Prokletá VII

Anotace: začátek vládnutí diamantu nad ní samotné

V životě na koni neseděla ,ale kupodivu jí to šlo hned jako by bývala velmi dobrá jezdkyně. Instinktivně věděla co má dělat. Moc tomu nerozuměla ,ale už těch podivností měla opravdu dost. Jak si přála odtud zmizet a žít zase ten normální nudný život.O tom si bohužel mohla nechat jenom zdát
Jeli všichni v tichosti nikdo nemluvil. Vanju tohle ticho dopalovalo.
„ Jak se jmenuješ“? zeptala se Vojáka jedoucího za ní. Voják jen sklopil hlavu. „Tak jak se jmenuješ ? Copak mě neslyšíš“? Zkusila to Vanja znovu ovšem jeho neustálé mlčení a hledění do země jí odradilo aby se ptala dál.
„ Víš on s tebou nesmí mluvit , má to zakázané“!
„ A to jako proč ? Kdo mu to zakázal“? zakřičela vztekle na jedoucího Elymora před sebou. Elymor se zastavil a tím zastavil i jí a vojáka za ní. Otočil svého koně a přiblížil se blízko Vanji.
„ Už nikdy na mě bez důvodně nezvyšuj hlas. Nemůžu za to co se tady děje . Vím že začínáš být zbytečně vzteklá ,ale taky vím že za to nemůžeš. Nutí tě ten diamant se takhle vztekat. Možná ti začne dokonce něco našeptávat. A ty se koukej vzpamatovat . Nemluví s tebou protože mu to zakázala Erthie. Má k tomu pádný důvod. Sice nevím jaký ale asi má. Ovšem je jen na tobě jestli mu to dovolíš. I Kdyby promluvil Erthie se to nedozví že . Tak že pokud ti chybí společnost prosím ale tím ho můžeš dostat do pěkného maléru“! otočil svého koně a tentokrát rychlejším tempem zase jel. Vanja se vztekala nejraději by ho namístě zardousila. Rozjela se taktéž za ním ovšem mlčela a v duchu se uklidňovala.
Když padla tma hustá a černá až nebylo vidět na cestu zastavil Elymor průvod.
„ Tady se trochu prospíme. Budeme střídat hlídku já a Thobias (tak se jmenoval voják).A ještě těsně před rozbřeskem zase vyrazíme“. Vanja seskočila z koně a rozhlížela se kolem. Nic se jí tu nezdálo všechno jí přišlo tak podezřelé.
„ Tak to tedy ne ….tady nezůstanu“! Mírně zakřičela.
„ Jak myslíš že nezůstaneš“?
„ Tak jak ti milý Elymore říkám nezůstanu pojedeme přespat někam jinam“.
„ A důvod“?
„ Nelíbí se mi tu“!! Elymor se začal vztekat měl co dělat aby se po ní nevrhl věděl že ona za to nemuže.
„ Tak to teda ne . Zůstaneme pěkně tady . Je mi jedno že tobě se tady nelíbí . Já říkám že je to tu ideální tak tu prostě zůstaneme“!
Vanja si odfrkla a pokračovala „ Víš co ? Ty si tu klidně zůstaň já jedu jinam“! Vylezla zpátky na svého koně a ve chvíli kdy chtěla odjet k ní Elymor přiskočil a strhl jí tak až spadla na zem . Spadla na plno větviček což znamenalo že jí pád hodně bolel.
„ Tak takhle by to nešlo. Diamant tě začíná ovládat i tvůj přívěšek ztrácí lesk a barvu pod tíhou toho zrádného kamene. Vzpamatuj se“!! Na znamení důkazu že svá slova myslel smrtelně vážně s ní zatřásl. Vanja zmateně pohlédla na řetízek na krku.Všechno jí došlo. Obklopila jí hanba. A hluboká nenávist vůči sobě jak se mohla nechat tak lehce strhnout.
„Promiň“ zašeptala tiše a slzy se jí draly do očí.
„ To je v pořádku , ale pokaždé když tě tohle popadne si vzpomeň co jsem ti řekl a co děláš“.
Pomohl Vanji na nohy a šel k ohni , který mezi tím zapálil Thobias.
„ mrzí mě jak sem se k vám oboum chovala“. Thobias jen kývl hlavou měl zakázáno s ní hovořit aby neřekl něco co nemá a Elymor se jen mile usmál. To jí uspokojilo a lehla si na deku k ohni kde pomalu zavřela oči a usnula.

Pozdě v noci Vanju zbudil křik o pomoc . Jen otevřela oči spatřila že Elymor i Thobias jsou na nohou a ostražitě hlídají.Jen co se výkřik ozval znovu Vanja byla na nohou u Elymora a křečovitě ho držela. Výkřik neustával ba naopak k chlapskému hlasu se přidal ženský křik co se nesl krajinou. Vanja zrychlovala dech a krev jí proudila celým tělem. Teprve když se hlas nebezpečně přibližoval a byl slyšet dusot koní Elymor pobídl Vanju at si sedne na koně že od tud rychle odjedou. Vanju sice napadlo že někdo asi potřebuje pomoct a že není správné se jen tak zdáchnout ,ale strach na správnost kašlal.Elymor a Thobias všechno naházely na koně , nasedl do sedel a i spolu s Vanjou se připravily na odjezd.Vanja na nic nečekala a okamžitě dala povel k jízdě. Jen co kun uběhl pár metru z lesa jí na cestu vběhla žena. Vanji kuň se splašil a shodil jí na zem. Elymor a Thobias stihly tak tak zastavit , jinak by zřejmě už Vanja nebyla. Aspoň né celá. Jen co její oči spočinuly na ženě sevřelo se jí srdce. Žena celá od krve ustavičně plakala a prosila o pomoc. Chtěla vstát a pomic jí bohužel z kesa přiskákaly i muži , které bylo sotva vidět . Přece jenom byla tma. Bez jakých koliv okolku jecden z nich přistoupik k ženě a podřízl jí hrdla. Vanja začala zrychleně dýchat. Krev se jí prolínala celým tělem a nevěděla jestli má vstat sednout na koně a uhánět pryč nebo se rozplakat jak malé dítě a volat o pomoc. Nevěděla co by v tuhle chvíly bylo lepší a však udělat nemohla ani jedno. Nohy jí zdřevěněly a ona se nemohla ani hnout. Elymor ovšem neztuhl vytasil meč pro výstrahu že když si něco zkusí zle to s nimi dopadne. Oni se ho však vůbec nezalekly. Jen ten jeden na jehož rukách byla její krev se rozesmál a i s ostatními zmizel zase v tom lese. Tohle bylo moc Vanja plakal jak malé dítě a hleděla na tu ubožačku.
„ Nemohla si jí pomoci“. Promluvil na ní Elymor , když viděl jak se souží brečí a dívá se na tu chudinku.
„ Ale mohla, nebýt tak zbabělá a sebrat kus své odvahy a špetku mé moci,mohla ještě žít“!
„ tvé moci ? To by sí nejprve musela umět ovládat“.
„ Tak mi řekni jak“? Obrátila své modré oči plné utrpení na něj. Ten uckl pohledem.
„ Sám nevím jak.Nemám takovou moc. A Vím jen to že i kdybych měl musíš si pomoci sama“ pohlédl na tu chudinku a pokračoval „ Tet už musíme opravdu jet nebo nás postihne stejný osud“.
„ A to jí tady chceš takhle nechat ? ani řádný obřad nebude mít? To nedovolím“!
„ Budeš muset …jí už stejně nepomůžeš a pokud i přesto by si jí chtěla dopřát pohřeb akorát by si si rovnou mohla zajistit svůj vlastní. Nedělej to a už pojď nechci vidět mrtvou i tebe“!! I přes odpor , který cítila vuči sobě , že tu ženu tady takhle nechá se sebrala , nasedla na koňě a s těžkým srdcem jely.
Už to nebyla cesta tak zbrklá , i když se stejně neloudaly. Nemohly si to dovolit! Jely pár hodin když za sebou uslyšely dupot přijíždějících koní. Nestačila se ani ohlédnout kdo to je a už slyšela jak na ní Elymor křičí aby přidala. „ Jeď honem uháněj co ti síly stačí“! vykřikl a potom už se nezmohl na nic. Jely tak rychle proskočily malými keříky a nakonec se před nimi rozprostíral větší dva keře , které chtěly Vanja a Elymor přeskočit. Jen to udělaly místo toho aby dopadly pořád letěly vzduchem . Byl tam totiž sráz…..

Pronásledovatelé se zastavily byly si téměř jisti že jsou oba mrtví. Nedošlo jim že Vanja má moc a ta jí ochránila. Skončila jen s pár modřinami. Za to koně skončily velmi bledě a Elymor….Vanja se k Elymorovi přihnala snažila se ho vzbudit ale nešlo to….snažila se mu nahmatat puls ale žádný nebyl. Sklonila se aby ucítila jeho dech na své tváři …žádný ale necítila. Pomalu stékala jedna slza za druhou než si definitivně uvědomila že je konec. Objala ho a brečela. Plakala tam docela dlouho. Vzpomínala jak ho poprvé uviděla jak jí několikrát zachránil život, jak krásně líbal. Najednou jí bylo líto že ho nepolíbila dokud mohla. Stýskalo se jí po jeho dráždivých slovech po jeho smíchu. Chtěla vrátit čas ..tak moc si to přála. Ležela a brečela přitom si vybavovala jeho slova . Ruce položila k jeho srdci a párkrát do něj praštila přitom nepřestávala plakat. Znovu a znovu padaly její slzy na jeho zničené tělo z toho pádu. Plakala by hodiny kdyby přívěšek na krku nezačal opět žhnout . I ruce začaly měnit barvu a potom z nich vycházelo zelené pruzračné světlo . Ucukla ve chvíli kdy jí ruce začaly šíleně pálit. Pohledla na ruce ,pohlédla na jeho tělo se zatajeným dechem,ale když žádný pohyb nezaregistrovala opět se dala do pláče . V tom se Elymor nadechl. Trochu se rozkašlal pootevřel jedno oko potom druhé a jako první spatřil Vanju. Ta jej okamžitě objala líbala jej na tváře a nakonec i na ústa. Elymor prvně nechápavě se nechával líbat ovšem potom se připojil….

Bolest ho donutila skončit ,ale nechtěl. Ovšem později byl vděčný za to že přestaly. Utž zase porušoval slib daný sám sobě a pěkně ho to štvalo. Bál se zrady!
Vanja pomohla Elymorovi vstat. Potřebovaly se dostat zase o kousek dál. Jeden kuň tam nehybně ležel. Spadl totiž na hlavu a druhý jen ztěžka odfrkával taky dopadl velmi bledě. Proto musely po s vích. Vanja už měla dost toho utrpení. Té krve kolem sebe ,ale nezbylo jí nic jiného než jít dál. Oba šly ticho vedle sebe. Jen Elymor občas sykl , když ho nohy neudržely a podlomily se.
„ myslím že si potřebuješ odpočinout“! Řekla rázně Vanja když nevydržela se dívat na toho chudáka jak trpí.
„ ne musíme dál“!
„ Tak to tedy ne …já nebudu nečině přihlížet jak se ničíš a pak nejdu dál“! Elymor se žalostně podíval na Vanju ,ale když viděl že s ní nic nehne zastavily. V duchu jí byl ,ale nesmírně vděčný , opravdu si potřeboval oddychnout.
Jen co se posadily a Elymor si udělal pohodlí, za chvíli jeho poloha přešla do polohy vleže. A jen co zavřel oči usnul ani nevěděl jak. Pořád jej v noci budily noční mury z jeho minulosti a tak se moc neprospal. Tet však nic. Žádný sen jen klidný spánek.
Vanja jej nechala spát a sama se jen tiše dívala na nebe. Pořád dokola si přála zmizet odejít ,a tohle nikdy nezažít, ale tet si pokládala otázku. Zvládla by odejít ? Ne ! Ne tet . I přes všechno utrpení co tady musí prožívat by nedokázala odejít a na všechno zapomenout. Spíš zapomenout na jednu osobu. Vanji pohled při téhle myšlence sklouzl na Elymora a chtě nechtě se její koutky úst roztáhly do mírného úsměvu. Za chvíli se ,ale vrátila myšlenkami k rodině a pohledem k nebi. Co asi říká maminka na to že nikde není ? vysvětlila jí to snad babička ? A jak se asi mají obě ? Stíská se jim po ní ? Tolik otázek a žádná odpověď. Na to už si ale ostatně zvykla , tady má pořád plno otázek a málo kdy a málo kdo jí na to odpoví.
Asi po hodině Elymora zbudila. Nechala by jej klidně spát dál ,ale měla opravdu divný pocit. Sklonila se nad něj a mírně sním třepala aby jej zbudila. Jen co Elymor začal pomalu vnímat okolí pod Vanjiním krkem byla dýka. Elymor chtěl vstát a začít jí bránit ,ale osoba stojící za Vanjou mu to nedovolila.