš mou knihu kouzel, která ti pomůže se naučit vše o bílé magii!" „Děkuji ti babičko!" řekla s brekem Juni. „A tobě chlapče ještě dám tento amulet!! Měl by tě chránit před černou magii!!" podala Davidovi amulet a pošeptala mu: „Dávej mi na ni pozor!!" „Nebojte, dám!!" „Babi a jak ho máme zabít?" zeptala se Juni. „Zabít? Ne, ne, ne! On není v nitru špatný. Musíte ho osvobodit od DUCHA LESA!!" „Ale jak?" zeptal se David. „To bohužel nevím! Na to musíte přijít cestou! Tak už nemeškejte a dávejte si pozor!!!!!" „Ahoj babi, řekni Davidovým rodičům kam jdem!!!!!!!!!" „Nashledanou!" řekli oba a zmizeli z pokoje. „Dávejte si pozor děti!!!!!" řekla si pro sebe stařenka a šla do města za Davidovými rodiči.

„Davide, na vezmi si tohle!" podala mu jakousi masku. „Ale proč?" zeptal se. „V lese je strašně mnoho nebezpečných zvířat a rostlin, kdyby viděli jakou máš tvář ihned by tě zabili!" „Ale proč?" zeptal se. „Protože les má svoje zásady a první a velice důležitou je, že do lesa nemůže žádný obyvatel vesnice. Já tohle mít nemusím, protože jsem se v něm narodila a on mě zná. Měl by!!" David neváhal a nasadil si masku. „Hele co je to támhle? Vypadá to jako nějaká stará chaloupka!" zeptal se David. Popošli kousek dál. „Tohle je chaloupka Gulíků," odpověděla mu Juni. Počkej podívám se do knihy možná, že tam něco bude." Juni listovala knížkou, když tu: „Hele už to mám! Gulíci jsou stvoření, kteří dokáží svými slzami léčit všechnu bolest na světě, jak vnější tak vnitřní. Nepatří mezi zlé tvory lesa, ale patří mezi ty dobré," dočetla Juni. „Po-po-pomoc!!! Prosím pomozte mi někdo!!!" ozvalo se ze vnitř domku. „Rychle Juni pojď!!!" popohnal David. „Prosím vás pomozte mi!!! Moje maminka umírá a já ještě neumím uzdravovat!!" prosil malý tvor. „Ustup!! Živle vody a půdy, dejte mi sílu uzdravit tohoto tvora!!!!!!" Ale bylo už pozdě, maminka už byla mrtvá a ani v knize nebylo kouzlo, které by ji mohlo vrátit. „Omlouvám se!! Neznám kouzlo, které by tvou maminku uzdravilo!!!!" pravila s brekem Juni. „Alespoň ses snažila ji zachránit!! Děkuji ti!!" „Nechceš se k nám přidat?" zeptal se David. „Můžu? Byl bych strašně rád, protože jsem ještě moc malý a neumím se o sebe postarat." „A jak se jmenuješ?" zeptala se Juni. „Jmenuji se Aren!" „Moc mě těší! Já jsem David a tohle je Juni!" „Také mě těšří!" „Myslíš těší!" opravila ho Juni. „No a můžeme vyrazit!" „A kam jdete?" zeptal se Aren. „Jdeme zachránit našeho kamaráda Tora!" odpověděla mu Juni. „A kde je?!" zeptal se znovu Aren. „Unesl ho Gluzik!" odpověděl David. „Cože Glu..zik, to ne to on zabil mou maminku!! Říkal, že jsem moc malý a že prý mě nepotřebuje!" „Ale na co?!" pro změnu se zeptal David. „Řekl, že potřebuje dvacet pět Gulíků! Ale nevím na co! Maminka prý byla čtvrtá, takže jich ještě zbývá..." „Dvacet jedna!" dopověděla za něj Juni. „Na co myslíš, že to potřebuje?“ zeptal se David Juni. „Myslím, že to bude na to jeho kouzlo!!!" odpověděla mu Juni.

Toro byl celý vyděšený a nevěděl co má dělat. „Musím utéct!" „To bych nedoporučoval! Všude kolem je silové pole!" ozvalo se ze tmy. „Kdo jsi a co tu děláš?" zeptal se Toro. Najednou se před ním objevil lišák. „Jmenuji se Rezoun Liščatý a chci ti pomoci se zachránit!" řekl lišák. „Zachránit, vždyť si sám říkal, že je všude silové pole!" „Ano to je, ale kdybych tě naučil kouzlo, které by to pole mohlo zničit, tak bys mohl utéct," řekl lišák.. „Já tě mohu naučit dost o bílé magii, ale nesměl by jsi nikomu říci od koho ses to naučil!!" „Komu bych to mohl asi tak říci, nevíš?" „Třeba tvým kamarádům, kteří tě hledají!!" „Cože? Kdo že mě hledá?" „No přece tví kamarádi David Kouzelný a Juni Čarodějná." „To nemůže být pravda!!" Najednou se objevil Gluzik a někoho přivedl. „S kým sis to povídal?" zeptal se. „S nikým!" „Nelži!!" „Nelžu!! „Tak dobrá! Koukej koho jsem potkal v lese!!" David ztuhl napětím, když uviděl svou maminku. „Co jsi jí udělal?" „Nic, jenom je v kómatu!! Ale můžu ji něco udělat jestli mi utečeš!!" „Neboj se!! Vždyť jsem tu uvězněný!!!" „Jakto, že ví ...," myslel v duchu netvor. „No dobrá, tady máš něco k jídlu aby jsi mi neumřel hlady," řekl se smíchem netvor a potom zmizel. Lišák vylezl ze svého úkrytu. „Už je pryč?" „Ano je, můžeš vylézt! Nauč mě prosím tě bílou magii! Pokusím se to rychle naučit!" „Uvidíme," řekl lišák a začal Tora učit.

Naše parta konečně dorazila k svému prvnímu vytipovanému místu. „Kde to jsme?“ zeptal se David. „Tak to musíme oslavit!!“ řekla místo odpovědi Juni. „Co musíme oslavit?“ „Davide, představ si, že jsme na našem prvním rozcestí!!“ odpověděla mu Juni. „A kudy se vydáme?“ zeptal se Aren. „No na to jsem ještě nepomyslela…“ řekla Juni a v té chvíli dostali Aren s Davidem málem infarkt. „…, ale ať rozhodne osud!! Takže buď doleva nebo doprava?“ Vlevo se na ně usmívala krásná příroda avšak vpravo se na ně mračil temný les. „Jo už jsem se rozhodla, půjdeme doprava!!“ „Cože??“ vyděsili se Aren s Davidem. „Stůjte!!“ řekl jakýsi hlas. „Stůjte, nebo zemřete!!“ David na nic nečekal a vytasil ohnivý meč. „Kdo je tam?“ „Ale, ale chlapče!!! To snad nebudeš potřebovat!!“ „Proč jako?“ „Když půjdete tímto směrem čeká vás jistá smrt!!!“ „Jaká smrt?“ zeptal se vystrašeně Aren. „Záleží kde směřujeme?!“ řekla Juni. „My hledáme svého kamaráda. Nevíš kde bychom mohli najít Gluzika?“ zeptala se s úsměvem. „Co-cože vy hledáte Gluzika?! Ale to je jistá smrt!!!“ odpověděl ji hlas. „No tak ukaž se!!!“ požádala ji Juni. Z hlubiny lesa se vynořila jakási postava. Přicházela čím dál tím blíž. „Ahoj, já se jmenuji Oryx. Jsem dryáda rodu Otevilských.“ „Páni, ta je krásná!!! Podívej Juni!!“ řekl omámeně David. „Ach jo Davide!“ řekla Juni. „Pojďte, seznámím vás se svou vesnicí,“ řekla Oryx. Ukázala opačným směrem a vyrazili. Juni chvíli listovala v knize, když v tom. „Hele Davide…,“ řekla šeptem. „..tady je napsáno, že dryády se dělí na pět skupin. Tři z nich jsou hodní, nápomocní tvorové lesa, ale ty dvě zbývající jsou závistivé, zlomyslné a …“ Najednou skončila s hrůzou v obličeji. „Co je, no tak co se děje??“ „..ty dvě..“ polk „..složí samotnému GLUZIKOVI!!!!“ řekla s hrůzou. „A do které patří ona??“ zeptal se David. „Já nevím!?!?“ „Myslím, myslím,…“ „Copak je Arene?“ zeptala se Juni. „…že ona je jedna z těch zlých!!! Juni není tam známka o tom jak se dělí?“ zeptal se Aren. „Ne, jsou tady jenom jejich symboly. List – patří Hvozdu, Vlna – patří Moři, Oblak – patří Vzduchu a tyhle jsou ty tři dobré. Zlomené srdce – patří Bludným, Blesk – patří Hromovým a ti dva patři k těm zlým.“ „Ona má za symbol Zlomené srdce!!!“ řekl Aren. „Už vím proč má tenhle symbol?“ řekl David. „Proč?!?“ zeptali se oba najednou. „Protože její krása zlomila už velmi mnoho srdcí!!“ odpověděl David. „No tak, honem pojďte už jme skoro tam,“ řekla Oryx. Najednou se naši hrdinové zastavili. „Copak je?“ zeptala se dryáda. „My víme, že patříš k těm zlým!!!“ řekli všichni tři. Dryáda najednou ztuhla. „Jak to víte??“ řekla potichu. A v okamžiku se stala z krásné dryády příšera. „Chtěla jsem vás zničit až ve vesnici, ale tady to bude zajímavější.“ „Jistě!!“ řekla Juni. „Ohnivý meč!!“ zvolala David. David v mžiku přiběhl k Oryx a zaútočil. „Vodní štít!!“ zvolala na obranu. „Plamenná vodní sekyra!!“ zvolala a opětovala útok Davidovi. David naštěstí uskočil. „Davide, zkusím nějaké kouzlo z knihy,“ řekla Juni. „Tak jo, ale dělej!!“ „Tak kde to bylo…jo už to mám-ohnivá koule. Moci svěřené mi silou, vyvolávám z ohně kouli divou!!!! OHNIVÁ KOULE!!!“ Najednou se před Juni objevila planoucí koule. Juni zvedla ruku a poslala kouli do nepřítele. „To si snad děláš srandu ne?“ zasmála se Oryx. „Když ty ohnivou tak já vodivou!!! VODNÍ KOULE!!!!“ zařvala a na Juni se řítila větší kapka vody. „Koule,“ zastavila kouli skoro před nosem „a ještě k tomu přidáme větrný vír, ať je to efektivnější. Síla větru je velký běs, díky ní vyhrajeme dnes. VĚTRNÝ VÍR!!!! Leťte!!“ ukázala Juni rukou. „Ne prosím ne!!!!“ zavolal slabý hlas z Oryx. „Zmlkni!!“ řekl hrubý hlas z Oryx. „Prosím pomozte mi!!! Najdi kouzlo, které ukončí všechna kouzla,“ řekl slabý hlas. „Cože? Kouzlo, které ukončí kouzla? To existuje?“ zeptal se David. „Počkej podívám se do knihy. Tady to mám Konec Kouzel, ale má to háček musí to říct všichni kdo umí čarovat…“ řekla Juni. „No tak co je?“ zeptal se David. „…takže to musí říct i Oryx.“ „Cože já!!! Ha,ha,ha!! Tak to chci vidět!!“ „A co takhle použít znehybňovací kouzlo?“ namítl Aren. „Ano to by mohlo vyjít, ale nesměla by si toho všimnout,“ dodala Juni. „Už to mám!! Já ji zkusím zabavit a až řeknu „teď“ tak ji znehybníš!!“ řekl David. „Za zkoušku nic nedáme!“ David na nic nečekal a zaútočil. „Ha,ha ty si myslíš, že mě takhle přemůžeš!! Jste směšní všichni!!“ „Teď!!“ zařval David. „V tento čas a v tuto chvíli, budeš tu stát bez čarodějné síly!!“ vyřkla kouzlo Juni. „Ne,néééé!!“ zaječela Oryx a zachvíli stála jako sloup. „No jo a co teď?“ zeptal se David. „Teď, když je zkameněná můžeme vyvolat tu dobrou stránku. Neznámý dobrý duchu potřebujeme rady prosíme, spoj se s námi a zjev se tady!!“ Vyřčením posledního slova před nimi stála opět půvabná Oryx. „Rychle, rychle to kouzlo dlouho nevydrží!!“ řekla Juni. „Ach ano, už jdu,“ přistoupila Oryx k Juni a vyřkly kouzlo, „Všechna kouzla ruším teď, pro nás, pro svět špatný zjev!! Konec kouzel, konec štěstí nic dobrého to nevěstí!!“ Netvor se v mžiku proměnil v malou myš. „Ne, co jste to udělali, už jsem zase myš!!“ „Takže tys byla myš?? A kde ses stala tím netvorem??“ zeptala se Oryx. „Co si vlastně o sobě myslíš? Kouzlem mě zbavíte mé cti, ale mě se zbavit nedokážete!!!! Jsem otrokyní Gluzika vládce a pána těchto lesů, můj pán mě naučil vše o černé magii a já se mu budu muset oplatit tím, že Vás svými kouzly porazím a rozdrtím na prach.“ „A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se David. „Mé jméno je Fénix, znáte pověst o tomto stvoření z popele se znovu narodí, tak jako já nikdy nezemře. A dost už toho vyptávání, ztratila jsem s vámi dost času musím se vrátit zpět ke Gluzikovi a říct mu o všech novinkách, které jsem se dnes dozvěděla. Sbohem, určitě se ještě uvidíme!!“ řekla Fénix, máchla rukou a proměnila se v líbezného orla, který odletěl v dál. „Já jsem věděla, že naše cesta nebude lehká,“ řekla Juni. „Já Vám vděčím za svůj života a chtěla bych se k Vám přidat a opětovat Vaši statečnost a dobré srdce,“ zmínila se Oryx. „Ano, můžeš …“ řekl v cukuletu David, „… budeme rádi!!!!!!“ Takže naše trio se rozrostlo v kvarteto.

Za chvíli se Fénix dostala až ke Gluzikovi. „Pane, pane,….“ vběhla Fénix do budovy, ve které Gluzik bydlel, „kdo jsi a co tu chceš?“ okamžitě se zeptala Fénix, když uviděla namísto Gluzika Tora. „Já,já jsem Toro!“ „Chlapče teď máš šanci utéct, použij kouzla a nezapomeň na maminku,“ řekl lišák. „Takže ty jsi člověk, ale pořád jsi mi ještě neodpověděl na otázku CO TU CHCEŠ??“ řekla ostře Fénix. „Vlastně nic, už odcházím!! Teď mě vidíš, teď zas ne!! Tohle je kouzlo TELEPORTACE!!!“ dořekl Toro a zmizel. „Cože, takže ty umíš čarovat?“s vyděšením špitla Fénix. Toro se ocitl na temném místě, ve kterém ležela žena. „Toro, jsi to ty?“ „Ano,ano a okamžitě tě zachráním!! Volám tě dobrý duchu přírody, odnes mou matku domu a zařiď ať se o mě nebojí!!!!!“ V pokoji se naráz vznesl silný vítr, který odnesl ženu pryč z pokoje. „Já chci odejít!! Něco mi brání? Silové pole ať v mžiku zmizí!!!“ najednou jakoby se země zachvěla a vítr zčerstvěl. „Tak a teď už stačí jenom najít kamarády a hurá domů,“ řekl si v duchu Toro.

Když už je náš kvartet opět na cestě vyprávění může pokračovat. „Takže kam půjdeme teď??“ zeptal se Aren. „Budeme se muset dostat do vesnice Osudov, ve které žije starodávný věštec Lokus, který by nám měl říci cestu ke Gluzikovi,“ odpověděla mu Juni. „Cože, tak vy jdete do Osudova to je moje rodné město,“ řekla Onyx „a Lokus je můj strýček určitě Vám rád pomůže.“ „Tak to je skvělé, alespoň nebudeme muset bloudit a hledat cestu,“ řekl Aren. „Jo hlavně když nás vede Juni,“špitl Arenovi David. „Říkals něco Davide??“ zeptala se Juni. „Ne nic.“ „No takže můžeme vyrazit, za mnou,“ zavelela Onyx. Naše parta kráčela s nadšením v srdci, takže jim cesta rychle utekla. „Jsme na místě!!“ řekla Onyx. Naše parta stála před obrovskou bránou, která zaplňovala většinu obzoru. „No tak tahle brána je opravdu…. veliká!“ řekl David. „Já vím že to teď nevypadá tak jak byste očekávali, ale počkejte si až na to co uvidíte za ní!!“ řekla s nadšením Onyx. „Kdo jste a co tady děláte??“ ozvala se z brány otázka. „Jsme čtyři dobrodruzi a chtěli bychom navštívit věštce Lokuse,“ řekla Juni. „Ne tak prr, jestli chcete dovnitř musíte mi odpovědět na jednu otázku!!“ odpověděla brána. „No tak dobrá a jak zní?“ zeptal se David. „Otázka zní takto: Dvanáct rolí ve hře se skrývá, avšak tři sta padesát šest herců do nich se skýtá. Kdo z Vás mi na otázku odpoví, ten si z věštcem Lokusem promluví??“ Naši hrdinové tak soustředěně přemýšlejí, že jim z hlavy stoupala pára. „Počkejte, už to mám odpověď na otázku zní ROK,“ špitla kamarádům Onyx „jenže může to říct jenom jeden.“ „A co kdybychom to řekli všichni najednou??“ zeptal se Aren. „No jo to by mohlo vyjít!!Takže na tři,“ řekl David „raz,dva,tři!“ „ROK!!“ vykřiklo naše kvarto najednou. „Správně můžete jít všichni. Prosím tudy,“ řekla pyšně brána. Za bránou čekalo pro naše dobrodruhy veliké překvapení, krajina a stavby byly ozářeny slunečními paprsky, takže v první chvíli mysleli, že oslepli, ale v další sekundě už čerpali krásu města. „Konečně zpátky doma,“řekla Onyx. Aren,Juni ani David se nezmohli na jediné slovo. „Tudy je to za strýčkem.“ Onyx ukázala na nejvyšší a nejstarší stavbu z města. Jenže dostat se tam mohl jen člověk, který uměl létat, protože stavba stála 300 metrů nad zemí. „No a co teď??“ zeptal se Aren. „Já vím, že je na to nějaké kouzlo…počkat už vím: To co je ztracené vidět chci hned, kouzlem mým přání vyplň hned!!“ a před Onyx se objevil most, který vedl až k domu Lokuse. Starý avšak udržovaný domek, jejímž obyvatelem byl chlapík s dlouhým kloboukem. „Copak byste chtěli od starého věštce znát??“ řekl Lokus. „Strýčku, strýčku to jsem já Onyx!!“ vykřikla Onyx. „Onyx?? Kdo je Onyx??“ zeptal se Lokus. „Copak vy si na mě nepamatujete strýčku?? Já jsem Onyx, vaše drahá Onyx!!!“ „Hele koukni to je jenom astrální kapka,“ řekla Juni a prostrčila ruku skrz Lokuse. Jakmile to Juni udělala, astrální kapka zmizla a dveře se pootevřely. David do nich trochu žduchl a dveře se ze skřípěním otevřely. „Haló je někdo doma??“ zeptal se Aren. Všichni čtyři vešli dovnitř, ale vůbec nic neviděli, proto si nikdo z nich nevšiml zvířete, které leželo před nimi. „Pstt, neslyšeli ste něco??“ zeptal se Aren. „Já jsem na něco šlápla….,“ řekla Juni a v té chvíli se celý pokoj zaplnil jasně žlutou září. „Hele tam něco je!!“ ukázal na černý stín u dveří David. A opravdu za dveřmi stál černý stín, který vydával strašlivý zvuk. „Copak tam asi je??“ zeptal se Aren. David se vzchopil a pomaličku se přibližoval ke dveřím, kopl do dveří a za nimi se skrýval drakopes (což je z poloviny pes a z poloviny drak),ten však na nic nečekal a ihned skočil na Davida. „Štít!!“zvolal David ve chvíli kdy na něj stvoření vztahovalo tlapu. David jen tak tak dokázal zvíře odrazit a udržet se na nohou. „Stvoření zvrhlé,zkrotit se nedá,mně však pomůžou,pouta železná!!“ vykřikla Juni. Zvíře s velkým rachotem spadlo na zem. „Co je to?“ zeptal se Aren. „Tohle je Halpík, což je dědečkův mazlíček, dostal ho od jednoho chlápka, který jezdil po různých koutech světa a sbíral nejexotičtější zvířata na světě,“ řekla Onyx. „Cože?? Jak může někdo milovat něco tak strašlivého??“ zeptal se Aren. „Jednoduše..,“ ozvalo se odnikud „protože jak pro koho je strašlivý a ošklivý. V mých očích vypadá jako nádherné štěňátko, které má trnový ocas a plive oheň!!“ „Strýčku jsi to ty??“ ozvala se Onyx. „Ano drahoušku jsem to já,“ řekl Lokus. „Jestli jste věštec Lokus mohl byste nám pomoci??“ zeptala se Juni. „To bohužel nemohu, protože mě nějaká osoba zaklela a moje duše je rozptýlena do této místnosti. Onyx prosím tě nemohla bys použít kouzlo na přivolání kouzelných sil?“ zeptal se věštec. „Jistě strýčku: Volám Vás čarodějné síly, abyste mi poradily. V tuto chvíli,tento čas přijďte ke mně já volám Vás!!!“ vyřkla kouzlo Onyx. Celá místnost se proměnila v jeden veliký balón, ten se v zápětí vznesl, praskl a vyskočil z něj jeden pochmurný malý muž. „Ó děkuji vám, že jste mě zachránili!!! Byl jsem tady v této místnosti už desítky let a nevěděl jsem co bych měl dělat, no prostě tady byla nuda až k nevydržení a nikdo se nemohl dostat dovnitř protože je můj hologram vždycky odehnal ,“ řekl mužík a ušklíbl se. „To nic strýčku my jsme ti pomohli rádi, ale mohl bys nám říci kdo tě zaklel??“ zeptala se Onyx. „Bylo to jakási holčička….říkala že ztratila rodiče a tak jsem ji chtěl pomoci a pustil ji dovnitř….ale ona na mě hodila nějakou věc která mi vzala kousek mých sil a proměnila mě do vzduchu, který byl uvězněn v tomhle pokoji….z mých převzatých sil udělala hologram, který měl lidi oklamat a mě tak sklidit z cesty…ale zapomněla, že když moje astrální kapka uvidí někoho mi nejbližšího přestane myslet a pokouší se co nejvíce si vzpomenout na ni…avšak vy chytré a bystré děti jste poznali, že to nejsem já a prolomili jste to zlé kouzlo,“dořekl Lokus. „Takže nevíš kdo to byl nebo jak se jmenovala?“ zeptal se Aren. „Ne, ne bohužel ne ale možná vám pomůže že měla tetování v podobě pírka omotaného jemným práškem,“ řekl Lokus. „To by možná mohlo stačit poslouchejte: Když hledáte určitou osobu ale neznáte o ní skoro nic snad jenom barvu vlasů,barvu očí, barvu oblečení nebo tetování či jiný znak na těle(piha,jizva,..) stačí abyste pomocí kouzla rozluštili tuto záhadu,“ přečetla Juni vážným hlasem. „Aha tak máme vystaráno rychle řekni to kouzlo,“ skočil ji do řeči David. „Ale je tady že toto kouzlo mohou vyřknout pouze dvě čarodějnice,“ řekla Juni a podívala se na Onyx „ale ovšem ráda pomůžu no přeci vám to dlužím ne??“ rozesmála se Onyx. „Tak tedy děvčata jen do toho, také by mě zajímalo kdo mě tak sprostě přelstil,“řekl Lokus s nejprve výřečným hlasem a nakonec potichounku aby ho nikdo neslyšel. „Pomocí symbolu, pomocí znaků zařiď ať pravdu znám bez nudných tlachů!!!“ řekly Onyx a Juni.......pokračování příště