Má matka je smrt a já jsem její posel -XXXX.

Má matka je smrt a já jsem její posel -XXXX.

Anotace: tak už se blíží konec větve knížete Ivana, v příští části dodělám, ale brzo se zas vrátim ke Kamirovi

Sbírka: Má matka je Smrt a já jsem její posel

Erik se od uzavření spojenectví s cechem mágů vyskytoval nejčastěji v přítomnosti Velmistra, kde byl ohromen znalostmi, které mu čaroděj ochotně dodával. Byl tak okouzlen mystickými jevy, že skoro zapomněl na základní kodex rytířů Bílé růže a nejmocnější z mágů si toho byl dobře vědom. Proto Erikovi podstrkoval další znalosti, jenž považoval za podřadné, ale zajímavé a tím si ho omotával stále silněji okolo prstu.
Martum bojoval s rytíři statečně. Na svém kontě měl čtyři mrtvé, dva těžce a jednoho lehce zraněného protivníka. Ale i tak byl poražen, když mu jeden z rytířů usekl pravou ruku a další jej bodl do břicha. I přes tato vážná zranění a velkou ztrátu krve byl však vrah pořád naživu. A proto jej odnesli k představenému svého řádu.
Erik se zděsil, když zjistil, co se stalo. První myšlenka byla, co se stane s královstvím.
Velmistr cechu mágů byl o poznání klidnější. Nezajímalo ho nic jiného, než chycení posla smrti, a tak zůstal v obvyklém rozpoložení, v klidu, ale jen do doby, než mu spojenec nařídil, aby vraha udržel naživu.
„Musím vědět, kdo za vraždou krále stojí,“ rozkázal Erik a nejmocnější čaroděj se zamračil. Přesto poslechl a použil svou moc k zastavení krvácení na Martumově těle.
„Kdo si tě najal,“ tvrdým tónem začal s výslechem Erik, ale vrah před ním se jen začal smát a neumlčela jeho smích ani rána pěstí.
Velmistr chvíli pozoroval vyslýchací metody rytířů Bílé růže, ale nakonec se sám zapojil. „Nechte to raději na mě,“ řekl a Erik v úšklebku odstoupil od Martuma.
„Teď jděte,“ rozkázal mág a všichni ho okamžitě poslechli, i když nevěděli proč. Ostatní čarodějové by však vycítili magii v hlase Velmistra.
Když vrah a nejmocnější čaroděj zůstali v místnosti samotní, přistoupil Velmistr k Martumovi a přiložil mu ruce ke spánkům.
Šílený křik se nesl z komnaty a rytířům Bílé růže čekající přede dveřmi z něj šel mráz po zádech. Každý pro větší pocit jistoty sevřel rukojeť svého meče a modlil se k Velkému patronovi, aby to brzy skončilo.
Po deseti minutách křik ustal. Dveře se otevřely a když Erik s ostatními rytíři vstoupil do místnosti, naskytl se jim odpudivý pohled na Martuma, který sedící na židli má nepřítomný pohled, z otevřených úst mu vytéká pramínek slin a pod sebou má louži, když se vlivem magie pomočil.
„Kdo si ho najal,“ zeptal se zpříma Erik a odvrátil od vraha pohled, neboť nevydržel pohled na takovou odpornost. Úcta a zvědavost ke kouzlům v představeném rytířů Bílé růže skončila, stejně jako k nim právě začal odpor.
„Nějaký ubohý šlechtic. Kníže Ivan se jmenuje,“ odpověděl Velmistr a už se více o Martuma a vraždu krále nestaral.
Erik pak přistoupil k vrahovi, tasil nůž a podřízl mu hrdlo.
„Kdyby zůstal v tom stavu, byl by to pro něho větší trest,“ řekl Velmistr.
„Zabil několik mých rytířů. Zaslouží si jenom smrt,“ odvětil Erik, ale ve skutečnosti se mu zželelo vraha, který by si jistě přál zemřít, kdyby dokázal vnímat to, co se s ním stalo.

Kníže Ivan se spokojeně rozvaloval na posteli v hostinci. Začínal si již představovat, jak se po Harce, a pak celém království, rozkřikne o vraždě krále. Potom se všichni nejmocnější šlechtici budou prát o korunu, protože panovník neměl dědice a podváděnou královnu jistě nikdo nenechá na trůně, takže i jí brzy potká buď nehoda nebo nůž nějakého vraha. A zatímco všichni šlechtici budou vynakládat své zlato v boji o korunu, on sám si v poklidu vytvoří své vlastní království. Vycvičí armádu z horalů, obestaví Tamir hradbou a jeho syn výtvor ještě více rozšíří. A za několik generací, kdysi nejslabší rod, obsadí celé království, zemi horalů a pak i třeba pustou zem nemrtvých.
Ozvalo se zabouchání na dveře a kníže Ivan došel ke dveřím. Otevřel je a krutě se usmál, když spatřil Kalima v doprovodu čtyř strážců. Vpustil nebezpečnou návštěvu dál a pak se posadil na postel.
„Kde je ten předmět,“ zeptal se hned Kalim.
„Co král?“
„Zítra rozhlásí, že zemřel,“ odpověděl cechmistr vrahů. Potom zase spustil: „Kde je ten předmět.“
„Co nějaký důkaz?“ zeptal se kníže Ivan a ve vteřině se Kalimův nůž zabodl do postele mezi nohy šlechtice.
„Já svou část dohody splnil. Můj nejlepší muž proto zemřel a nehodlám teď čekat, až to zítra vyhlásí. Takže, kde je ten předmět!“
Kníže Ivan polkl. Neměl ani tušení, jak Kalim touží najít svého bratra, že se nevědomky octl na hodně tenkém ledě. „Dobrá, věřím vám,“ řekl. Pak vstal a přistoupil k jednomu ze svých zavazadel. Otevřel ho a z tajné přihrádky vytáhl kámen, jako pěst velký.
„Co to má být,“ zeptal se Kalim a už přemýšlel o způsobech mučení, která by mohl na šlechtici před sebou vyzkoušet.
„Klid, není obyčejný,“ ujišťoval kníže Ivan a doufal, že hlava všech vrahů v Harce tomu uvěří. „Je to magický kámen. Říká se mu mluvící.“
„Tak proč nic neslyším?“
„Můj muž cestuje v doprovodu vašeho bratra a dalších. Podává mi hlášení pokaždé, když to je možné. Cestuje v dost neobvyklé společnosti a tak musí být opatrný. Tady, vezměte si ho,“ vysvětlil kníže Ivan a podal mluvící kámen Kalimovi. Ten ho jen nejistě uchopil do rukou a stále se rozhodoval mezi mučením a uvěřením takové podivné historky. I když věřil na magii, tak o mluvících kamenech jaktěživ neslyšel.
„A co s ním tedy mám dělat,“ zeptal se Kalim.
„No chcete se setkat se svým bratrem, tak se vydejte na cestu do říše horalů a až se s vámi můj člověk spojí, řekněte mu, že teď pracuje pro Vás. Potom je jen otázka času, kdy sourozence uvidíte,“ odvětil kníže Ivan.
Cechmistr vrahů chvíli zůstal sedět, stále se přitom koukal na kámen v rukou a v rozhodování mezi dvěma možnostmi stále nepřestal. Nakonec vstal a vydal se pryč. Ve dveřích z pokoje se však zastavil a aniž by se otočil ke šlechtici, řekl: „Jestli jste si ze mě udělal legraci, bude Vás to hodně mrzet a i všechny vaše blízké,“ pak zmizel a s ním i čtyři jeho strážci.
Kníže Ivan se spokojeně svalil na postel a v duchu se začal radovat nad tím, co se teď stalo. Právě se stal panovníkem a už nikdy nebude muset nikomu platit desátek, jako vazal. Ne, teď všechny peníze z daní, stejně jako ostatní poplatky půjdou pouze a jedině do jeho kapsy.
Dveře pokoje v hostinci vyletěly z pantů, když je vyrazil statný rytíř v dokonalé zbroji vyrobené trpaslíky. Potom do pokoje vstoupil Erik a dalších osm rytířů.
„Co chcete,“ vylekaně spustil kníže Ivan a hned začal přemýšlet. Kalim z jeho pokoje odešel sotva před pěti minutami. Dobře věděl, že před ním stojí rytíři Bílé růže. Dal si dvě a dvě dohromady. Vrah ho zradil, král jistě žije. „Ten parchant,“ řekl si v duchu šlechtic.
„Půjdeš s námi,“ oznámil Erik a dva rytíři popadli knížete. Jak jej táhli z pokoje ven, zkusil šlechtic poslední naději: „Počkejte, dohodneme se.“
„Stůjte,“ rozkázal Erik a přistoupil k vlastizrádci. „Jak se chce muž, který dal zabít krále vykoupit?“
„Tak přeci jen se to povedlo,“ zajásal v duchu kníže Ivan a nabil sebevědomí. „Mám informace, které vás jistě budou zajímat. Řeknu vám je výměnou za svojí svobodu.“
Erik se zamračil na muže před sebou. Bylo mu z něj špatně a zatímco Martuma politoval, když uviděl to, co z něj velmistr udělal, knížeti před sebou by takový osud i přál. „A čím se můžeš za takový čin vykoupit? Co tak cenného můžeš vědět.“
Kníže Ivan se záludně usmál: „Vím, kde je ten, koho hledáte. Vím, kde se nachází posel smrti!“
Erika jako kdyby hodili na zeď. „Ten bídák o všem, co se stalo v Tamiru ví,“ řekl si pro sebe. A teď toho hodlal využít pro svou záchranu. Představený rytířů Bílé růže byl najednou v pasti. Na jedné straně řád jeho zásady, na druhé bytost, okolo které se vše točilo. Chvíli Erik přemýšlel a ten okamžik mu připadal jako celá věčnost, ač se rozhodoval jen nad dvěmi možnostmi. Každá měla své pro a proti. Nakonec řekl:
Autor Sirnis, 27.02.2008
Přečteno 591x
Tipy 6
Poslední tipující: Darwin, jjaannee, Uriziler, Kes
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí